Článek
„Jednou týdně si píchneš injekci a kila mizí.“Tak zhruba zní poselství, které dnes prezentují výrobci moderních léků na obezitu s pochopitelnou podporou celé řady odborníků. Po letech, kdy měli lékaři k dispozici jen omezené možnosti léčby, nyní konečně dostali „účinnou zbraň“ – a mnozí ji nadšeně vítají. Není divu. Obezita byla dlouho, zvláště lékaři, prezentována hlavně jako problém slabé vůle, což přispělo k tomu, že za nimi kvůli hubnutí mnoho lidí vůbec nechodilo. Dnes už ale víme, že obezita a nadváha otázkou vůle nejsou. Paradoxně právě na tento fakt se nyní odvolávají i samotné kampaně propagující léky na hubnutí. A v tom je jen jeden z mnoha paradoxů.
Jak falešný klíč vypíná hlad
V našem mozku existují centra, která regulují hlad a sytost. Když jíme, tělo uvolňuje hormony jako GLP-1 nebo GIP, které vysílají složitý signál: „Jsme sytí, už stačí.“ Tento signál ovlivňuje nejen trávení, ale i chuť k jídlu, motivaci jíst a naši celkovou tendenci vyhledávat jídlo. Nové léky tento hormon napodobují. Fungují jako falešný klíč, který zapadne do zámku a udrží dveře hladu zavřené i tehdy, když jste vlastně skoro nic nesnědli. Chuť k jídlu mizí, porce se zmenšují a váha klesá.
Dlouhodobá léčba? Ve skutečnosti spíše doživotní
Tady ale pohádka končí. Výrobci mluví o dlouhodobé léčbě — což je velmi šikovně zvolený termín, který říká všechno i nic. Když se se svými klienty bavím o tom, že terapie bude trvat rok nebo dva, je to pro mnohé z nich už samo o sobě nepřijatelně dlouho. Přesto realita dlouhodobosti u těchto léků vypadá jinak: u většiny lidí, kteří léky vysadí, dochází k poměrně rychlému návratu značné části shozených kil. Studie ukazují, že během roku od ukončení terapie většina pacientů přibere přibližně dvě třetiny ztracené váhy – a někteří i více. Nejde tedy o léčbu dlouhodobou, ale spíše trvalou až doživotní.
Proč většina lidí léčbu nedokončí
Studie ukazují, že více než 60 % uživatelů přestane léky užívat už po roce, 30 % dokonce už po měsíci. A významná část pacientů si předepsaný lék nakonec vůbec nevyzvedne. Důvody jsou různé: vedlejší účinky nebo obavy z nich, vysoká cena, zklamání z nižší efektivity než očekávali. Ze své terapeutické praxe však vím, že častým důvodem bývá i subjektivní nepohodlí – nechutenství, ztráta radosti z jídla, pokles kvality života, který samotné zhubnutí nedokáže vyvážit. (Právě o těchto psychologických aspektech mluvím více ve svém podcastu.)
Setkal jsem se s klienty, kteří mi otevřeně řekli, že pociťovali intenzivní nechutenství a ztrátu radosti nejen z jídla. Po vynechání jedné dávky se chuť k jídlu rychle vrátila — a s ní i neochota znovu lék nasadit, přestože doma měli nakoupené další dávky. Když se jich lékař později ptal, proč léčbu přerušili, často raději uváděli „žaludeční potíže“, než aby přiznali, že jde o ztrátu radosti z jídla. Proč? Protože to vnímají jako ponižující morální selhání. Tak vznikají i oficiální statistiky, které pak nejčastěji uvádějí gastrointestinální obtíže jako důvod přerušení.
Kolik stojí zázrak
Tato léčba není levná záležitost. První balení ještě zvládnete. Ale s postupným zvyšováním dávky roste i cena. Ročně běžně 60 až 100 tisíc korun, plně z vlastní kapsy. Pojišťovny zatím nehradí nic. Po pěti letech může účet přesáhnout půl milionu korun. Výhled? Nejasný. Zlevnění nebo úhrady pojišťoven zůstávají zatím jen v rovině diskuzí. Zjednodušeně řečeno: „Neplatíš? Přibereš.“
Co skutečně funguje dlouhodobě
Léky mohou u některých pacientů sehrát roli startéru nebo podpory – zejména v nízkých dávkách a ve spojení s psychoterapií a nutriční terapií. Taková kombinace může být velmi efektivní cestou na začátku. Pouhé užívání léků je ovšem cesta k trvalému užívání a nebo přibrání po vysazení — bohužel.
U kombinované nutriční a psychoterapeutické péče je situace jiná. Ano, tato cesta je náročná a vyžaduje čas i práci. Ale máme důkazy, že pokud člověk skutečně pochopí svůj vztah k jídlu a přizpůsobí své návyky pod odborným vedením, může dosáhnout trvalých výsledků i bez nutnosti celoživotní farmakologické léčby. A především – v tomto případě už nejde o nekonečnou léčbu, ale o skutečné vyléčení. Existuje naprosto reálná šance, že léčba jednou skončí. A my se přeci chceme vyléčit, ne trvale léčit.
🎧 Chcete téma pochopit do hloubky?🎧
V první epizodě Victus Podcastu vysvětluji:
- Jak moderní léky na obezitu hormonálně fungují.
- Proč většina lidí po vysazení znovu přibírá.
- Proč „dlouhodobá léčba“ znamená spíše léčbu trvalou.
- Proč někteří pacienti léčbu přerušují kvůli ztrátě radosti z jídla.
- A také kdo na obezitě vydělává: nejen ti, kdo léčí, ale i ti, kdo ji pomáhají vytvářet.
