Článek
Každý rok stejná pohádka:
- 31. Prosince: „Dám si ještě trochu salátu.“
- 1. Ledna: „Ode dneška jsem nový člověk.“
- 15. Ledna: „Kde se stala chyba?“
- 30. Ledna: „Tak příští rok.“
Dobrá zpráva: pokud se v tom poznáváte, neznmená to nutně selhání Vašá vůle. Jste jen člověk – a váš mozek má svoje oblíbené zkratky.
Psychologie má pro lednové selhání docela přesné vysvětlení. Ne jedno. Rovnou čtyři.
Nový rok umí nakopnout. Ale neumí Vás přeprogramovat
Nový rok je pro mozek něco jako „reset“. Najednou máte pocit, že se dá udělat tlustá čára a začít znovu. A víte co? Věda potvrzuje, že takové milníky opravdu zvyšují motivaci ke změně. Nový rok, pondělí, narozeniny, „od prvního“ – to jsou momenty, kdy lidé častěji začínají. Jenže: motivace je start. Ne autopilot. Motivace je jako když otočíte klíčkem v autě a nastartujete motor. Ale to, kam auto jede, určuje to, co jste dělali poslední roky. A tomu se říká návyky.
Proto v lednu zažíváme klasiku: první dny dobrý, pak přijde stres, únava, starosti, návštěvy… a mozek řekne: „Zpátky do starého režimu. Ten znám. Tam jemi dobře.“
Tvoříme plán pro ideální život. Žijeme reálný život
1. Ledna si často stanovíme plán, který by fungoval… kdybychom neměli práci, děti, stres, únavu, nemoc, návštěvy a chuť na něco „aspoň trochu hezkého“. Psychologové tomu říkají plánovací klam: máme tendenci podcenit, jak náročné věci budou, a přecenit, jak hladce to půjde. A ano, děje se to i lidem, kteří už podobné věci v minulosti zažili. Jinak řečeno: Neplánujete „hubnutí v lednu“. Plánujete hubnutí v lednu, který nikdy nenastane - dokonalý, bez strasu, starostí…. A pak přijde ten reálný leden a udělá vám z toho improvizační divadlo.
Otestujte si to:
Doplňte větu: „Můj plán počítá s tím, že nebude…“
A napište tři věci, které se skoro jistě objeví. Přesně tam se to většinou láme.
Návyk je silnější než předsevzetí (proto se to většinou kazí pořád na stejných místech)
Můžu vám říct dopředu, kde se to nejčastěji pokazí:
- večer na gauči,
- po stresu,
- u lednice,
- v obchodě kam jdete „jen pro jednu věc“.
Protože mozek funguje ekonomicky. Jakmile si jednou spojí situaci a reakci („když jsem unavený → dám si něco“), spustí se autopilot.
A teď důležitá věc: návyky se netvoří za týden. V jedné známé studii byl medián doby, než se nové chování začne chovat „automaticky“, kolem 66 dní. A rozptyl byl obrovský – některé věci jsou jednoduché, jiné těžké. Takže když máte po týdnu pocit, že „to nefunguje“, není to selhání. Je to normální průběh změny. Zatím totiž nejdete na nové návyky, ale stále na ty staré!
Největší zabiják předsevzetí: jedna chyba a věta „tak už je to jedno“
Tady se to začíná lámat. Dám si něco mimo plán. A mozek okamžitě vyrobí závěr: „Zase jsem to pokazil/a.“ A za chvíli přijde: „Tak když už, tak už.“ V psychologii se tomu říká efekt „porušil jsem pravidlo, takže končím“ – odborně abstinence violation effect. Je to popsaná past: jedno uklouznutí (lapse) může spustit stud a „všechno nebo nic“, a člověk se pak vrátí ke starému režimu naplno (relapse).
Co je zásadní: Problém není chyba, kterou uděláte. Problém je význam, který jí dáte. Jedno uklouznutí není konec. Je to informace.
Tak proč to celé píšu?
Protože většina lidí si lednové selhání vysvětlí jedinou větou: „Nemám vůli.“ Často se také dozvíte, že držet předsevzetí nemá smysl. A věda říká: tak jednoduché to není.
Často je to kombinace motivace, přepáleného plánu, autopilota návyků a jedné katastrofické věty po chybě.
Dobrá zpráva na závěr: Základem je vědět jak to funguje. Když víme jak to funguje, dokážeme s tím něco dělat, ale to si nechám na nějaký další článek.
Zdroje:
Buehler, R., Griffin, D., & Ross, M. (1994). Exploring the planning fallacy: Why people underestimate their task completion times. Journal of Personality and Social Psychology, 67(3), 366–381. https://doi.org/10.1037/0022-3514.67.3.366
Dai, H., Milkman, K. L., & Riis, J. (2014). The fresh start effect: Temporal landmarks motivate aspirational behavior. Management Science, 60(10), 2563–2582. https://doi.org/10.1287/mnsc.2014.1901
Lally, P., van Jaarsveld, C. H. M., Potts, H. W. W., & Wardle, J. (2010). How are habits formed: Modelling habit formation in the real world. European Journal of Social Psychology, 40(6), 998–1009. https://doi.org/10.1002/ejsp.674
Larimer, M. E., Palmer, R. S., & Marlatt, G. A. (1999). Relapse prevention: An overview of Marlatt’s cognitive-behavioral model. Alcohol Research & Health, 23(2), 151–160.
Marlatt, G. A., & Gordon, J. R. (1985). Relapse prevention: Maintenance strategies in the treatment of addictive behaviors. Guilford Press.
