Článek
A tak buď zanevřeme na všechno další studium nebo si vybereme jeden druh knih a tak se jen utvrdíme v našich myšlenkách. A nebo se vydáte tou nejtěžší cestou – cestou, ve které musíme začít myslet a žádnou pravdivou zkušenost nepopírat.
Jak číst tuto knihu
Takže když toto čtete, tak prosím, abyste četli tuto knihu pečlivě. Protože nepochopení jediného slova může vést k mylným závěrům a tudíž k opačným výsledkům. Protože tato kniha se snaží o pochopení života v celé jeho rozmanitosti. Tudíž předmět studia je velmi složitý. Takže celá kniha je také složitá.
Pokud chcete jednoduché rady pro život, kupte si Blesk nebo podobnou oddychovou četbu. Jednoduché rady mají jen jedno negativum. Že fungují jen pro extrémně jednoduché případy.
Jsem jeden člověk?
Dokud si myslím, že já čtenář této knihy, jsem sám ve svém těle, jsem odsouzen k tomu si nerozumět. Protože jak je možné, že já čtenář současně chci držet dietu a současně já mám velikou chuť se najíst něčeho nedietního, když jsem jeden? Takže logicky tady musí být nejméně dvě různé části mě samého.
Jak je možné, já čtenářka vím, že v mém vztahu mi není dobře a chci odejít a současně tam chci zůstat, protože mého muže miluji a současně si to vyčítám, když tam chci zůstat a současně si vyčítám, že chci odejít?
Protože se právě ve mně hádají 4 moje já
Ale protože my se vidíme jako jeden člověk, tak bych přece musela být blbá, kdybych věřila té fantasmagorii, že jsem tady 4×.
Ve skutečnosti jsou desítky mých hlavních já a nejméně stovky mých já pro speciální příležitostí. To poznali už i mnozí psychologové, kteří toto poznání už říkají nejméně 30 let, kdy jsem toto učil já. A přesto pochopit, že
jsem psychologicky rozdělen na různé své části,
je podobný vývojový krok jako z představy, že Země je středobodem vesmíru do zjištění, že Země obíhá Slunce a že ani Slunce ani Mléčná dráha nejsou středem vesmíru.
Stejně tak jsme si původně vůbec nevěděli, že jsou mikroorganismy. Pak jsme mysleli v důsledku rozvoje vědy, že jsme jeden člověk, u kterého jsou nějaké mikroby, když je nemocný (představa z 19.st). Dnes víme, že každý z nás je biologicky půlka buněk mých a nejméně půlka buněk cizích. Ať už jsou to naši parazité v nejširším slova smyslu (tedy ti, co žijí na úkor nás), komensálové (nepůsobí nám škodu) nebo symbionti (které potřebujeme).
A podobně razantní změna představy, o tom, kdo jsem, mě čeká, když pochopím, že mám
parazity i v tom, co jsem doteď myslel, že jsem já
Tomu říkám já parazitické já. Je to část vás samých, která vám záměrně ubližuje. Protože to není vaše část, ale je to váš parazit.
V nejextrémnějším případě parazit vypadá takto.
V lidském společenství se podobný „psychologický“ parazit pozná podle toho, že jeho hostitel chce zabít sebe nebo jiné.
Naštěstí většina našich parazitů se projevuje
jedině tím, že nám „hází vidle“ do našeho života. Takže kdykoliv nejsme šťastní ve vztahu nebo máme nějakou nemoc, velmi pravděpodobně je za tím nějaký náš parazit. Který způsobuje, že se hádáme, ubližujeme si, viníme sebe nebo druhé, ačkoliv se milujeme. A jediné skutečné řešení je odvést naše parazitické já do světla, kde už nebude škodit ani nám ani sobě a kde mu bude dobře a nám pak také bude dobře.
Proto většina psychologů nevěří na definitivní řešení, ve kterém je dobře všem
Protože dokud nám vládnou naši parazité, jsme předurčeni k tomu mít problémy. A většina psychologů nám radí cestu kompromisů, což je nejlepší cesta, když neznáme hlubší příčinu problémů
Při cestě kompromisů nebudete šťastný ani vy ani váš partner.
Cesta uzdravování se nebude snadná. Ale máte šanci se skutečně změnit. A tak můžete dojít do bodu, kdy budete šťastní jak vy oba, tak vaše děti.
