Proč je plno článků o toxické maskulinitě? Jejich autoři škodí sami sobě

Všimli jste si, že maskulinita je popisována vždy jen s přívlastkem toxická a feminismus naopak není nikdy toxický? To je příznakem dvojího metru. Přičemž mnohé projevy feminismu jsou toxické i pro ženy. Např. situace, kdy feministky bojují za práva Hamásu a vůbec si neuvědomí, že tím pádem protestují proti všem ženám, které Hamás zabil, znásilnil, zmrzačil a nebo je jen odvlekl z Izraele. Já vidím ženy jako sobě rovné bez ohledu na jejich národnost a příčí se mi být na straně jednoznačně toxických mužů proti ženám, které se provinily jen tím, že žijí v Izraeli nebo ho navštívily. Ale současnému feministickému hnutí se to nepříčí. Zatímco původní feministky by se jednoznačně postavily za práva žen.

Cokoliv, co dělá muže šťastným, aniž to druhé činí nešťastnými. Takže muž může být klidně homosexuál, transvestita, lakovat si nehty nebo cokoliv, co mu dělá dobře. Ale tento muž nikdy nebude příkladem pro muže, který touží po ženách, stejně jako vůl nebude příkladem, jak být býk.
A protože jsem toho názoru, že je potřeba nechat žít druhé lidi, jak se jim líbí, tak když budu poslední muž na celém světě, tak si to klidně užiju i tak.

Ale současně je mi líto všech mužů, kteří se chtějí zalíbit ženám a tak bojují sami proti sobě. A někteří z těchto mužů pak hledají příčinu, proč o ně ženy nezakopnou. A většinou nechtějí slyšet, že čím více stojí proti mužům, tím více je ženy nechtějí.

Zde se dozvíte, co patří k mužské a ženské energii.

aby ochránil svou rodinu nebo komunitu před nebezpečím. Takže muži, kteří „s velkou pravděpodobností nepřijdou na pomoc někomu, kdo je napaden“ nejsou muži, ale zbabělci. A protože tento blud je vykládán už dlouho, tak čím více je opakován, tím větší zbabělci se z mužů stávají a tím více se tento blud rozšiřuje.

Málo se ví, že ve filmu Titanic je veliká nepřesnost. V roce 1912 byla ještě čest muže dát přednost ženě při nástupu na záchranný člun. Takže se zachránilo procentuálně daleko víc žen ze třetí třídy (tedy nejchudších), než mužů z první třídy, kteří tehdy měli všechnu moc, aby se zachránili. Ale protože tato změna přístupu mužů k ženám byla pro nás už v roce 1997 nepochopitelná, tak se ve filmu objevil muž, který byl zbabělý a vynucoval si svou záchranu s pistolí v ruce.
V době ztroskotání lodi Costa Concordia to už byl všeobecně přijímaný jev, takže ve společnosti, která si váží žen a která chce, aby měly rovná práva s muži, tak už nebyl muž, jehož ctí by bylo dát přednost životu ženy před svým životem. Protože rovnoprávnost znamená, že si každý svůj život musí vybojovat.
Zatímco v roce 1912, kdy ženy neměly žádná práva, tak ti nejbohatší a nejmocnější muži planety jim dali přednost, aby se zachránily a oni sami zemřeli. To je skutečná cena, kterou platí ženy za iluzi rovnoprávnosti.

A tento přístup ukazuje, že zdravá agrese muže je pro ženy skutečný dar. Zatímco bití ženy je příznakem zbabělce, který si troufá jen na slabší. A samozřejmě když takový muž neví nic o mužské síle, tak si ji zamění s fyzickou silou, která je bez korekce mužskou silou nebezpečná.

Feministky, pan Švarc i mnozí další nevidí rozdíl mezi mužem ochráncem a mužem zbabělcem. A pak bojují proti základnímu nástroji, který slouží mužům, aby chránili ženy a děti – agresi. Je to podobné, jako kdyby tito lidé byli proti zbraním v rukou policie a vojska. Samozřejmě i policista a voják mohou zbraně zneužít. Ale když bude policie bezbranná, zločinci si své zbraně najdou na černém trhu a my všichni na tom budeme podstatně hůř, než s ozbrojenou policií.

Zatímco skutečný muž si žen váží. Ale váží si i mužů a hlavně své mužskosti. A ví, že jedině spojením muže a ženy vzniká plnohodnotný člověk. Zatímco muž bez ženy je jen půlka člověka, tedy muž. A žena bez muže je druhá půlka člověka, tedy žena.

je zásadní potřeba pro přežití v boji. Takže třeba já bych ve válce nevydržel dlouho, protože nemám tvrdost. Ale zato v míru mohu žít déle, než tvrdý muž, protože já si mohu dovolit slabost, slzy a emoce.

Takže muži, kteří jsou tvrdí, jsou bojové plemeno, které vidí boj i tam, kde žádný není. Ale bojové plemeno jsou i ženy, které jsou tvrdé a bezcitné.

„tendence se od žen co nejvíce odlišovat a být s nimi co nejméně spojován. K tomu patří i odmítání žádosti o pomoc a vyjadřování emocí.“
Takoví lidé jsou většinou v putykách, kde chlastají jedno pivo za druhým a mezi tím nadávají na ženy. Ale když se žena objeví, touží po ní takový muž tak zoufale, že je velmi rychle odmítnut.
Normální muži si na ženy stěžují podobně jako si normální ženy stěžují na muže. Ale nechápou, že řešení není v boji, ale ve spolupráci.

A spolupráce mezi mužem a ženou je po 5 letech vztahu řídká. Daleko častější je přístup mužů „Ženy nevědí, co chtějí“ a přístup žen: „Muž mi pořád ubližuje.“
Což je totéž, ale protože muži jsou učení, že ženy jsou ty slabší, tak se pořád snaží jim pomoct, aby byly šťastné. Ale na to se musí změnit dotyční muži. Dokud se nezmění zevnitř, budou pořád vidět chybu jen v ženách.
Zatímco ženy jsou si jisté, že jsou slabší pohlaví a tudíž veškerá jejich nespokojenost je způsobena muži. Ale pravda je jiná: Změnit se musí žena, aby byla šťastná.

A když chtějí mít oba šťastný hluboký vztah, tak musí začít každý sám u sebe.

není to muž, ale zbabělec. Moje žena se se mnou poprvé ve svém životě cítila tak silně, že v 50 letech začala studovat vysokou školu a před několika dny ji dokončila. Právě proto, že učím rozdíly mezi muži a ženami a učím ženy dosáhnout své slabosti, se kterou je každý muž bude chránit. A muže učím, jak se stát muži, kteří si zaslouží, aby se jim žena odevzdala a tak se spolu stali plnohodnotným člověkem.

Zatímco zbabělci (tedy ti takzvaně toxicky mužští) mají šanci mít ženu, ale nemají šanci mít hluboký vztah, který bude naplňovat jak je, tak jejich protějšek. A muži toxicky antimužští většinou nemají ani toto.