Proč nás tak bolí rozchod?

Čím déle a intenzivněji jsme ve vztahu, tím je propojení silnější.
A když jsme propojeni, silněji cítíme všechno, co nám může ublížit. A nechápeme, že ke vztahu patří i to zlé. Které když uzdravíme, tak se náš vztah prohloubí.

A čím více toho je, tím silnější je zamilovanost. Ale když skončí zamilovanost, tak se ukáže pravda.
Buď jsme se propojili skrze to hezké. A pak může vzniknout láska. Nebo jsme se propojili skrze to zlé. Ale to se ukáže, až když skončí zamilovanost. A když to zlé uzdravíme předtím, tak se to zlé přemění v to nejkrásnější a láska rozkvete. Ale protože o tom nevíme, tak počkáme, až zamilovanost přejde a pak se divíme, proč jsme to neviděli od začátku.
A přitom to bylo vidět už od začátku. Ale protože věříme nesmyslům o tom, co je to láska, tak nevyužijeme zamilovanost k svému uzdravení a jen čekáme na náraz.

Nenávist nás spojuje ve zlém. Rozdíl mezi láskou a nenávistí je jen ve znaménku. Láska nás činí šťastnými. Nenávist činí mě s jistotou nešťastným. A možná i toho druhého, když se nenávisti podaří spustit nenávist i tom druhém.
Láska mě „nutí“ pro toho druhého dělat něco, co ho učiní šťastným. A tím činí i mě šťastným. Nenávist mě nutí dělat všechno, aby byl nešťastný ten druhý. A přitom před mnou skryje, že svou nenávistí trpím nejvíce já. Zatímco ten druhý si může v poklidu žít a vůbec o mé nenávisti ani nemusí vědět.

byly utnuty naše propojení. Takže nás skutečně fyzicky bolí. Je to jako bychom měli ruce a těmi objímali toho druhého. A on náš naráz opustil a všechna naše propojení přeťal.
A proč to nebolí jeho? Protože on měl čas na to svá propojení stáhnout zpátky k sobě.

Je se aspoň v duchu vrátit zpět do vztahu a vzít si svá propojení k sobě. To ale jde jen, když se vrátíme (alespoň v duchu) zpátky do vztahu. A když si znovu připomeneme všechno to krásné, co mezi námi bylo. A poděkujeme za to.

Když to uděláte dobře, osvobodíte se z mrtvého vztahu. A nebo aspoň zkrátíte své utrpení.
A pokud ne? Pak to udělejte správně s někým, kdo to umí.