Článek
Noc je ve své plné slávě a jediné světlo přichází ze svíček venkovních světel. Bohatě oblečený pár, mířící ke kočáru, kde manžel přeje lepší zdraví a unavená manželka nasedá a odjíždí. Manžel se spěšně vrací do divadla, myslíc pouze na nadcházející radovánky. Výkřiky stráží ho překvapily, ale nevyvedly z míry. To zvládla až dýka vražená mu do zad.
Princ a Vrah
Karel Ferdinand Bourbonský, vévoda z Berry, nebyl při svém narození nikým výjimečným v rámci královské rodiny. Mladší syn Karla, Hraběte z Artois a nejmladšího bratra krále Ludvíka XVI., jeho osud byl předurčen pro malou a pravděpodobně bezvýznamnou roli na dvoře, v armádě či v církvi. Ale Karel Ferdinand se narodil roku 1778, a jeho dospívání provázely největší změny jakými Francie prošla od svého vzniku. Francouzská revoluce roku 1789 převrátila všechny životní jistoty, část královské rodiny povraždila a zbytek přinutila k útěku do exilu.
Zatímco jeho otec a strýc, budoucí Ludvík XVIII., zamířili do Britského exilu, Karel Ferdinand a jeho bratr se přidali k exilovým jednotkám v Německu, které několik let bojovali na straně několika koalic proti revoluční Francii. Obzvlášť Karel Ferdinand se nebál nasazení v bitvách, získal několik ocenění a po několik let sloužil v Ruské armádě. Následně pobýval dekádu v Británii, kde se na rozdíl od svých striktních a uzavřených příbuzných stal velmi populárním členem společnosti. Byl také populární u žen a v Británii měl alespoň 3 nemanželské dcery.
Po obnově Bourbonské vlády ve Francii roku 1814 (a po krátkém návratu Napoleona znovu roku 1815), platil Karel Ferdinand za nejoblíbenějšího člena svého rodu. Byl uznáván u aristokracie a nových elit, od vojáků měl uznání za své předchozí služby a měšťané ho vnímali jako férového, a za služby dobře platícího, prince. To všechno bylo dobré pro budoucího krále, kterým se měl nyní stát. Jeho strýc, v té době král Ludvík XVIII., byl morbidně obézní a bezdětný. To znamenalo, že Karel, vévoda z Artois, bude příštím králem. Jeho nejstarší syn neměl po mnoha letech manželství potomky, a tak by následnictví došlo ke Karlu Ferdinandovi. A ten již v Británii ukázal, že děti rozhodně mít může.
A tak byl provdán za Sicilskou princeznu, a vzdálenou sestřenici, Marii Karolínu. Jednalo se o překvapivě šťastný královský svazek, což je překvapující přinejmenším kvůli princovým noha aférám, jež pokračovali i po svatbě. Část byla pravděpodobně budoucnost jako královna Francie, ale tehdejší zdroje potvrzují, že manželský vztah byl vřelý od začátku až do hořkého konce. Měli tři děti, ale dvě zemřely nedlouho po narození, ale Marii bylo 22 a další děti se daly očekávat. Při oslavě nového roku 1820 netušili, že jim nezbývají ani dva měsíce společně.
Rána do zad
Francie roku 1820 byla de-jure konstituční monarchie, ale se silnými královskými pravomocemi Dolní komora parlamentu, volena pouze nejbohatšími Francouzskými muži, byla bojištěm ultraroajalistů, podporovatelů návratu k před-revolučnímu systému vlády, umírněných monarchistů, a levicových radikálů (z dnešního pohledu spíše konzervativní republikáni či podporovatelé nové dynastie na královský trůn). Ale pak zde byli ti, jenž měli daleko radikálnější představy o budoucnosti Francie.
Třicet sedm let starý Ludvík Louvel nebyl v životě nikým významným. V mládí se přidal k Napoleonově armádě a skoro dekádu vyráběl sedla pro císařskou kavalérii. K císaři si vytvořil silný respekt, jenž utvářel jeho politické ideje. Po prvním Napoleonově pádu zamířil na Elbu, kam byl císař vyhnán, a sloužil mu znovu jako výrobce sedel. Po druhé Napoleonově porážce mu nebylo povoleno odejít se svým idolem na Svatou Helenu a vrátil se do Francie.
Vládnoucí rod Bourbonů z duše nenáviděl a považoval je za největší zlo, které kdy Francii zasáhlo. Roku 1820 byl jeho vztek na vrcholu. Ve sněmovně došlo ke kontroverznímu vypuzení několika liberálních politiků a cena jídla prudce rostla. Louvel byl rozhodnut něco učinit. Napoleon vždy vynikal rychlou a rozhodující akcí a Louvel ho v tom hodlal napodobit. Jeho plán byl jednoduchý, zavraždit co nejvíce členů královské rodiny. Jednoho podruhé, buď, dokud nikdo nezbude, nebo ho nechytí.
14. února 1820 vyčkával Louvel před operou de Richelieu, kde právě Karel Ferdinand pobýval s manželkou. Vévoda z Berry byl budoucností pro královskou rodinu, a Louvel ho správně považoval za nejdůležitější cíl. Marie Karolína se během večera rozhodla odejít dříve, kvůli nevolnosti. Její manžel jí doprovodil do kočáru, ale neodjel s ní. V opeře už na něj čekala jeho současná milenka, a Karel Ferdinand se těšil na zbytek noci. To se mu stalo osudným. Louvel vytasil svou dlouhou dýku, a z pozadí přiběhl k vévodovy. Prosvištěl mezi strážemi, a zasadil rychlý úder do zad. Rána byla smrtelná.
Louvel se pokusil utéct, ale dostihly ho vévodovy stráže. Při výslechu hrdě prohlásil, že jednal sám, verze, ze které nikdy nesešel. Bude popraven Guilotinou o čtyři měsíce později.
Zázračné dítě a odsouzená dynastie
Karel Ferdinand byl smrtelně raněn, ale jeho smrt nebyla rychlá. Byl odnesen dovnitř divadla, kde se k němu během večera připojil zbytek jeho rodiny. Na smrtelné posteli se z celoživotního hříšníka s vlažným vztahem k náboženství stal hluboce věřící. Požádal krále o milost pro svého vraha (což Ludvík XVIII. taktně odmítl) a povolal k sobě i své nemanželské děti, pro které zajistil, že budou mít zdroje na dobrý život a veřejně je uznal za své.
Zdálo se, že hlavní rod Bourbonů je odsouzen k vyhynutí. Ale umírající vévoda, se svojí dorazivší manželkou, odhalili šokující zprávu. Marie Karolína byla dva měsíce těhotná, což byl také důvod pro její časný odjezd. Pokud by se narodil syn, královská linie by měla budoucnost. Nutno dodat, že v té době byli těhotné také tři vévodovy milenky, což znamenalo, že se čtyři děti narodili až po jeho smrti. Karel Ferdinand, nejoblíbenější syn rodu Bourbonů, zemřel brzy ráno po hodinách agónie.
O sedm měsíců později se narodil jeho syn, Jindřich, Hrabě z Chambord. Ten však nikdy neusedne na Francouzský trůn. Jeho rodina bude sesazena a nahrazena vévodou Orleánským v revoluci roku 1830. Pokus Marie Karolíny o vzpouru dva roky později kompletně zkolaboval. Roku 1870 byl Jindřich kandidátem na trůn po pádu Napoleona III., ale neshody o novou vlajku a styl vládnutí vedli k vyhlášení 3. Francouzské republiky. Jindřich zemřel bezdětný roku 1883, poslední syn hlavní větve Francouzských Boubonů, třináct let po své matce a šedesát tři let po svém otci.
Smrt Karla Ferdinanda byla šokem pro post-revoluční Francii. Vedla k paranoiu vedeným opatřením, mnohé, z nichž nakonec vedli k revoluci roku 1830. Mohl Karel Ferdinand, oblíbený princ s mnoha přáteli, uchránit svůj rod o dekádu později? Na to dnes odpověď nenajdeme.
Zdroje a další čtení:
SKUY, David. Assassination, politics and miracles: France and the Royalist reaction of 1820 [online]. Montreal: McGill-Queen's University Press, 2003
Mansel, Philip. Paris Between Empires: Monarchy and Revolution, 1814-1852. New York: St. Martin’s Press, 2001.
Sauvigny, Guillaume de Bertier de. The Bourbon Restoration. Translated by Lynn M. Case. Philadelphia: The University of Pennsylvania Press, 1966.
