1. září je v kalendáři označen den prý sváteční

Rovnou tedy citací ze studentského muzikálu Výtečníci, komedie Pavla Dostála, takto též herce, dramatika a m.j. porevolučního ministra kultury.

S tímto „muzikálem pro obec študentskou“ jak zní podtitul, s hudbou Richarda Pogody, objeli oba nerozluční přátelé kus Evropy. Ostatně, hlavní dva hrdinové se jmenují Richard a Pavel.

Je velká škoda, že není k dispozici televizní záznam původního divadelního představení cca z r. 1966. Buď již neexistuje, nebo České televizi nestojí za to jej katalogizovat. Na jejím webu totiž nenajdete sebemenší zmínku.

(ČZ nabízí dobový dokument „Pozvánka do Dex Klubu“, kde byl Pavel Dostál jednou ze tří vedoucích osobností. A doporučuji i milovníkům „začínajícího“ Karla Kryla.)

Je to velká škoda, že záznam Výtečníků se nedochoval, a to ani pár písniček z mého magnetofonového pásku - vše zkrátka podlehlo zubu času.

Dnešní 1. září mi tuto muzikálovou komedii bezezbytku připomněl nejen touto písničkou.

Maturitní ročník právě zahajuje svůj rok. A vůdčí třídy Pavel přichází s revolučním nápadem:

„Přišli jsme na to jak definitivně převízt kantory! …

... Co je jediným argumentem kantorů? Kdybyste se vy, mezuláni, učili!“

A jedním dechem dodává:

„My se učit budeme, my jim vyhovíme, oni ztratěj argument a budou namydlení!“

Veškeré citace i reprofoto pocházejí ze hry Pavla Dostála „Výtečníci“.

Asi vám nemusím dlouho popisovat, že hra je prostorem pro velké taškařice, samozřejmě určitou improvizaci - kdy se všichni účinkující i diváci - mohou vyřádit.

Mohu to potvrdit z vlastní zkušenosti. Lidová škola umění v Ostrově nad Ohří v 70. letech tuto hru nastudovala a zvítězila s ní v soutěži divadelního Šrámkova Písku. Já sám jsem se pak zúčastnil coby 16 letý nováček tzv. obnovené premiéry. A s ní jsme jeli do Písku nesoutěžně. Paradoxně jsem ovšem v 16 letech hrál profesora Pecinu. Procházel jsem důstojně lavicemi a z ramene dnešního významného herce Národního divadla, tehdy 18 letého Ondřeje Pavelky, jsem sbíral neviditelný drobek se slovy: „Smítečko, prosím.“

Naštěstí, i když je to muzikál, moje postava nemusela zpívat. O to více jsem si užíval „songy“. Asi mým nejoblíbenějším byl Archimédův zákon. A věřím, že ti, co ten song slyšeli, umějí tento zákon dodnes. Prostě, skvělé zhudebnění Richardem Pogodou.

(Pokud vám jméno Pogoda připadá povědomé, pak jde o tatínka jak jinak než skvělé komediální herečky Sandry Pogodové.)

Muzikálu Výtečníci však nechybí i lidský rozměr prezentovaný trochu nostalgickým školníkem, a jeho songem „Po letech budu ctít zas přijít do školy, ne jako školník ale zase jako žák…!“ A ten beze zbytku na konci po úspěšné maturitě převezme druhá hlavní postava - Pavel: „ne jako otec, ale zase jako žák.“

Vlastním text hry, kdysi vydaný včetně notového materiálu agenturou DILIA. Tím pádem jsou Výtečníci neustále se mnou.

A pokud byste náhodou někde zahlédli, že je hra na divadelním repertoáru - běžte na ni! Dokonale se odreagujete vkusným, vtipným a hlavně lidským humorem - čehož všeho nám dnes opravdu chybí.