Článek
Petr, když už je doma, nepomáhá, jak bývala zvyklá. Nemyje nádobí, málo luxuje, nenakupuje, nevaří. „Konzerva si buď venku,“ říká mu Jana, když se vrací z práce, „doma ale budeš aspoň jednou týdně nakupovat a vařit.“
Fiala není typ, který by se rád přel, navíc rozvod u konzervativního katolíka nevypadá dobře. A tak souhlasil, že vyrazí na nákup a uvaří. Teď kam jet, že, manželka mu nedává příliš velkou apanáž, „doraž se v práci sušenkami a kávou,“ radí mu, doma zavedla taky šetřicí balíček, samozřejmě že mnohem dřív než vláda. Petr tedy zamířil během služební cesty do Waldsassenu, kde to mají levné.
Teď co uvařit? Přece jen je jiné, když vaří premiér, že, to se nedá odbýt knedlíky s vajíčkem. Pozval si NERV, aby mu nerváci poradili něco konzervativně originálního. Porada byla plodná, trvala několik hodin, tentokrát Fiala naslouchal. Nakonec rozhodnuto, aby se najedly i děti, Martin, Klára a Jiří, že to musí být i pro mladé, lehce moderní s tím, že se stejně nikdo nesmí dozvědět: Fiala doma vaří. To by se Babišovi hodilo „kuchtí za naše peníze“, křičel by ve sněmovně.
Kvůli úspornému balíčku vařil v kuchyňce Kramářovy vily. V rámci šetření bylo dohodnuto jednochodové menu, žádné předkrmy, žádné sladké tečky, jen jak to dělávala Petrova maminka, tedy vydatnou, silnou polévku pro sychravé podzimní dny. A sladkou, na nervy. Druhý a třetí den půjde přihřát.
Na levném německém másle Petr nejprve osmahnul na kroužky nakrájená rajská jablka. Do nich pak nalil mléko, nechal za stálého míchání projít varem a do matérie nasázel všechna nakoupená vejce od waldsassenských nosnic. Povařil je, aby zatuhla, pak roztok zchladil na 60 stupňů a dolil coca-colu. Ochutnal, ale stále to nebylo ono, proto za stálého míchání přidal jeden celý Heinz kečup, zvýšil teplotu a do skoro hotové polévky pomalu, po lžících, vmíchal balení své milované Nutelly. Fialova nervová polévka už byla takřka hotová, nakonec do ní však ještě na pánvi a zbylém německém másle osmažil Fischleinen (rybičky, rozuměj nakrájené úzké proužky levnějšího německého chleba), jak to mají rády děti.
Před následující rodinnou večeří se pak pomodlil: „Náš nebeský Otče, račiž nám požehnati tyto úsporné německé potraviny, které, dáš-li, budeme požívati po tři večery za sebou“. Děti sice za jídlo poděkovaly, ale pro nával studijních povinností se z dalších polévek omluvily. Jana rovněž, drží prý dietu, takže Petr vzal další den polévku na schůzku Spolu, kde byla požívána v rámci teambuildingu před eurovolbami. Zbytek nechal zatavit do konzerv.
