Majku z Gurunu našli filmaři ve škole. Co možná nevíte o seriálu Spadla z oblakov

Na hladině jezera se objeví malé děvče. Neplave, nepotřebuje loď a nepůsobí ani trochu vyděšeně. Prostě kráčí po vodě, jako by to byla ta nejobyčejnější věc na světě. Kolem hlavy se jí třpytí podivné světlo a dva kluci, kteří ji zahlédnou, ještě netuší, že právě začínají prázdniny, na které už nikdy nezapomenou.

Tak vstoupila do československé televizní historie Majka z planety Gurun. Seriál Spadla z oblakov vznikl na konci sedmdesátých let a ve třinácti zhruba půlhodinových epizodách spojil dětské dobrodružství, sci-fi a obyčejný svět podtatranských Čaboviec. Režíroval jej Radim Cvrček podle příběhu vycházejícího z knihy Václava Pavla Borovičky Spadla z nebe, hudbu složil Harry Macourek a kameru měl Karel Kopecký. Archivní údaje Supraphonu uvádějí rok dokončení 1978.

Na první pohled je to příběh o mimozemské dívce, která umí prakticky všechno, co by si dítě mohlo přát. Létá, chodí po stěnách a stropě, pohybuje se po vodě a zachází s fyzikálními zákony způsobem, který je pro pozemšťany nemožný. Ve skutečnosti ale seriál nestojí jen na těchto schopnostech. Mnohem důležitější je, že Majka přichází do světa, kterému vůbec nerozumí. Poznává radost, strach, přátelství, slzy i to, proč lidé někdy jednají nelogicky. Děti se od ní učí, co všechno může být možné, ona se od nich postupně učí, co znamená být člověkem.

Představitelka Majky Zuzana Pravňanská nebyla před natáčením zavedenou dětskou herečkou. Sama později vzpomínala, že filmaři přišli přímo do její školy na Kalinčiakově ulici a hledali děti pro připravovaný televizní projekt. Vybrali právě ji a rodiče jí dovolili nabídku přijmout.

Bylo jí osm let.

Tohle číslo dostává jiný význam, když si uvědomíme, jak výraznou roli nesla téměř celý seriál. Majka má specifický pohled, zvláštní intonaci, téměř nehybný výraz a musí působit současně jako dítě i jako někdo, kdo k našemu světu vlastně nepatří. Právě tato odtažitost se stala jedním z poznávacích znamení celé postavy.

Sláva ale pro malou herečku nebyla pouze příjemným dobrodružstvím. Pravňanská letos ve slovenské televizi otevřeně mluvila o tom, že jí tehdejší popularita stoupla do hlavy a že návrat do běžného života nebyl jednoduchý. Dětská hvězda, kterou znal téměř každý, musela později zjistit, že televizní svět není trvalý a že vlastní život se musí stavět znovu mimo kameru.

Právě to dává dnešnímu pohledu na seriál zajímavou druhou vrstvu. Na obrazovce vidíme klidnou mimozemšťanku, kterou nic nepřekvapí. Za ní ale stála obyčejná osmiletá holka, která se během velmi krátké doby ocitla uprostřed obrovské pozornosti.

Na Spadla z oblakov je pozoruhodné, že nepotřeboval obrovské vesmírné kulisy ani složité futuristické světy. Majka přistane mezi obyčejnými dětmi, v obyčejné vesnici, u lomu, v domě, kde lidé řeší běžné starosti. Fantastický prvek tak nepřekrývá realitu, ale narušuje ji.

Právě proto fungují scény, v nichž Majka chodí po stropě nebo po hladině vody, tak dobře i dnes. Nejsou zasazené do technologické laboratoře, kde bychom něco podobného očekávali. Dějí se mezi lidmi, kteří před chvílí řešili úplně normální věci. STVR při letošním uvedení druhého a třetího dílu připomínala právě okamžiky, kdy děti spatří Majku na hladině jezera a kdy později její pohyb po stěnách a stropě vyděsí dospělé.

Technické triky samozřejmě nesou jasnou stopu své doby. Dnešní dětská tvorba může pomocí digitálních efektů vytvořit prakticky cokoliv. Na konci sedmdesátých let se filmaři museli spoléhat na kamerové postupy, střih, mechanické efekty a jednoduché triky. Paradoxně právě to seriálu dnes dodává zvláštní atmosféru. Nic nepůsobí dokonale, ale skoro všechno působí hmatatelně.

A za zmínku stojí i dětské obsazení. Vedle Zuzany Pravňanské hrál Karola Matej Landl a Jurka tehdy ještě dětský Michal Suchánek. Supraphon právě Pravňanskou, Landla i Suchánka uvádí mezi hlavními představiteli původní televizní produkce.

Při dnešním sledování se tak člověk občas přistihne, že kromě příběhu poznává tváře, které později spojil s úplně jinými etapami české a slovenské televize.

Člověk by možná očekával, že dítě, které se díky jedné roli stalo televizním fenoménem, automaticky zůstane u herectví. U Zuzany Pravňanské to tak nebylo.

Její život se postupně od filmového prostředí vzdálil. Několik let pracovala jako řidička bratislavské tramvaje a v rozhovoru z roku 2021 mluvila o úplně obyčejných radostech této práce – například o cestujícím, který jí poděkuje, že na něj počkala na zastávce.

Letos STVR uvedla, že po sedmi letech za volantem tramvaje změnila zaměstnání a pracuje jako prodavačka masa.

Je to vlastně velmi zvláštní kontrast. Pro několik generací diváků zůstává navždy děvčetem z jiné planety, které chodilo po vodě a dokázalo obejít gravitaci. Sama ale většinu dospělého života prožila mimo svět herecké slávy.

A právě díky tomu její příběh nepůsobí jako klasická legenda o dětské hvězdě, která za každou cenu zůstala v showbyznysu. Majka z Gurunu byla obrovskou kapitolou jejího života, nikoliv celým životem.

Možná nejlepším důkazem, že seriál stále něco znamená, je skutečnost, že jej slovenská televize v létě 2026 znovu zařadila do vysílání. Poslední, třináctou epizodu s názvem Rozlúčka odvysílala Dvojka 27. srpna.

Téměř půl století po jeho vzniku se tedy diváci znovu mohli vrátit do Čaboviec a sledovat děvče z Gurunu, jehož technické schopnosti už dnes nemusí působit tak ohromujícím dojmem jako tehdy.

Jenže právě tady se ukazuje, proč seriál nebyl jen sbírkou triků.

Kdyby Spadla z oblakov stálo pouze na létání, chůzi po stropě a zářících očích, pravděpodobně by zůstalo zajímavou televizní kuriozitou sedmdesátých let. Jenže pod sci-fi vrstvou je pořád jednoduchý příběh o tom, že mezi skupinu dětí přijde někdo naprosto cizí. Nerozumí jejich světu, je jiný než všichni kolem a přesto si k němu najdou cestu.

Děti Majce vysvětlují věci, které se nedají naučit z technického manuálu. Ona jim na oplátku ukazuje svět, v němž není nutné přijmout jako samozřejmost všechno, co dospělí označí za nemožné.

Možná právě proto se na Majku stále vzpomíná. Ne proto, že chodila po vodě.

Ale proto, že přišla z jiné planety a nakonec mezi obyčejné děti zapadla lépe než leckterý člověk, který se narodil tady.