Článek
Na začátek je důležité zmínit, že obtěžování, zejména ve formě pohledů, je extrémně subjektivní záležitostí. Co jeden člověk vnímá jako nevinný pohled, může druhý interpretovat jako obtěžování. Je velmi těžké, ne-li nemožné, objektivně prokázat úmysl za takovým pohledem. Tím se otevírá prostor pro zneužívání tohoto konceptu ve svůj prospěch.
V extrémních případech by mohlo dojít k situacím, kdy se nevinný člověk stane obětí falešného obvinění z obtěžování. Stačí, aby se někdo cítil nepříjemně, a okamžitě může označit druhou osobu za viníka. Tímto způsobem by mohlo dojít k neúměrnému nárůstu konfliktů, kde slovo jedné osoby může mít ničivé důsledky pro druhou, a to bez jakýchkoli důkazů.
Dalším problémem je fakt, že kampaň vytváří atmosféru nedůvěry a strachu mezi lidmi. Místo aby se MHD stala bezpečnějším prostorem, může dojít k situaci, kdy se lidé budou bát navázat jakýkoli oční kontakt nebo komunikaci s cizími lidmi. Napříč celým Českem probíhá snaha o to, aby lidé častěji a více využívali MHD před osobními automobily a nezatěžovali tak životní prostředí. Ale budeme chtít jezdit MHD, když nám bude při každém pohybu hrozit obvinění z obtěžování?
Kampaň tak dává do ruky silnou zbraň lidem, kteří zkrátka budou mít jen špatnou náladu, kterou si budou chtít vybít na nevinných cestujících v autobuse, tramvaji či metru. Kam se za pár týdnů, měsíců nebo let dostaneme? Budeme muset hledět pouze do země? Budeme se muset snažit nijak nedotýkat cizích lidé v přeplněných dopravních prostředcích?
Žijeme v přecitlivělé době, kdy si spousty lidí neustále myslí, že jim někdo ubližuje. Přitom si mnohdy jen chtějí vydupat pozornost, která jim schází. Jasně, jsou i tací co cíleně nevhodně civí, ale nelze přece udělat z už tak nepříjemného prostředí v MHD ještě horší prostředí pro normální cestující, kteří se jen chtějí dopravit z bodu A do bodu B.
