Článek
O ohavné rétorice motoristických politiků, boji mezi vládou a Hradem či o pravém čtení ústavy se toho za posledních pár měsíců napsalo už hodně. Dnes tedy spíše chci napsat o tom, jak začínají probíhat nikým nezamýšlené pohyby, které mohou kompletně překopat současný politický systém. České země se dostávají do poměrně absurdní situace, kdy ministr Macinka, poslanec Turek a další členové motoristického cirkusu pomáhají tlačit naši zemi k poloprezidentskému či prezidentskému systému. Oni něco takového nechtějí a pravděpodobně to nechce ani současný prezident. Stejně se to však děje.
Jak nevést politickou válku
Čelit v politice otevřenému konfliktu je poměrně normální situace, která se v různých formách dá najít v naprosté většině demokratických států světa. Ať už jde o ostré střety v parlamentu, mediální kampaně či o nadávky na adresu druhé strany, to vše lze lehce najít. Existují i jistá základní pravidla a normy, které mají tuto situaci poněkud směrovat. Například se všeobecně považuje za hloupé kopat dolů, tedy útočit na nějakou politickou sílu, která je daleko menší než ta vaše. Aby však malá strana spustila otevřenou válku s daleko větší a více respektovanou silou, to už je nutné klasifikovat jako akt skutečně podivný.
Zrovna u Motoristů to navíc málokdo čekal. Před volbami i po jejich zakončení se zdálo, že z potencionálních členů vlády Andreje Babiše budou tou nejrozumnější silou. I někteří opoziční politici mluvili o této straně jako o uklidňujícím prvku a sami Motoristé prohlašovali, že pohlídají staronového premiéra Babiše. Skandály Filipa Turka už sice vyšly na povrch, ale jinak se zdálo, že většina strany má nějaký ten zdravý rozum. Možná se nedalo čekat, že splní, co slíbili, ale přinejhorším se z nich mohla vyklubat nová ČSSD. Tak to aspoň vypadalo, než se rozhodli jít do války s Pražským hradem.
V Česku se s prezidentem neválčí. O zvláštní pozici naší hlavy státu, která se těší autoritě neviděné ve většině parlamentních demokracií, se mluví často a každý rozumný politik si jí je dobře vědom. Zavedení přímé volby tuto situaci pouze ještě více posílilo, jelikož se díky ní prezident stal politikem, který má největší přímý mandát od voličů. Prezident Pavel například obdržel o 600 000 hlasů více než celá Babišova koalice v posledních volbách. I za Miloše Zemana byla tato realita brána vážně, a i proto se vláda Petra Fialy raději rozhodla příliš se prezidentovi nestavět v posledním roce jeho mandátu. Z boje s Hradem získáš málo a můžeš hodně ztratit.
I proto je fascinující současná snaha Motoristů tento konflikt vést. Jistě, odmítnutí nominace Filipa Turka bylo těžkou ránou. Jeho nejmenování je přes všechny prezidentovy argumenty dodnes velmi pochybné a v dopise (přiloženém ve zdrojích) se Pražský hrad ohání velmi nejistou interpretací ústavy. Je to rozhodně lepší než snahy minulých prezidentů, jež nominace blokovali bez uvedení jakýchkoliv ústavních důvodů, ale považuji za smutné, že celá věc nezamířila k Ústavnímu soudu, jenž by konečně mohl vyjasnit prezidentskou autoritu v oblasti jmenování členů vlády.
Následná proti-hradní kampaň však jde jen těžko pochopit. Macinka a jeho strana se chytají malých bodů, nijak se netají, že jim jde o to se pomstít a prezidentovi ztížit život, a na každou prohru reagují hystericky. Veřejnost si proti sobě štvou jak těmito útoky, tak otevřenou arogancí, se kterou je provádějí. Výkřiky o puči, jež přišly po nedávném soudním nařízení, pouze povedou k tomu, že si natrvalo znepřátelí Ústavní soud. A pokud si Macinka a Otto Klempíř myslí, že výhrůžkami vůči místním festivalům svou pozici zlepší, tak nemají rozum řídit vesnici o pěti domech, natož ministerstva.
Hrad hnán proudy
Pokud chce člověk bojovat proti respektované a populární instituci, tak si pro podobnou akci musí připravit zázemí a veřejnou podporu. Je potřeba zkoordinovat se s vládními spojenci, kteří však nyní raději dávají hlavu do písku a v některých případech už dokonce Motoristy odmítají, protože jim jejich chování už leze krkem, což nedávno ukázala Alena Schillerová. Macinka a jeho kumpáni nic rozumného ve veřejném prostoru neprovedli a svou kampaní pozici prezidenta ironicky pouze posilují a dávají mu důvod znovu kandidovat.
Prezidentská autorita roste, a to ironicky i přes nevelkou chuť Petra Pavla ji rozšiřovat. Současný prezident se s výjimkou otázky Filipa Turka zatím vždy držel ústavních mezí. V nedávné otázce diplomatického zastoupení byla snaha obrátit se na Ústavní soud zcela správná a rozumná. Oproti svým předchůdcům se Pavel snaží dobře vyjít s vládními politiky všech stran a většinou se nesnaží zaujímat přímou roli. To vše pouze posiluje jeho autoritu a pozici, díky které se prudce mění vnímání prezidentské funkce ze strany voličů současné opozice.
Panování Miloše Zemana bylo užitečné v tom, že jednu část společnosti tvrdě postavilo proti tradičnímu vnímání prezidenta jako neomylné figury. Přes jeho autoritu vzešlou ze dvou přímých voleb byl parlamentní systém spíše posílen díky Zemanovým otevřeným ambicím a neschopnosti se v nich krotit. Také existovaly jasné vůdčí figury ve vládě i v parlamentní opozici, na které se občané mohli obrátit. Ale dnes? Petr Pavel je nejpopulárnější osobností republiky a čím dál více je vnímán jako vůdčí síla protibabišovské opozice. Tomu nijak nepomáhá mizerný stav opozičních stran v parlamentu a jejich neefektivní velení, které od odchodu Petra Fialy neukazuje žádné velké schopnosti.
Autorita Hradu tak pouze poroste dál. Obzvlášť Macinkův idiotický útok na Ústavní soud pouze povede k čím dál větší ochotě této instituce stát po boku prezidenta proti vládě. Extrémně vágní popis některých prezidentských pravomocí v ústavě mu pak nechává široký prostor pro určování reálného podílu na moci. Prezident Pavel už navíc otevřeně mluví o tom, že ho útoky ze strany ministrů vedou k čím dál větší chuti obhajovat mandát, což pouze posílí jeho autoritu a respekt, jelikož má extrémně dobré šance volby vyhrát.
Jsme tedy v dosti absurdní situaci. Na jedné straně prezident, který původně ani nepočítal s obhajobou mandátu a byl ochotný se všemi vycházet, ale nyní je tlačen situací a Motoristy k čím dál větší roli ve vedení státu a protivládní opozice. Na straně druhé máme učedníky Václava Klause, jež si asi posílení prezidentských pravomocí kdysi stanovili jako svůj cíl, ale ironií osudu se jim to daří realizovat až dlouho poté, co jejich modla odešla do důchodu. Kdyby nešlo o ústavní rovnováhu České republiky a o stabilitu našeho politického systému, tak by to byla i celkem dobrá komedie.
Vládní rošáda
Co teď? Současná fáze politického boje se stále vede kolem cesty na summit NATO, ale to už jsou spíše dohady o detailech. Reálným problémem Andreje Babiše je, jak udržet jistý balanc uvnitř své koalice a kompletně si neznepřátelit Hrad. Na rozdíl od Motoristů umí premiér číst data a dobře si je vědom, že mu konflikt s prezidentem nijak nepomáhá. Dříve jsem psal, jak celý konflikt Hradu s Motoristy pomáhá Babišovi v klidu vést vlastní agendu, a stále si myslím, že tento bod platí, ale rostoucí ostrost celého střetu už premiérovi začíná přerůstat přes hlavu a příliš ho do problému zatahuje. Teď potřebuje najít cestu, jak z krize ven.
Jednoduché řešení však neexistuje. Motoristé jsou nutní pro současnou vládní koalici a prezident bude pravděpodobně ještě dlouhou dobu ve funkci. Macinka se bude určitě snažit obnovit současný konflikt i při budoucích událostech a Hrad už dnes ani náhodou neustoupí z žádné ze svých pozic. Prezident Pavel je přeci jen bývalý generál a je jasné, že nebude před podobnou kampaní kapitulovat. Pro premiéra by asi bylo nejlepší najít nějakou novou záležitost, na kterou by mohl odvést pozornost Motoristů, a tak by dosáhl alespoň dočasného klidu. Co přesně by taková otázka mohla být, je však nejasné.
Pro stabilizaci českého parlamentního systému by pak bylo potřeba, aby česká opozice konečně našla schopné osobnosti pro své vedení. Martin Kupka se přes své ministerské schopnosti neukazuje jako dostatečně efektivní vůdce ODS a o ostatních předácích parlamentní opozice už pak neslyšíme skoro vůbec. Ironií osudu našel svou odvahu Petr Fiala, ale udělal to až v politickém důchodu, kdy konečně ostře tepe do svých politiků a představuje nové myšlenky. Pokud chceme, aby lidé zůstali věrni myšlence parlamentní demokracie, tak je nutné, aby do ní zapojení politici začali předvádět větší schopnosti.
Jinak totiž prostě a jednoduše poroste víra v prezidentskou autoritu a lidé začnou volat po tom, aby také dostal větší moc. Přeci jen se jedná o člověka s největším mandátem v zemi a podle toho by se s ním mělo nakládat! Při pronesení těchto slov musí člověk opět litovat toho, že se zavedla přímá volba prezidenta. Byly parlamentní volby hlavy státu někdy nedůstojné? Ano, a tak to bylo dobře. Prezidentská autorita byla dobře omezena a jeho legitimita jasně vycházela z parlamentního systému. Václav Klaus mohl zkoušet různé triky, ale nikdy nedosáhl na úroveň Miloše Zemana.
Samozřejmě je už dnes prakticky nemožné přímou volbu rušit. Dokud však bude trvat, tak se otázkám o reálné autoritě prezidenta nevyhneme. I Petr Pavel užil při svém zdůvodnění odmítnutí Filipa Turka své přímé zvolení jako argument vlastní autority a bude tak pravděpodobně dělat čím dál více. Parlament či prezident? Otázka se nese už od roku 1918 a přes fakt, že parlament zatím vždy aspoň formálně přetrval, není jasné, že tomu tak bude vždy. A až Petr Pavel odejde a do posílené prezidentské funkce nastoupí dnes zcela neznámá figura, jež bude možná mít daleko větší ambice než současný prezident? Pak uvidíme, jak dlouho ještě parlament svou pozici zachová.
Zdroje a další četba:
Podpora prezidenta Pavla vzrostla, podle mnohých ale příliš zasahuje do politiky, Seznam Zprávy, 8. 3. 2026, Online: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-podpora-prezidenta-pavla-vzrostla-podle-mnohych-ale-prilis-zasahuje-do-politiky-300980
Prezident republiky odeslal dopis předsedovi vlády k návrhu jmenování Filipa Turka, KPR, 9. 1. 2026, Online: https://www.hrad.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/aktualni-tiskove-zpravy/prezident-republiky-odeslal-dopis-predsedovi-vlady-k-navrhu-jmenovani-filipa-turka-19012
Kysela: Prezident odmítl Turka přesvědčivě, riziko ústavních poruch ale zůstává, Česká justice, 9. 1. 2026, Online: https://www.ceska-justice.cz/2026/01/kysela-prezident-odmitl-turka-presvedcive/
Schillerové se nelíbí vystoupení Motoristů ve Strážnici. Ozvali se i pořadatelé, Seznam Zprávy, 28. 6. 2026, Online: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/kultura-straznice-festival-klempir-macinka-schillerova-309527
