Z Qitai do hlavního pandího města

S opatrností bych dnes asi už mohl říci, že jsem měl možnost procestovat Čínu „křížem-krážem“ tj. od západu na východ i od severu na jih. Před covidem roce 2019 jsem strávil tři týdny v Kuče na západě Číny a následně jsem přeletěl do Qingdao na východním pobřeží. Letos jsem přes Peking a Urumči docestoval do Qitai (na severozápadě) a pokračoval jsem do Čcheng-tu na jihu Číny.

Na konci dálnice z Urumči do Qitai je policejní stanice, kde si pouze ofotili pas můj a mého doprovodu a zapsali si údaje do sešitu. Byl jsem jediný cizinec v linkovém autobusu. Zbylých 30 lidí muselo na mne na „check-pointu“ čekat 20 minut. Kolegové přede mnou cestovali autem a zdrželi se téměř hodinu. Přijel jsem v neděli v noci. Na pěší zónu kousek od hotelu mne vzal můj doprovod až v pondělí večer. Policisté tam pochodovali po čtveřicích v úhledných formacích.

V roce 2019 v Kuče bylo focení policistů zakázáno. Alespoň tak nám to tehdy řekla Jessika (náš tehdejší doprovod). Po covidu v Qitai nám fotit nikdo nezakazoval, přesto potenciálně konfliktní situace nehledám. Tuto rozmazanou fotografii pořídil omylem můj doprovod.

Zmrzlina je můj zvyk. Tentokráte jsem ji koupil také Tygrovi. V Číně zmrzlina vůbec není drahá. Dle místa a obchodu 2-6 yuanů (tj. cca 7-20 korun). Nestihl jsem to v neděli, zmrzlinu si proto kupuji až v pondělí (večer po práci). Cestou zpět jsme kráčeli důstojným krokem, čímž jsme zřejmě „zbourali“ formaci policistů pochodujících za námi. Jeden z nich nás „předpochodoval“, ostatní tři zůstali za námi. Jejich krok byl rychlejší, než naše „zmrzlinová chůze“. Opravili to tím, že zavolali na kolegu, který jim utekl. Ten zastavil a následně zaujali „obranné seskupením“ do čtveřice (po 90°). Zůstali stát a my šli dál svou cestou. V dalších dnech jsem už pochodovat policejní hlídky v centru města neviděl.

V sobotu navečer jsem poprosil o možnost podívat se do kostela, který v Qitai měl být. Pochopil jsem, že tam už půl roku nemají kněze, resp. že po covidu kostel ještě „neotevřel“. V neděli jsem tedy vyrazil na výlet do hor. Výlet do hor předčil má očekávání a myslím si, že Čína má i zde na severu značný turistický potenciál. Čirá příroda. Pěkné.

Rozcvička zaměstnanců banky v 9:00 ráno v pracovní den před naším hotelem. Pro nás Evropany poněkud nezvyklé, ale je třeba uznat, že pro zdravý životní styl toho v Číně dělají více, než my.

Cestou zpět z Qitai do Urumči se zastavujeme na odpočívadle, kde prodávají i místní tradiční oděvy a suvenýry. Můj doprovod si zkouší muslimskou čapku. Nechal se v ní vyfotit. Místní umění.

Před Urumči nás opět čeká check-point. Dost podobný tomu, který čekal na každého příchozího po příjezdu do Anglie, když ještě ČR nebyla v EU. Pohovory s úředníky a kontrola dokladů. Jediné, co se lišilo, že každý z úředníků měl samopal. To jsem si již odvykl. Zdržení 20 minut.

Odlétáme z Urumči. Loučí se s námi letištní technici. Milý zvyk.

Letíme přímým letem z Urumči do Čcheng-tu – hlavního pandího města. (Ve městě je výzkumné centrum, kde tato zvířata chovají a též zde pandy rozmnožují.)

Na podzim v roce 2020 bylo nové letiště v Čcheng-tu ještě ve výstavbě. Kolem tří drah nebyly ještě ani ploty. Pamatuji si přistání prvního testovacího stroje na první z dokončených drah a letos se vracím na nasmlouvaný záruční servis radaru.

Metro z letiště do centra města (cca 50 km) dojede za 42 minut. Lístek stojí 10 yuanů.

Nedělní dopoledne. V centru města teploty mohou být cca 35 °C.

Deštníky zde nejsou proti dešti, ale proti sluníčku.

Ve města lze najít sochu Panny Marie i římsko-katolickou katedrálu.

V neděli jsou zde mše v 7:30 a v 10 hodin.

Po mši fotím interiér i s květinovou výzdobou.

Měděný reliéf - motiv Poslední večeře.

Desatero (v čínštině i v angličtině). U vchodu do areálu.

Odpoledne vyrážím na medvědy. Metro linka 4 a pak linka 3, zastávka Panda Avenue. Z metra jezdí autobus až ke vstupu do Panda Base, resp. k jeho jižní bráně.

Areál je veliký. Projít ho celý by bylo alespoň na jeden celý den. Já jsem to vzal ke krytým pavilonům, kde jsem objevil krmící se pandy. Když jsem fotografie ukazoval místním, všichni se shodovali, že jsem měl veliké štěstí. Pandy většinu času prospí. Vidět medvěda vzhůru je prý velmi vzácné.

Chvíle, kdy se medvěd vzbudí a hoduje, nebývají dlouhé. U okna pavilonu se vždy objeví shluk návštěvníků, kteří si medvídka rádi vyfotí, nebo se s ním i sami zvěční.

A ještě jednou v detailu. Krmení.

Medvěd panda a čerstvé bambusy.

V zahradě jsem potkal volně se procházejícího páva. Bylo to milé nedělní odpoledne.

Jak jsem následně pochopil, pandové jsou pro obyvatele Číny cosi jako „národní stříbro“. Moc pěkně se k nim chovají a mají je všichni moc rádi. Vlastně mne to i docela potěšilo, protože kdo se chová pěkně ke zvířatům, je na dobré cestě chovat se pěkně i k lidem.

Velký a malý medvěd. Přivítání u vstupu do areálu (jižní vchod).

Návštěvu Panda Base mohu vřele doporučit všem, kdo mají či budou mít možnost město Čcheng-tu (Chengdu) navštívit.