Článek
S dovolením se tu napřed trochu vychválím a pak si povíme, co si z toho všichni můžeme odnést.
Mám rád závodní hry. A čas od času zajedu nějakou trať online na čas. Do cíle dojíždím většinou s pocitem, že jsem nedával moc pozor, tamhleta zatáčka byla nedobrzděná a o kus dál zase ztrácím moc rychlost. Zkrátka žádný zázrak a mohlo by to být lepší.
Jenže pak kouknu na výsledky a můj čas je v top 0.1%. Moje „mohlo to být lepší“ je rychlejší, než milion a půl lidí, kteří se snažili o totéž. A přede mnou v podstatě jen hrstka hráčů z celého světa. Ale stejně jsem si nikdy nepřipadal výjimečný a trval si na svém. Prostě to šlo lépe. Není to dobré a ti ostatní jsou jen ještě horší. Až mi to jednoho dne došlo.
Samozřejmě být dobrý v počítačové hře je celkem zbytečná věc, ale pointa příběhu je trošku jinde. Věřím totiž, že každý z nás je v něčem výjimečně dobrý a je to pro něj tak přirozené, tak samozřejmé, že by ho ani nenapadlo považovat to za nějaký úspěch. Řeknou vám, že na tom přece nic není. A ani je nenapadne, že jen málokdo by dokázal to, co oni. Mohli by přece být lepší.
Můžou to být věci hůř měřitelné, ale o to důležitější. Možná jste skvělý rodič a dáte svým dětem zázemí a dobrý start do života. Nebo vtipný kolega, se kterým ta hloupá práce mnohem lépe utíká. Člověk, který kam vejde, tam zlepší náladu, aniž by se vlastně nějak snažil. Možná jste fajn učitel, který v žácích probudí lásku k poznání. Třeba skvěle kreslíte, jste dobrá kamarádka nebo máte odvahu stát se zdravotní sestřičkou nebo policistou. Šílené profese, které jsou šíleně důležité. A skoro nikdo by je nezvládl. Takhle jsem se o jedné kamarádce asi po roce jen tak mezi řečí dozvěděl, že je mistryně světa v mažoretkách. Vždyť na tom nic není přece. Prostě tam jen šla a vyhrála…
Nebo se vám stane, že se do vás někdo zamiluje a vy vlastně nevíte proč. Prostě jen existujete jako vždycky. Jenže to vaše „jako vždycky“ může být pro někoho nesmírně vzácné. Něco, co u jiných v takové míře nenašel. Vy to nevidíte, protože v tom žijete.
Většinou lidem radím, aby se nikdy s nikým nesrovnávali, protože to je nejkratší cesta k depresím. V tomhle případě je to naopak. Jistě každý z nás má jedinečné schopnosti. Něco, co vám jde lépe, než jiným. Je dobré si jich být vědom, rozvíjet je a umět se za ně ocenit. Poznáte je třeba právě tak, že vás lidé chválí za zdánlivě samozřejmé, bezvýznamné věci. Nebo naopak vy nechápete, jak nějaká pro vás snadná věc tolika lidem v okolí nejde. Právě tam někde bude nejspíš vaše síla.
Díky za váš čas.
