Článek
Aragorn
Ano uznávám, Viggo Mortensen, který Aragorna ve filmu ztvárnil, je takový kus, že to nevyhnutelně muselo poslat spoustu žen do kolen a u mužů otřást nejednou heterosexualitou. Ale troufám si říct, že minimálně stejně tak přitažlivý je Aragornův charakter. Tak si ho pojďme probrat.
To, co Aragorna staví nad spoustu dalších klaďasů, je skromnost a určitá nenápadnost. Jeho velikost je postupně odkrývána s příběhem, on sám ji na odiv vystavovat nebude. Není to žádný nablýskaný superhrdina a nedosažitelný idol. Je skvělý, protože je uvěřitelný. Lidé s podobnou povahou běhají mezi námi.
Je dědicem královského trůnu a přesto se s ním poprvé nesetkáváme v noblese a přepychu. Mohl kdykoliv přijít do Gondoru a říct: „Moje nyní, teď tu vládnu já, protože jsem se komusi narodil.“ Přesto se Gondor dozvídá, že je mezi nimi král až podle jeho činů. Aragorn si autoritu nevynucuje, získává ji přirozeně službou svému okolí. Vede lidi, uzdravuje raněné. Jde tam, kde je ho potřeba, kde může být prospěšný. Nevyužívá své schopnosti a svoji sílu pro sebeobohacení nebo cestu za slávou, ale pro ochranu svých blízkých, pro splnění úkolu, který je důležitější než on sám.
Lidé jako on si nebudou kupovat hlučná auta nebo motorky a pak na křižovatce vytáčet motor, aby si jich někdo všiml. Nebudou se fotit s těžkými činkami a zaťatými svaly. Nepotřebují nikomu nic dokazovat. Přesto si jsou vědomi své ohromné síly, toho, kdo jsou. A také to vědí všichni okolo. Tak mohl Aragorn nakráčet mezi zakleté mrtvé a říct jim, že on je král, že on je může vysvobodit a svůj slib potom dodržet.
I přes své schopnosti není žádné macho. Nechvástá se, je klidný a důstojný. Jeho povaha je v harmonii. Na jednu stranu bojovník a panovník, na stranu druhou má zálibu v poezii, nebojí se projevit své emoce, nebojí se plakat, je oddaný své lásce. Umí ocenit ostatní. Tak na své vlastní korunovaci může říct hobitům, že to on by měl před nimi pokleknout. Tady není žádné křehké a nafouknuté ego. Jen klidná a skromná síla.
Zároveň si uvědomuje, že i přes svou důležitost je i on jen součásti skládačky. Že jsou věci větší a důležitější než on. Jako první nabídl svou službu Frodovi a inspiroval ostatní. Použil Palantír, aby nahlédl do Sauronových plánů i když úroveň zla, kterou spatřil, mu způsobila zestárnutí o mnoho let. Ale především je nositelem naděje. Vydá se se svou armádou před brány Mordoru, aby poskytl Frodovi a Samovi čas a příležitost zničit Prsten. Aniž by věděl, jestli jsou ještě na živu. I když věděl, že je to s největší pravděpodobností sebevražda. Aragorn se nebojí si připustit, že služba po něm může vyžadovat ultimátní cenu.
Sam
I přes všechna svá pozitiva může být Aragorn pro spoustu lidí těžko uchopitelný, těžko se vžít do tak velkolepé a důstojné postavy. Proto je tu Sam. Na rozdíl od Aragorna nebo Gandalfa, Sam nebyl předurčený k velkým věcem. Je to ten nejobyčejnější chlapík. Žije se svým tátou, stará se o zahradu, není žádný hezounek ani alfa samec, který by někomu vládnul a byl středem pozornosti. Sam je Frodovým sluhou a po celý příběh vlastně nebude ničím jiným. Z hlediska našeho vidění světa plného úspěchu, postavení, vlivu a majetku je Sam naprosto nezajímavý a neúspěšný.
Přesto ho všichni milujeme a obdivujeme. Přesto nejednoho z nás dokázal nejednou rozplakat. Sam představuje ultimátní oddanost a upřímnost. Přímočaré a jednoduché dobráctví.
Sam je dost možná jeden z nejlepších hrdinů v historii literatury. Protože je tak přirozený. Neumí kouzlit, nemá žádné superschopnosti, žádnou moc, žádný vliv, nemá zdánlivě prostě nic. Jen svůj charakter. Prsten chtěl své nositele ovládat skrze jejich touhu po velkoleposti a slávě, po velkých skutcích. Proto se ho báli i Gandalf a Galadriel. Jenže Sam si toužil jen po své malé zahrádce a klidném životě. Prsten nad ním nemohl mít moc. Sam prostě jen tvrdošíjně dělal, co je správné. Ne pro ocenění, ne pro slávu, ale proto, že byl prostě takový.
Není to ale žádný hloupý psík, který je oddaný, protože ho nenapadne nic jiného. Všechny jeho činy vyžadovaly ohromnou odvahu a nepředstavitelnou sílu osobnosti. Pro věc, kterou je potřeba udělat, pro lidi, které miluje. On si mohl dál v klidu stříhat svoje růže a nic jiného neřešit. Ale neudělal to. Zatímco Froda pomalu pohlcovala temná moc Prstenu, Sam v něj nikdy nepřestal věřit, stále ho podporoval a byl tu pro něj.
Takové lidi chcete mít ve svých životech. Tohle jsou partneři, kteří s vámi zůstanou, když skončíte na vozíku. S nimi můžete v klidu zestárnout. Tihle lidé vás ponesou, když už sami jít nemůžete. Protože tak to prostě má být. Protože nemůžou jednat jinak.
Co my s tím?
Aragorn a Sam jsou zdánlivě velmi odlišné charaktery, ale v důsledku dělají oba totéž. Využívají svých schopností, aby jejich okolí mohlo kvést. Oba jsou ultimátní muži, protože jejich síla je silou oddanosti a lásky. To je skutečná zdravá maskulinita. Čest, odvaha a oddanost. Lidi o které se můžete opřít v jakékoliv situaci. Pevné body v nejistém a proměnlivém světě.
Jejich charaktery nám přitom nemusí být nijak vzdálené. My možná nebojujeme s orky a neneseme Prsten, ale každý z nás může najít spoustu možností, jak být přínosem svému okolí. V kanceláři, v továrně, v rodině. Možná velkolepými činy a možná docela malými. To není důležité.
Jak řekl Gandalf: „Někteří věří, že jen velká moc dokáže udržet zlo v šachu. Ale to není to, na co jsem přišel. Zjistil jsem, že právě ty drobné každodenní skutky běžných lidí drží temnotu na uzdě. Ty malé činy dobra a lásky.“
Být skvělým mužem není žádná nedostižná meta. Je to naše přirozenost. Tak nás příroda naprogramovala. Každý máme moc udělat něco hezkého.
Díky za váš čas.
