Článek
Válka na Ukrajině se přes všechny ujištění Donalda Trumpa evidentně nechýlí ke konci. Ruská ofenzíva na Donbase se čím dál více mění v jatka moskevských vojáků a ukrajinské zdroje poprvé po několika měsících vyjadřují rostoucí optimismus. Putin však ještě zdaleka nepoužil všechny své karty a nyní útočí na vzdušný prostor států NATO. V reakci dochází k novým plánům na vzdušnou obranu, ale někteří lidé volají po radikálnějším řešení. Nadešel čas začít sestřelovat ruská letadla?
Provokace se množí
9. září. Více než 20 ruských dronů přelétá z Ukrajiny a Běloruska nad polské území a v některých případech pronikly až dvě stě kilometrů daleko. Část byla sestřelena, ale některé dokázaly ustoupit. 14. září. Ruský dron vletěl nad Rumunsko, kde bez problémů zůstal a to i přes zaměření rumunskými letadly. Nakonec se mohl vrátit nad Ukrajinu, kde se zapojil do útoků na místní obyvatele. 19. září. Tři ruské stíhačky vstoupily do estonského vzdušného prostoru a zdržely se zde přibližně dvanáct minut.
Není to zdaleka poprvé, co k podobným incidentům došlo. Od konce studené války došlo k mnoha vzájemným narušením vzdušného prostoru z nichž část byla pravděpodobně nezamýšlená. Za posledních patnáct let však Rusko z podobných akcí vytvořilo nový systém provokací, který má podráždit západní veřejnost, ukázat sílu Vladimíra Putina a zastrašit ruské sousedy. Tyto akce se však většinou odehrávaly maximálně jednou za rok a často neměly dlouhého trvání. Aby za 10 dní došlo ke třem vážným narušením vzdušného prostoru NATO je zcela výjimečné a nikdo si není plně jistý proč k takové akci došlo právě teď.
Důvodů může být samozřejmě mnoho. V době narušení probíhalo jedno z největších vojenských cvičení, které Rusko pořádá a je možné, že byla narušení plánována jako součást většího pokusu o zastrašení západu. Může to být reakce na ukrajinskou situaci, kde se po měsících pomalého ústupu opět zastavila ruská ofenzíva a Putin nyní čelí ukrajinským protiútokům. Kyjev navíc opět úspěšně napadl ruské energetické zásoby, což je pro Moskvu velkým ponížením. Letecká akce mohla být krycím manévrem, který si měl získat pozornost západních médií a omezit morální dopad těchto válečných novinek. A pak je tu samozřejmě ta nejvážnější varianta. Rusové hledají slabiny naší obrany pro případ války.
Ze strany Kremlu a jeho užitečných idiotů už se samozřejmě objevila řada odmítnutí a vysvětlení. Ministerstvo zahraničí prohlásilo, že akce v Polsku byla omyl a to ve stejnou dobu, kdy ruský velvyslanec v OSN tvrdil, že k žádné akci ani nedošlo. U nás se například vyznamenal Lubomír Zaorálek, který prohlašuje, že drony mohly na Polsko poslat Ukrajinci, kteří nad nimi dokázali převzít kontrolu. Těmto nesmyslům naštěstí prakticky nikdo rozumný nevěří a evropští vůdci otevřeně prohlásili, že Kreml tyto akce provedl záměrně ve snaze oslabit NATO. Problémem však zůstává otázka jak na podobné činy zareagovat.
Západ zatím mluví velmi obecně. Předseda NATO Mark Rutte oznámil novou operaci Východní stráž, která má posílit vzdušnou obranu zemí NATO, jež sousedí s Ruskem a jeho sousedy. Ta zatím sestává z několika letadel, které státy západní Evropy nově pošlou na pomoc východu, ale jinak je reakce celkem minimální. Estonsko a Polsko aktivovali článek 4 NATO, který však pouze volá po společných konzultacích a nemá žádné konkrétní dopady. Mnozí experti však volají po radikálních změnách v přístupu k ruským provokacím a mají přitom v myslích konkrétní příklad. Sestřelení ruského letadla Tureckem roku 2015.
Raketa od Erdogana
Psal se rok 2015 a v Sýrii zuřila nejvražednější fáze její občanské války. Režim Bašára Asada se sotva držel při životě a kompletně spoléhal na podporu ze zahraničí. Právě Putinovo Rusko se mělo stát jedním z hlavních zdrojů této pomoci a jeho intervence dokázala na několik let udržet syrský režim při životě. Nebylo však zdaleka jediným aktérem, který se v Sýrii snažil prosadit zájmy svých spojenců. Prezident Erdogan a turečtí generálové investovali velké množství zbraní a peněz do svých povstaleckých spojenců, kteří o dekádu později měli získat moc, ale v té době patřili k menším silám v Sýrii. Rusko a Turecko se tak dostali na opačné strany a napětí mezi nimi rychle rostlo.
Napětí mezi oběma zeměmi rostlo už řadu měsíců. Ruské nálety v Sýrii se několikrát dotkly oblastí, jež s Tureckem hraničily a pro-turecké jednotky byly oblíbenými terči útoků Moskvy. Navíc došlo k sérii narušení tureckého vzdušného prostoru, které svým počtem silně připomínaly nedávné akce ve východní Evropě. Ankara už dříve upravila pravidla pro narušení svého vzdušného prostoru a Rusku dala jasně najevo, že si zahrává se životy svých pilotů. Moskva však toto upozornění kompletně ignorovala a 24. listopadu došlo k dalšímu narušení. Turecko hodlalo zajistit, že se už nebude opakovat.
Situace začala kolem devíti hodin ráno, kdy se dva ruské bombardéry Suchoj Su-24 (původně vyrobené v 70. letech), začala přibližovat k tureckému území. Dle Ankary obdržela obě letadla přinejmenším deset varování, ale přesto se rozhodla vlétnout do tureckého vzdušného prostoru. Po ulétnutí pouhých dvou kilometrů však přišla turecká reakce a jeden ze Suchojů byl sestřelen raketou ze stíhačky F-16. Druhé letadlo následně ustoupilo a piloti sestřeleného stroje se dokázali pomocí padáků dostat nad území Sýrie. Jeden z nich byl následně zabit, ale druhého dokázaly zachránit ruské pozemní jednotky.
Reakce Moskvy se zdála být zuřivá. Na Turecko se snesla vlna kritiky a Putin hrozil ekonomickým bojkotem. Do Sýrie byly poslány početné ruské posily včetně křižníku Moskva (později potopen Ukrajinou), ale brzy se začalo ukazovat, že Ruské hrozby byly poněkud prázdné. Pokles v obchodu byl dočasný, většina společných programů a iniciativ zůstala zachována a proti-turecká rétorika po několika měsících ustála. Ruské letadla mělo turecký vzdušný prostor narušit už jen jednou a to o rok později. Po prvním varování se okamžitě rozhodlo ustoupit.
Čas na tvrdou reakci?
Polsko už několik ruských dronů sestřelilo, ale učinilo tak až poté, co se stroje dostaly hluboko nad jeho území. V Rumunsku mělo tamní letectvo možnost ruský dron sestřelit, ale přes nově schválenou legislativu, která mu takový krok umožňuje tak neučinilo. A v Estonsku sledovala letadla NATO ruské stroje dost dlouho na to, aby z nich v případě nutnosti udělala přísady do boršče. Na zničení ruských stojů máme zdroje, technologii i sílu. Turecký exemplář nám ukazuje, že reakce Kremlu bude především sestávat z hysterických výkřiků. Ale máme k takové obraně vůli?
Některé hlasy už po podobných krocích volají. Kromě různých bezpečnostních expertů mezi ně patří například také předseda zahraničního výboru parlamentu Estonska a několik dalších baltských politiků, ale místní vlády jsou zatím vyhýbavé. O možnosti sestřelení ruských strojů promluvil také prezident Petr Pavel, který tuto variantu prohlásil za krajní možnost, ale nevyloučil nutnost jejího využití. Většina západních premiérů, jejichž letadla za obranné povinnosti na východě z velké části zodpovídají, však zatím tuto možnost ignorují a pouze mluví o již zmíněném posílení východního křídla a dalších menších krocích.
Kritici agresivní reakce už stačili oprášit své milované slovo eskalace, které však v této situaci postrádá jakoukoliv logiku. Rusko už roky vede propagandistickou kampaň, ve které svým občanům tvrdí, že na Ukrajině válčí s celým NATO a právě z toho důvodu neodkáže vyhrát. Pro Rusko jsme už teď nepřátelé a sestřelení jeho letadel nad Baltem či v Rumunsku by jen těžko mohlo tuto pozici zhoršit. Naopak, Moskva by se naučila tvrdou lekci. Její letectvo je silně oslabené válkou a ztratit několik strojů při provokační akci by pro ní bylo citelnou ztrátou. Navíc bychom pomohli Ukrajině, kde se tato letadla denně účastní útoků na civilní cíle a masakrují její občany.
Evropské státy NATO čelí před rozhodnutím. Může nadále zachovat pasivní pozici a na ruské akce reagovat zcela minimálně. Od Američanů pomoc nečekejme. Krátce po narušení vzdušného prostoru Estonska oznámil Washington D.C., že omezí svou vojenskou podporu pro východoevropské země. Zajistit si bezpečí tak bude úkol nás samotných a tolerance ruských útoků nám v tom nijak nepomůže. Ignorovat šikanujícího spolužáka je krásná myšlenka, ale pravdou je, že rána pěstí ho odradí daleko lépe. Tuto doktrínu je načase uplatnit vůči největšímu oponentovi míru na evropském kontinentu. Čím dříve, tím lépe. Bohužel to však vypadá, že se Evropa k podobné odvaze jen těžko dotlačí.
Zdroje a další četba:
ERŞEN, EMRE. „Evaluating the Fighter Jet Crisis in Turkish-Russian Relations.“ Insight Turkey 19, no. 4 (2017): 85–104. http://www.jstor.org/stable/26300559.
GAFARLI, Orhan, and Julia ROKNIFARD. „Relations with Russia in The Context of Turkey’s Policy in Constructing Its ‚Strategic Autonomy.‘“ Uluslararası İlişkiler / International Relations 20, no. 79 (2023): 33–50. https://www.jstor.org/stable/27257937.
Easton, Adam v BBC: Poland says it shot down Russian drones after airspace violation (online): https://www.bbc.com/news/articles/c147065pzdzo
Sytas, Andrius a Slattery, Gram v Reuters: Russian jets enter Estonia's airspace in latest test for NATO https://www.reuters.com/business/aerospace-defense/nato-member-estonia-says-three-russian-jets-violated-its-airspace-2025-09-19/
