Článek
Dějiny jsou plné teorií. Už z podstaty nám dochovaných zdrojů je často obtížné určit, co se skutečně stalo. Díky tomu vzniká mnoho teorií, které se snaží tyto mezery osvětlit. Často jsou to fascinující úvahy, které přinejmenším rozšíří studium problematiky či ji dokonce pomohou vyřešit. A občas jsou to teorie tak absurdní, že by z nich člověk až omdlel.
Veliká konspirace
Období mezi roky 600 a 900 po Kristu je obdobím přeměny a znovuzrození. V Evropě se nadobro zhroutila schopnost východořímské říše rozhodovat o západních událostech a na jejím místě se dominantními státy staly místní germánská království jako například říše Franků. Od Španělska po údolí Indu se nově rozkládala mohutná arabská říše, která sebou přinesla zbrusu nové náboženství. Na konci 8. století byla tradice západního Říma obnovena Karlem velikým, který byl roku 800 korunován římským císařem. Jeho následníci sice dovedli novou říši k úpadku, ale v polovině 10. století došlo k její obrodě pod dynastií Otonců. Ale možná to bylo úplně jinak.
Teorie zmizelých století byla poprvé zformována německým spisovatelem Heribertem Illigem, který ji pravděpodobně poprvé zformoval v 90. letech. Illig si povšiml několika podivných dějinných mezer, které ho kompletně zaskočily. Například nepochopitelný nedostatek archeologických nálezů ze 7. až 10. století, podezřelá podobnost mnoha událostí v těchto vzájemně vzdálených stoletích a také nepochopitelná změnu v křesťanském kalendáři. Ten byl v 16. století zreformován pod papežem Řehořem, ale Illig si všiml, že následky změn nebyly tak razantní jak měly být. Místo odchylky třinácti dní čítala odchylka jen deset dní. Což by dávalo plný smysl, kdyby Řehořovi matematici museli vyjmout tři století, která ve skutečnosti neexistovala.
Proč by si někdo vymyslel tři století historie? Legitimita samozřejmě. Otto III., císař svaté říše římské mezi lety 980 až 1003, byl velikým obdivovatelem jak starého Říma tak křesťanské idey milenarismu, která dávala veliký význam roku 1000. Pokud by Otto ve skutečnosti nežil kolem roku 980, ale kolem roku 680 tak by mu určitě přišlo vhod, kdyby se dal čas o pár století posunout. Navíc by mu to dalo příležitost vymyslet si ideálního předka, který dokázal obnovit římskou slávu v Evropě. Karel veliký byl vepsán do historie a nikdo netušil, že ve skutečnosti nikdy neexistoval. K němu si Otto rychle dopsal impozantní rodokmen a padělek byl na světě.
K dokonání tohoto velkolepého plánu měl Otto k dispozici svého loajálního druha, papeže Sylvestra II. Oba věřili v nutnost posílení autority nové dynastie a její blízké spojení s papeži. Sylvestr tak vydal pokyn svým loajálním mnichům, kteří v následujících dvou stoletích vytvořili kroniky, texty a další zdroje, které nezasvěcení historici dodnes berou jako důkaz toho, že vymyšlená století existovala. V této akci oběma mužům ironií osudu napomohla islámská expanze. Kromě oslabení moci Konstantinopole dokázal kontakt s novým náboženstvím spustit novou vlnu znovuzrození a obnovy, která znovu postavila zdevastovanou Evropu na nohy a později ji umožnila proti islámu úspěšně bojovat. Byl to však opravdu islám?
Obzvlášť Illigovi nástupníci v této teorii rozvinuli její aplikaci také na zrození islámu. Samotný Mohamed byl odhalen jako neexistující postava, která možná měla svůj původ v arabských střetech s Římem v 3. století. Nové náboženství ve skutečnosti získalo svou sílu díky spojení Arabů se starou Persií a převzetím jejích technických vynálezů (například arabské číslice), které pak předalo dále do Evropy. Zlatý kulturní věk islámu, který nezasvěcení historici považují za zdroj těchto nových objevů, se ve skutečnosti nikdy neodehrál a Arabové byli především krvelačnými ničiteli staré římské kultury.
To všechno je určitě teorií zajímavou, konspirační a také kompletně nesmyslnou.
Srážka s realitou
Illig a jeho nástupci mají ve svých psaních až překvapivou tendenci poukázat na některé skutečné historické otázky. Ty pak ohnou tak, aby zapadali do jejich představ, připojí k nim vlastní konspirace a vše doplní sérií informací, které se po dvouminutovém hledání ukážou jako kompletně nesmyslné. A na vrchol přidejme poměrně silnou dávku rasismu. Kompletní ignorování všech mimo-evropských a mimo-arabských zdrojů je jedna věc, ale nesmysly jenž jsou řečeny o islámu a celém vývoji středního východu jsou přibližně jeden krok od rasových teorií, které byly silně populární do poloviny 20. století.
Začněme s původními argumenty. Papež Řehoř nebyl členem této konspirace a jeho odborníci nebyli neschopní matematici. Illig pouze ve svém výzkumu nepochopil, že se papežští matematici řídili jinými daty než on. Zatímco pro Illiga byl významný rok vzniku juliánského kalendáře (45. před Kristem), papežské poradce zajímal rok 325 po Kristu, kdy došlo k úpravám kalendáře ve vztahu k církevním svátkům. Ony tři chybějící století byly ve skutečnosti následkem neschopnosti Illiga přečíst si dostatečně detailně zdroje.
Nedostatek archeologických nálezů je další oblíbený bod pro zbývající obdivovatele této teorie. Také ho rozšířili o blízký východ, kde podle nich nedošlo k žádné reálné konstrukci pod arabskou vládou. Ti prý pouze převzali perská města a zpustošili ta římská. A slavné budovy Karla velikého? Ty se ve skutečnosti postavily o tři století později! A jeho hrobka? Podvrh moderních historiků, kteří jsou možná spolčení s katolickou církví! Všechny tyto body jsou samozřejmě nesmyslné. Archeologických nálezů je méně, ale především kvůli pokračující existenci mnoha měst (Evropa), a přesunu obyvatelstva do nových měst, což byla obvyklá arabská taktika. Existence těchto nových měst (například moderní Káhira), a jejich potvrzený vznik v 7. a 8. století jsou Illigovími příznivci ignorovaná.
To, že by se většina obyvatelstva pravděpodobně divila nad takovými přepisy dějin je pro konspirační teoretiky na první pohled snadné vysvětlit. Lidé jsou přece hloupí a historii většinou ignorují! A ve středověku měla nad vzděláním a psaním kompletní moc církev. Proto dokázala konspirace projít. A islámský svět byl příliš ignorantský a zaměřený na vnitřní konflikty, než aby tomu odporoval. O pár stran později je mimochodem zmíněno jak byla celá tato akce možná jen díky novému rozkvětu evropské kultury a proč vše skutečnosti negativní hodnocení středověku není pravdivé. Což si protiřečí s jejich hlavní teorií o omezených informacích, ale vnitřní konzistence nikdy nebyla velkou silou konspiračních teorií.
Proč existuje?
V tomto bodě si čtenář, který již z celé této absurdity raději nepřeklikl, pravděpodobně říká, co je pointa celého tohoto článku? Celá teorie je už na první pohled nesmysl a jejích reálných podporovatelů je absolutní minimum. Oproti teoriím jako jsou konspirace kolem prezidenta Kennedyho, 11. září či třeba smrti Jana Masaryka se to může zdát jako kompletní prkotina. Proč kvůli tomu vůbec plýtvat inkoustem? Odpověď se nachází v tom, co autoři této teorie pochopili správně. Nebo o to alespoň zavadili.
Přes kompletní nesmyslnost hlavní teze existují části kolem této teorie některé správné myšlenky. Existence Muhameda je sice historický fakt, ale pochyby o rané islámské historie jsou skutečnými vědeckým problémem. Situace není tak radikální jak si to myslí konspirační teoretici, ale mnoho informací, které se dříve braly jako jisté jsou dnes v této oblasti přezkoumávány. To samé platí o pochybnostech kolem středověku a takzvaném období temna a úpadku, které jej mělo provázet. Moderní výzkum však ukazuje, že situace byla různorodá a prakticky každá země Evropy měla svůj unikátní vývoj, který často nebyl nikterak temný. Autoři teorie mluví o ukradených stoletích jako o vysvětlení, ale ignorují tak daleko zajímavější otázky, které se v posledních dekádách staly středem aktivní vědecké debaty.
Problém osob jako je Illig by mohl být pojmenován jako přemrštěná fantazie, kterou nejsou ochotni zkrotit. Za každou nejasností musí být nutně konspirace. Všechny vlády jsou ponořeny do tajemných experimentů. A pokud něčemu zatím nerozumíme tak to musíme doplnit mimozemšťany (Illig byl také fanouškem alternativních teorií o zrodu pyramid). V zásadě je to stejný základ jaký mají moderní konspirační teorie, ale přenesen na období dávné minulosti, které se mnohým může zdát tak vzdálené, že pravda už nemůže existovat. To, že pro všechno existuje rozumné vysvětlení je pro teoretiky pouze důkazem, že se pravdu snaží někdo zatajit. A to je ten problém. Nehledej konspiraci, kde existuje rozumnější vysvětlení, protože jsou většinou pravdivá.
K tomu všemu se pravděpodobně pojí autorské nechuti vůči různým skupinám. O parodii raného islámu už jsme mluvili, ale myšlenka o všemocné katolické církvi, která skrývá nespočetné množství tajemství je zde také dobře zastoupená. Celá teorie se zdá jako pamflet, který by na začátku třicetileté války vymyslel protestantský fanatik, který za každou změnou počasí vidí ruku papeže. Konspirace o velkých organizacích mají podivnou představu, že tyto organizace dokážou udržet obrovská tajemství před celým světem. Jak nám dokazuje impozantní historie skandálů, které katolická církev za svou existenci zažila, realita je přesně opačná. Čím větší spiknutí tím pravděpodobnější je jeho prozrazení.
Důvodem celého tohoto článku tak není pouze smát se hloupé teorii, ale také nahlédnout do základu, které tyto konspirace dodnes živí. A především si uvědomit, že reálná historie nabízí mnoho fascinujících otázek, ke kterým nijak nepotřebuje přidávat nesmyslné výmysly. Na konci textu připojím pár vlastních oblíbených díl o středověkých dějinách, které bych každému milovníkovi historie vřele doporučil. Rozhodně jsou daleko lepším čtením než jakékoliv dílo k celé této teorii, které byly v mnoha bodech až nepříjemně špatné.
Na závěr tak všem přeji, aby místo prapodivných konspirací raději dali svůj čas tématům, které skutečně formovali lidské dějiny. Toto znalostní pole je bohatší s každým novým zájemcem.
Zdroje pro přednesenou teorii:
Scott, Emmet. Guide to the phantom Dark Age. New York: Algora Publishing, 2014. ISBN 978-1-62894-041-1
Illig, Heribert Das erfundene Mittelalter. Die größte Zeitfälschung der Geschichte, Econ, 1996, ISBN 3-430-14953-3
Autorova doporučení pro středověké dějiny:
Sluglett, Peter, Currie, Andrew. Atlas of Islamic History. London and New York: Routledge: 2015.
KALDELLIS, Anthony: The New Roman Empire: A History of Byzantium. Oxford University Press. 2023. ISBN 978-0197549322
Nelson, Janet L. King and emperor: a new life of Charlemagne. First published London: Allen Lane, an imprint of Penguin Books, 2019. xxxi, 667 stran. ISBN 978-0-713-99243-4.
