Článek
Když člověk pomyslí na velké válečnické státy minulosti, může se mu vybavit mnoho možností. Prusko Friedricha velikého, Napoleonova Francie či Řím ve svých mnoha podobách. Téměř určitě se mu nevybaví ani jeden z protagonistů dnešního textu. Ve své době však naprosto změnili vojenské umění v celé Evropě. Švýcarsko, které po více než tisíci letech obnovilo antickou tradici válčení a dnes již neexistující Burgundské vévodství, které se svými inovacemi vyletělo na vrchol evropské vojenské elity, ale udrželo se na něm jen pár let před svou zkázou.
Na hranici velmocí
Nejprve je samozřejmě třeba představit oba hlavní hráče. Začněme s Burgundskem, státem, který se ve své době rozléhal od Alp po Severní moře. Tvořen moderním Beneluxem a skupinou jižních roztroušených území, Burgundsko hrálo unikátní pozici, kdy mohlo aktivně zasahovat jak do záležitostí Svaté říše římské, tak do vnitřních sporů královské Francie. Jeho vévodové hráli aktivní roli ve stoleté válce, ve které pravidelně střídali strany a často určovali vítěze. I po jejím ukončení byla hrozba Anglo-burgundské aliance dost děsivá na to, aby se francouzští králové aktivně snažili udržet si přízeň burgundské vládnoucí větve dynastie Valois (vedlejší větev francouzské královské rodiny).
Burgundský stát na počátku vlády Karla Smělého (v červené barvě)
Roku 1467 zdědil Burgundsko Karel Smělý, který se po 34 letech života konečně chopil moci. Jeho mládí bylo poznamenáno špatnými vztahy s otcem Filipem, který mu odmítal svěřit podíl na moci a dlouhodobě projevoval větší náklonnost k budoucímu francouzskému králi Ludvíku XI., kterého několik let hostil na svém dvoře. Karel a Ludvík si v té době vytvořili vzájemné nepřátelství, které mělo přetrvat po celý jejich život. O moc lepší nebyl jeho osobní život, ve kterém dvakrát ovdověl. Přes snahu o potomky se mu nakonec narodila pouze dcera Marie, která se nakonec stala i jeho dědičkou.
Karel však slavil řadu úspěchů. V dnešních zemích Beneluxu zavedl (nutno dodat s velkou brutalitou) nové systémy zákonů, které se staly počátkem místní legální tradice. Vedl aktivní zahraniční politiku, která mu získala mnoho spojenců včetně Anglie a německého císaře. Tyto snahy však nakonec nevedli k jeho vytouženým cílům, mezi které patřilo například povýšení Burgundska do pozice království jak bylo o několik století dříve dáno Čechám. Karel se také považoval za geniálního vojevůdce a skutečně zreformoval burgundskou armádu, se kterou vyhrál několik bitev. Jako jeden z prvních panovníků Evropy plně využil dělostřelectvo, které se spolu s burgundským jezdectvem stalo inspirací pro další dvě století evropského vojenského vývoje.
Hlavním Karlovým cílem bylo dlouhodobé sjednocení svých držav, a to skrze dobyvačnou kampaň. Jeho hlavními cíli byla nezávislá města v Alsasku a také knížectví Lotrinské, která se měla stát střední částí jeho nového království. Pyšný vévoda však opomněl jeden podstatný fakt. V této oblasti neměl zájmy zdaleka jen on sám.
Švýcarská konfederace vznikla jako obranné a obchodní sdružení malých komunit a měst, které vzniklo na začátku 14. století v Alpách. Původním důvodem se stala expanzionistická politika Rudolfa I. Habsburského, který měl ambice na plné ovládnutí horských oblastí. Konfederace však jeho snahám odolala a další dvě století existovala jako pomalu se rozšiřující skupina autonomních městských států. Švýcaři zdaleka nebyli pouze nevinnými obránci své svobody a jednotlivá města aktivně zabírala sousedící komunity. Snahy říšských šlechticů a habsburských knížat o novou expanzi do Švýcarska skončily sérií selhání, které nakonec vedli k mírovému období v druhé polovině 15. století.
Zatímco Karel reformoval svou armádu pro lepší užití moderních zbraní, Švýcaři se uchýlili k metodám antickým. Renesance neprobíhala pouze v kultuře, ale také v návratu dlouhých kopí, pík, na evropská bojiště. Švýcaři, kteří si ve svém hornatém domově nemohli dovolit jízdu a dělostřelectvo, se stali průkopníky této staronové zbraně, se kterou dokázali v případě nouze vyzbrojit mohutnou sílu. A Karlova dobyvačná kampaň na severu se mnohým jako krize skutečně zdála.
Pohádkové poklady
Vévoda burgundský se činil. Po dohodě s Habsburky si zajistil záminku pro vstup do Lotrinska a Alsaska, kde zahájil svou dobyvačnou kampaň. S výjimkou neúspěšného obléhání města Neuss roku 1475 se mu celkem dařilo a Habsburkové i místní šlechta brzy chtěli uzavřít mír. Karel se na své bývalé spojence obrátil, což vedlo k vytvoření proti-burgundské koalice. Ta selhala kvůli obavám francouzského krále, ale vedla k důležitému incidentu, kdy vojáci ze švýcarského Bernu napadli Karlovi spojence v Itálii. Karel to bral jako osobní urážku a po svých vítězstvích v Lotrinsku vytáhl roku 1476 na jih.
Agresivní operace, kterou provedl Bern, nebyla ostatním švýcarským městům po chuti, ale burgundská ofenzíva vedla k rychlému svolání vojsk jednotlivých měst. Karel mezitím oblehl hrad Grandson, který Švýcaři o pár měsíců dříve obsadili. K dispozici měl kolem 20 000 vojáků včetně největšího dělostřeleckého arzenálu v celé Evropě. Hradní posádka neměla ani 500 mužů a rozhodla se vzdát poté, co je Karel přesvědčil o svém milosrdenství. Načež naprostou většinu z nich brutálně popravil. Přežít nechal jen dva muže, kteří měli zprávu o tomto činu roznést mezi Švýcary. Karel se nikdy neštítil brutality, ale tohoto porušení svého slova měl do budoucna hořce litovat.
Neshody mezi jednotlivými městy vedly k tomu, že jednotlivé vojenské jednotky dorážely postupně a ne všechny na jednou. Karel mohl pravděpodobně celou bitvu vyhrát s rázným úderem na přítomnou polovinu švýcarských sil (kolem 9 000 mužů), ale vládce Burgundska se s něčím takovým neobtěžoval. Proč by měl on, budoucí král a postrach celé Evropy, nějak spěchat s rozdrcením bandy vidláků, které vedli městští obchodníci? Vévoda si již představoval své budoucí velkolepé triumfy a porážka Švýcarů byla spíše otravnou odchylkou než důležitým cílem.
Burgundské vojsko tak vyslalo vpřed pouze malý jezdecký útok, který Švýcaři hladce porazili. Karel přikázal, aby se jeho armáda přeskupila, což však započal přesunutím části jízdy, které pro část burgundských vojáků vypadalo jako útěk. To by však byl jen dočasný omyl, kdyby v tu samou dobu nedorazil zbytek švýcarské armády. Zvuky ze stovky válečný rohů, které Švýcaři používali pro komunikaci na bojišti, kompletně vyděsily již tak zmatené burgundské síly. Následující švýcarský útok tak demoralizované burgundské síly poslal do plného útěku.
Absolutně nikdo nechápal, co se právě stalo. Rozzuřený Karel přišel sice jen o méně než 1000 vojáků, ale na místě musel zanechat obrovské množství bohatství a cenných předmětů včetně dědičných klenotů burgundských vévodů. Švýcarští vojáci ten den spatřili jeden z největších pokladů v Evropě a následně si ho promptně rozdělili. Švýcarská města dokázali prodejem Karlova bohatství uhradit prakticky všechny své existující dluhy. Vojáky však přešla radost, když nalezli zmasakrované obránce hradu Grandson. Vévodova krutost zajistila, že válka bude pokračovat.
Karel sám o žádném míru nechtěl ani slyšet. Malé bitevní ztráty znamenaly, že byl stále plně schopen dalšího boje. Daleko více než jeho armáda však ztratila jeho prestiž, která se po ponižujícím útěku propadla na dno. To také vedlo k sérii nemocí, které vévodu málem zabili. Po zotavení se vrhnul na další armádní reformy, při kterých čím dál častěji propadal záchvatům vzteku. Když byl konečně spokojen, vyrazil na pochod vstříc Bernu, který chtěl dobýt jako pomstu za svou porážku. Na cestě mu však stála malá pevnost Morat, kterou musel chtě nechtě oblehnout. A zde mu jeho vojáci po měsíci obléhání oznámili, že se objevila švýcarská armáda.
Zkáza vévodů
Burgundský vládce tentokrát spíše spoléhal na obranu a chtěl Švýcary vyčerpat v tuhých bojích, po kterých by je zničila jeho elitní jízda. Obě armády sice byly celkově vyrovnané (kolem 23 000 vojáků na každé straně), ale švýcarský nedostatek jízdy měl být tentokrát plně využit. Karel však trpěl přílišnou láskou k vlastním plánům a očekával, že se podle nich budou řídit i jeho nepřátelé. Když tak v očekávaný den boje začalo pršet, vévoda prohlásil, že se dalších několik dní nedá bojovat a že si má celé vojsko odpočinout. Hlídat měla jen malá jednotka, která maximálně očekávala malé nájezdy.
Švýcaři však absolutně nehodlali jednat podle Karlova plánu. Po předchozím masakru vězňů nešlo tentokrát pouze o vítězství, ale o rozhodné a přesvědčivé zničení Karlovi armády. Armádní velitelé tak vydali rozkaz, že nemají být bráni žádní zajatci. Po dni plném dešťů byl vydán povel k útoku. Švýcarský postup byl rychlý a nemilosrdný. Burgundské hlídky byly rozdrceny a nestihly varovat hlavní část armády. Karel začal na poslední chvíli vydávat rozkazy, ale bylo pozdě. Přišel nový útěk, který však byl doprovázen brutálním masakrem, při kterém Švýcaři pobyli téměř polovinu burgundské armády.
Bitva u Morat byla v mnoha ohledech rozhodujícím střetnutím celé války. Burgundská armáda byla sice obnovena, ale Karlovi zbývalo pouze 12 000 vojáků, které prakticky nemohl nahradit. Povstalo Lotrinsko a Ludvík XI. začal aktivně podporovat proti-burgundské síly. Většina mužů by se smířila s porážkou, ale Karel nehodlal něco takové akceptovat. Otevřeně prohlásil, že buď uspěje nebo zemře a vytáhl se svými zbývajícími vojsky k lotrinskému městu Nancy, kde chtěl rozprášit místní odboj a obnovit svou autoritu.
Celý projekt nebyl tak šílený jak by se mohlo zdát. Obávaní Švýcaři byli po vítězství u Morat spokojeni a neměli zájem o další boje. Jejich ztráty byly sice minimální, ale to se v protáhlé kampani mohlo brzy změnit. Navíc dorazila zima, ve které se nikomu kromě Karla nechtělo bojovat. Lotrinská šlechta a Ludvík XI. tak rychle začala nabízet Švýcarům velkolepé finanční dary, aby je získala na svou stranu. To konečně vedlo k vyslání 9 000 vojáků konfederace, ke kterým se připojili tisíce vojáků z lotrinských a alsaských měst. Po několika týdnech obléhání tak Karel spatřil zjevení jako z nočních můr. Z končící vichřice proti němu pochodovalo 18 000 nepřátel.
Bitva u Nancy byla pro Karla od začátku zoufalá. Část jeho armády zběhla a k dispozici měl jen 8 000 vyčerpaných bojovníků. Ústup však nepřicházel pro vévodu v úvahu a to přes naléhání všech ostatních burgundských velitelů. Karel se spoléhal a sílu své připravené obrané linie. Ta byla skutečně impozantní a proto ji Švýcaři raději obešli. Zatímco malý oddíl zaútočil na připravené linie, většina spojenecké armády vpadla Karlovi do boku. Vévodova armáda byla potřetí rozdrcena a sám Karel byl chycen a zabit na útěku ránou švýcarské sekery.
Burgundské války byly u konce. Vévodství bylo rozděleno mezi Habsburky, jejichž princ se oženil s Karlovou dcerou, a Francii. Karlovy vojenské reformy se i přes tyto porážky staly budoucí inspirací, ale sám vévoda prohrál naprosto vše včetně svého života. Švýcarská konfederace byla opět posílena (v budoucnu dočasně podlehla cizím nepřátelům jen během vlády Napoleona), a její vojáci se v příštích dvou stoletích měli stát nejoblíbenějšími žoldnéři v celé Evropě. Píka měla získat cennou pozici v evropských armádách až do konce 17. století. Měla to tak ironií osudu být kombinace burgundských a švýcarských vojenských metod, která na příští dvě staletí dominovala Evropě.
Zdroje a další četba:
Van Loo, Bart. Burgund: das verschwundene Reich: eine Geschichte von 1111 Jahren und einem Tag. 4. Auflage. München: C.H. Beck, 2021. 656 stran, 32 stran obrazových příloh. ISBN 978-3-406-74927-8.
Schnerb, Bertrand. Burgundský stát: 1363-1477. Překlad Bronislava Cvejnová Skalická. První české vydání. Praha: Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2023. 480 stran. Medievistika. ISBN 978-80-246-5222-1.
Meyer, Werner a Kreis, Georg. Dějiny Švýcarska. Vydání první. Praha: NLN, s.r.o., 2019. 289 stran. Dějiny států. ISBN 978-80-7422-304-4.
