Článek
Různé podoby islámu v Evropě jsou fenoménem, který nejen v posledních dnech plní stránky novin a internetových blogů. Ve vlnách se stává tématem bouřlivých televizních a rozhlasových debat. Ve stínu teroristických aktů vůči konkrétním osobám nebo určitým skupinám obyvatel se mezi novináři, akademiky a politiky opakovaně debatují problémy týkající se ohrožení lidských práv a dalších svobod. Diskutuje se kompatibilita některých forem islámu v Evropě s demokracií a sekulárním pojetím veřejného prostoru. Hledají se vhodné podoby akulturace na škále od francouzských požadavků asimilace jednotlivců až po varování před separací určitých muslimských skupin žijících například ve Velké Británii.
Ukazuje se, jak komplikovaný je mediální obraz o islámu v Evropě vyhledávající především problematická témata. To však nelze chápat jako vyčerpávající popis současné situace. Méně prostoru se dává nejen různorodým pokusům o naplnění poměrně vágní vize „evropského islámu“, která se objevuje od počátku devadesátých let 20. století. V hledáčku kamer často nenalezneme i tzv. mlčící většinu obyčejných muslimů, kteří žijí své běžné životy po boku dalších občanů evropských zemí.
Při popisu islámu v Evropě je potřeba nejprve vytýčit tři základní geografické okruhy, ve kterých se tento fenomén konstituuje trochu odlišným způsobem. Stále ještě nejpočetněji jsou muslimové zastoupeni v postsovětském prostoru východní Evropy. V Ruské federaci tvoří druhou největší náboženskou skupinu po pravoslaví. Islám je v celé řadě komunit na jednu stranu tradiční kulturní záležitostí, která dotváří charakter některých národů a národností po celá staletí. Náboženský profil byl mnohdy důležitým momentem v procesu konfrontace s původně carskou a později sovětskou imperiální mocí. Na druhou stranu v překotném období následujícím po rozpadu Sovětského svazu se vedle dalších geopolitických prvků staly některé konzervativní formy islámu důležitým faktorem pro revitalizaci identity částí společností.
Mešita v tatarské obci Kruszyniany nedaleko polsko-běloruských hranic.
Druhý okruh kulturně převážně tradičního islámu v Evropě představují muslimové žijící po staletí na Balkánském poloostrově. Islám se zde postupně rozšířil v době expanze Osmanské říše a výrazným způsobem ovlivnil dějiny několika slovanských národů. Především v oblasti současné Bosny a Hercegoviny muslimové vytvořili významné etnikum. Také na Balkánském poloostrově se setkáváme s dvojí pozicí, neboť vedle konstruktivní polohy je islám některými nacionalisty vykreslován jako prvek spojovaný s tureckým útlakem a kulturní nesvobodou. Například se tato skutečnost tragicky odrazila na válečných událostech let 1992-1995 doprovázejících rozpad bývalé Jugoslávie. Ovlivňuje však i následný vývoj v dalších zemích a také jejich současnost.
Dějiny Sarajeva jsou spojeny s muslimskou, židovskou a křesťanskou kulturou Bosny.
Třetí okruh se na rozdíl od obou předešlých ustanovil teprve v minulých desetiletích, a to legálním i nelegálním přistěhovalectvím do prosperujících zemí, z nichž většina dnes patří do Evropské unie. Na tento okruh zaměříme svoji pozornost. Počet muslimů v současné střední, západní a severní Evropě se odhaduje zpravidla okolo dvaceti miliónů. K přesnějšímu součtu nám chybí relevantní data, neboť řada národních statistik v Evropě náboženské vyznání občanů nezachycuje. V některých případech je otázka týkající se náboženské příslušnosti respondenta pouze dobrovolnou a její nezodpovězení není penalizováno. Příkladem nám může být České republika a na první pohled rozpačité výsledky Sčítání lidu, domů a bytů z roku 2011 a 2021, kde se výrazným způsobem projevila neochota velké části obyvatel odpovídat na tuto pro ně zřejmě privátní záležitost.
Islámské centrum ve Vídni.
V dalších případech je dokonce zákonem zakázáno rozlišovat mezi občany na základě náboženské příslušnosti, jak je tomu ve Francii již od roku 1892. Pak se ale nejen pro sociologii náboženství objevuje problém, pokud se odborníci snaží určit přesněji velikost určité menšiny, tedy v našem případě počet muslimů žijících ve Francii. Jednou z možných cest je vyjít z údajů získaných státními úřady a dalšími institucemi o imigrantech a Francouzích, kteří pocházejí ze zemí a regionů s dominantním podílem islámu. Sem můžeme zařadit například tradiční oblasti francouzských politických zájmů, jako jsou státy severní a střední Afriky. Nelze však také zapomínat na Blízký a Střední východ a vedle toho i na Turecko a Pákistán. Následně je potřeba k těmto údajům připočíst pouze odhadované počty konvertitů, stále diskutovanou národnostně pestrou skupinu ilegálních přistěhovalců a v neposlední řadě v současné době již novou generaci muslimů, jejichž rodiče byli repatriováni po konci občanské války z Alžírska.
Proto se odhad počtu muslimů žijících ve Francii stává tématem polemik, které poukazují na problematičnost relevantnosti této informace. Je totiž založena převážně na údajích týkajících se země původu konkrétního člověka, ale to nám nic nevypovídá o jeho náboženském přesvědčení (příkladem mohou být koptové z Egypta) nebo o intenzitě jeho duchovního života. Podobná statistika nám totiž nic neřekne o tom, zda je to člověk, který je nábožensky horlivý, nebo používá islám pouze jako jeden z několika kulturních kořenů jeho současné životní situace, či dokonce náboženský výklad světa razantně odmítá.
A jak to bylo dál? Příště si naznačíme historické souvislosti druhé poloviny 20. století, které ovlivnily současné dění. V poslední části se pak zaměříme na integraci muslimů do většinových evropských společností. Všimneme si, z čeho plynou některé problémy a jaká může být role islámských organizací.
Poznámky: Text byl upraven a dokončen díky Národnímu stipendijnímu programu Slovenské republiky. Autor upřímně děkuje za podporu.
