Článek
Konec srpna je v životě odborného pracovníka a vysokoškolského učitele v jedné osobě důležitým obdobím. Výuka v novém akademickém roce ještě nezačala a často se na tyto dny vypisují termíny státních závěrečných zkoušek. Takže už musí být připraven na pomyslnou sklizeň plodů společné práce vyučujících a studujících. Vedle toho je to i oblíbená doba pro každoroční mezinárodní konference nebo světové kongresy opakující se v různých časových odstupech.
Podobně je to i v případě religionistiky a jejích velkých shromáždění. Jedním z důležitých milníků je pravidelná konference Evropské asociace pro studium náboženství (EASR). Kolegyně a kolegové z celého kontinentu se setkají v některém z významných univerzitních měst a společně diskutují o historických souvislostech současné situace. Je to ideální příležitost pro setkání se starými známými i pro poznání nových tváří v oboru. S tím souvisí prezentace více méně tradičních témat, ale i neotřelých teorií nebo metodologických přístupů. A to mě na tom vlastně baví. Právě ta kombinace zajímavého prostředí a inspirativních lidí.
Mariánský kostel na Hlavním náměstí je jednou z dominant města
Jednou za pět let je ale od těchto konferencí pauza, protože se koná světový kongres Mezinárodní asociace pro dějiny náboženství (IAHR). Pořádání tohoto setkání na Novém Zélandu v roce 2020 zhatila covidová pandemie. Když jsem se dozvěděl, že v roce 2025 bude akce probíhat na Jagellonské univerzitě v Krakově, neváhal jsem s přihláškou ani minutu. Kdy bude znovu něco podobného kousek od našich hranic? Navíc polskou kulturu mám moc rád, domluvím se a s jejich univerzitním prostředím mám bohaté zkušenosti. Popisovat akci podobných rozměrů objektivně buď není možné, nebo z toho vyjde suchopárný výtah z bohatého programu. Rád bych vám na následujících řádcích nabídl ryze subjektivní pohled. Pokud máte čas a chuť, můžeme vyrazit společně.
Collegium novum je jedním ze sídel Jagellonské univerzity v Krakově
Je neděle 24. 8. 2025 a hodiny ukazují 05:10. Z Českých Budějovic vyráží vlak směr Praha a je to vlastně jen začátek dlouhé cesty do polského Krakova. Z hlavního města jsem pokračoval dále soupravou soukromého dopravce, kterou jsem v Ostravě-Svinově vyměnil za přímo navazující autobusovou linku. Všechno proběhlo naprosto v klidu a bez překvapení, což se nedá tvrdit o návratu do Česka. O tom se ale v krátkosti zmíním až na konci blogu. Ubytoval jsem se na okraji historického centra města hned naproti sídla rektorátu Jagellonské univerzity. Krásný výhled do zeleně doplňovala zvuková kulisa okolo projíždějících tramvají. Prostě všechno má své klady a zápory. Na kongres jsem to měl blízko, stačilo si vyhradit deset minut na pohodlnou procházku. Na rachot městské hromadné dopravy jsem si více méně zvykl až v druhé polovině týdenního pobytu.
Pohled do hlavního kongresového auditoria. Za chvíli začínáme!
Odborné setkání probíhalo v širším centru města ve třech budovách stojících těsně vedle sebe. Uprostřed všeho dění byla úctyhodná aula, kterou jsme využili k slavnostnímu zahájení kongresu a každý den tam navíc probíhala i velká všeobecná přednáška. V předsálí byl klíčový záchytný bod, tedy recepce s organizátory připravenými na všechno možné. Když vám přijede na dva roky připravovanou akci 1 200 účastníků z celého světa, musíte se vypořádat s běžnými starostmi i jedinečnými výzvami. V podzemí se nacházel další klíčový prostor, tedy catering zajišťující pauzy na kávu i obědy. Podle mého názoru se docela pěkně podařilo proměnit rozsáhlé garáže na příjemné místo pro odpočinek, občerstvení i setkávání.
Úvodní slavností večer byl ve velkém stylu.
Napravo a nalevo od centrální budovy s velkou aulou byly další části univerzitního komplexu. Především zde probíhaly desítky dopoledních a odpoledních sekcí věnujících se nepřebernému množství různorodých témat o náboženství. Ve stejnou dobu jste měli příležitost účastnit se tzv. uzavřeného panelu na konkrétní téma, který byl předem připraven některým z účastníků. Vznikly tak kompaktní skupiny přednášejících, jejichž vystoupení mohly být rozvrženy do několika na sebe navazujících sekcí. Další možností bylo organizátorů kongresu poslat individuální příspěvek, který byl za pomoci klíčových slov a dalších nástrojů přiřazen k nějakému otevřenému panelu.
Krásná výzdoba vstupní haly Islámského hřbitova v rakouském Altachu
To byl i můj případ a musím se přiznat, že tímto způsobem postupuji i na výrazně menších konferencích. Prostě mi to tak vyhovuje. Prezentoval jsem dílčí výsledky mého terénního výzkumu muslimské funerální kultury a vybral jsem si případovou studii Islámského hřbitova v rakouském Altachu. Během dvaceti minut jsem měl příležitost svým posluchačům popsat uměleckou realizaci moderního místa posledního odpočinku. Není to ale jen velice zajímavé místo, které v posledních letech navštěvují studenti architektury. Třetí a čtvrtá generace muslimských komunit je dnes nedílnou součástí rakouské společnosti. Islámský hřbitov může být různými aktéry vnímán jako jeden ze symbolů této změny. Vlast již není primárně prostorem, odkud člověk pochází nebo kde strávil většinu svého života usilovnou prací, ale stává se místem, kde se rozhodl uložit své zemřelé.
Prezentace dílčích výsledků výzkumu muslimských uprchlíků ze Sýrie žijících v německojazyčných zemích
Dopředu jsem si vytvořil individuální program za pomoci speciální aplikace uložené v mobilu. Takže jsem hned věděl, kdy a kde mám být v tom lehkém zmatku různých menších a větších přednáškových sálů. Jak jste již z mého vyprávění pochopili, odborně se zajímám o různé kulturní interpretace islámu v Evropě obecně a o pohřební kulturu konkrétně. Proto jsem nemohl chybět na skvělé prezentaci dílčích výsledků výzkumu muslimských a křesťanských uprchlíků ze Sýrie žijících v Německu, Rakousku a Švýcarsku. Kolegyně a kolegové z různých univerzit představili dosavadní postup a diskutovali jsme o následujících krocích. Největším zážitkem ale pro mě byl inspirativní panel šesti badatelek, které společně představily několik kapitol z připravované přehledové publikace o různých pohřebních kulturách v Evropě. Zmínily judaismus, britské neopohanství i vzpomínky spojené s oblastmi zasaženými katastrofou v Černobylu.
Kolegyně z Velké Británie hovoří o obnovení tradiční pohřební kultury.
Organizátorům musím poděkovat za skvěle zvládnutou akci. Během jednoho z obědů jsem si přisedl ke kolegyni z neužšího pořadatelskému týmu, která měla jen pár minut na občerstvení a pak se mi omlouvala, že musí zase běžet za povinnostmi. Pokusil jsem se o vtip konstatováním, že je to v pořádku a že vím, „jaké to je“. Každoročně přece zvládám ukočírovat konferenci pro 30 účastníků. Snad jsem jí v tu chvíli alespoň trochu pobavil.
Teď ale vážně, pro mě osobně to byla skvělá příležitost nejen pro získání zpětné vazby. Dozvěděl jsem se spoustu nových věcí, například jsem byl velice překvapen tím, kolik japonských kolegyň a kolegů se věnuje tradičním tématům u islamologie. Domů jsem odjížděl v sobotu 30. 8. s hlavou plnou myšlenek na proběhlý kongres. Pro jistotu jsem si vybral vlak Českých drah, který vyrážel z polského Přemyšlu na východě a přes Krakov měl dorazit do Prahy. Bohužel náhlá tragická událost vedla k tomu, že se vlaky zastavily a my jsme museli pokračovat společně s pasažéry dalšího spoje náhradní autobusovou dopravou. Nebylo to jednoduché, ale zvládli jsme to. Jak už to tak bývá, domů do Českých Budějovic jsem se dostal s dvouhodinovým zpožděním.
Ve volném čase jsem vyrazil na krakovský Wawel
Jezdíte do Polska pravidelně, nebo se tam třeba teprve chystáte? Máte nějaké svoje oblíbené místo, které v sobě snoubí bohatou historii, kulinářské zážitky a krásnou přírodu? Děkuji za vaše tipy pod mým blogem. Rád je využiji při své další návštěvě našeho severního souseda.
P.S. Chci tímto poděkovat Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích za finanční prostředky pro práci Centra pro studium evropského islámu.
