Článek
Na vlakovém nádraží v Českých Budějovicích bylo v sobotu 7. 10. 2023 dopoledne hodně živo. Probíhal totiž den otevřených dveří areálu střediska oprav kolejových vozidel. Jedním z bodů v programu byly jízdy parního vlaku z depa na osobní nádraží. Rodiny s dětmi nadšeně obdivovaly lokomotivu a vozy na první koleji. My se obvykle o podobných akcích dozvíme úplnou náhodou až na místě. Naše moderní souprava stála na opačném konci stanice a včas vyrazila na svou pravidelnou cestu. Za malou chvíli jsme vystupovali v Ševětíně.
Vlakem jsem okolo našeho výchozího bodu jezdil mnohokrát. Z oken expresů do Prahy jsem obdivoval nevšední siluetu kostelní věže. Pořád se ale nenaskytla příležitost vystoupit a udělat si čas alespoň na historické centru tohoto městysu.
Železniční stanice v Ševětíně. Prosím, vystupte.
Nádražní a Třeboňskou ulicí se dostanete na Malé náměstí a hned na Náměstí Šimona Lomnického. Ševětín je docela rozsáhlý a my jsme se při krátké návštěvě pohybovali právě v této části. Konečně jsem si mohl prohlédnout opravenou fasádu kostela sv. Mikuláše. V tomto svatostánku se krásně snoubí gotický základ stavby s pozdějšími barokními úpravami věže. Květinové záhony v okolí kostela jsou doplněny o stylovou hrající fontánu. U rozsáhlé budovy fary zase můžete obdivovat dřevěné sochy. Je to prostě inspirující kombinace různorodých podnětů.
Náměstí v městysu Ševětín. Sv. Jan Nepomucký shlíží ke kostelu sv. Mikuláše.
Byl ale ten správný čas na dobrou kávu a případně také dortík. Někdy to může být v sobotu dopoledne v podobných obcích problém. V Ševětíně to bylo ale úplně jinak. Na náměstí Šimona Lomnického jsme narazili na stylovou kavárnu. Motorkářská výzdoba na stěnách zálibně nasávala vůni lahodné kávy a pokukovala po výborných zákuscích. Prostě jeden z vrcholů výletu nás čekal hned na začátku. Ještě nezbytná fotografie sochy sv. Jana Nepomuckého a jde se dál.
Jeden jihočeský statek vedle druhého. Historické centrum Ševětína mile překvapí.
Vraceli jsme se zpátky k budově vlakového nádraží a v ulici Bedřicha Smetany obdivovali fasády domů. Dokládají nejen vzdálené dějiny obce, ale také její současnou proměnu. Na první pohled může okolní zástavba působit nesourodě. Přesto, ale možná právě proto se mi tam líbilo. Pocházím totiž z města v Beskydech, jehož širší centrum bylo za minulého režimu výrazně změněno výstavbou panelových domů. Obvykle se proto neubráním srovnávání s mými dosavadními zkušenostmi s úpravou center menších měst.
Modrá turistická značka nás vedla okolo železničního náspu a po břehu Dubenského rybníka. U hezky opravené hájovny jsme odbočili na cyklostezku vedoucí po místní komunikaci. Ta nás nasměrovala od pečlivě udržovaných zahrádek rekreačních chat hlouběji do lesa. Turisti, houbaři, cyklisti i řidiči osobních aut si tam navzájem nepřekáželi. Po celou dobu nás doprovázely různé křížky, které jsem s radostí fotografoval. Nebylo to ale vůbec jednotvárné. Na stejném místě můžete narazit na obrázek Panny Marie a hned vedle na obnovený turistický přístřešek s citátem od J. J. Rousseau. Les v jižních Čechách prostě umí překvapit.
Kříž, strom se šipkou a lavička. Místo pro odpočinek i rozjímání.
Na rozcestníku „U Svatého Josefa“ se rozloučí žlutá turistická značka s cyklostezkou. Pro mě následovala jedna z nejhezčích částí výletu. Borovicové lesy okolo nás vyrůstaly z písčité půdy. Počasí bylo pro výlet ideální a teplý vítr byl na začátku října milým bonusem. Mimochodem naše pokusy o houbaření skončily nalezením jediného klouzka sličného, který nám dělal společnost až domů. Došli jsme až k dalšímu kříži s lavičkou a potom následovala změna. To mám na podobných výletech vždycky rád.
Polní cestou jsme se okolo luk pomalu dostali až na okraj obce Lhotice. Tam na náš čekalo další zastavení, které nakonec dalo název i tomuto blogu. Stáli jsme u Etny. Tedy abych byl přesný, u výsypky antracitového dolu Etna. Na první pohled vypadaly vzrostlé stromy stejně jako všechny hájky okolo. Když ale přistoupíte blíže k turistickému rozcestníku a dalšímu křížku, uvědomíte výškovou nerovnost čnící před vámi. Majitelem dolu byl právník Oldřich Pecl, který se stal obětí justiční vraždy v roce 1950. Stejně jako při našem minulém výletě v Omlenicích nás i zde dostihly tragédie velkých dějin.
Seznamte se, prosím. To je naše jihočeská Etna.
Z tohoto místa jsme pokračovali dále po zelené turistické značce, která nás dovedla až do Borku u Českých Budějovic. Po cestě nás překvapivě čekalo několik stanovišť, kde se měřila tělesná zdatnost a koordinace pohybu. Jinými slovy jsme museli překonat pár popadaných stromů, které očividně ležely přes stezku již delší dobu. My jsme to zvládali, spíše jsem litoval protijedoucího cyklistu, který nás míjel právě u takové překážky. Poslední dva kilometry jsme znali už z předchozích výletů. Procházeli jsme více méně klidnými lesy, které se teprve pozvolna halily do pestrobarevné podzimní krásy.
Jaké výlety preferujete? Od vesnice k vesnici, nebo raději hluboko v lesích? Díky za vaše tipy na další výlety v komentářích.
