Článek
Státní svátek prožíváme každý jinak. Navíc když připadne na čtvrtek. Stačí si vzít dovolenou na pátek a máte čtyři dny v kuse volno. To je ale krásná představa. My jsme na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v ČB v pátek 29.9. 2023 normálně učili. Takže v mém případě šlo plánovat na sv. Václava jen jednodenní výlet.
Nakonec padla volba na trasu z Omlenic do Českého Krumlova. Čekalo nás přibližně 17 kilometrů krásnou jihočeskou krajinou. Že je to takto dlouhé, jsem si uvědomoval hlavně na konci naší cesty. Ale nepředbíhejme. Vlak z Českých Budějovic vyrazil přesně, a to je prostě dobrá zpráva. Ve vagónu jsme potkali malou skupinku, ve které alespoň část patřila k pedagogickému stavu. Jako učitel to prostě poznáte. Vystoupili jsme na zastávce v Omlenicích a vlak dále pokračoval do rybníka. Pardon, do Rybníka. Krásný příklad toho, jak je důležité správně používat malá a velké písmena.
Vlak a turistika. Pro mě osobně ideální kombinace.
Počasí bylo ukázkové, jak můžete vidět na fotografiích. Cesta nás postupně vedla jednotlivými částmi obce. Procházeli jsme okolo statků a všude přítomných kapliček. U jednoho ze stavení měli hned dva psí hlídače. Sice byl jeden malý a druhý velký, ale oba byli pořádně slyšet. Při takovém putování krajinou ale míjíte i různá zastavení velkých dějin. Prvním z nich byl společný hrob 63 obětí transportu vězňů koncentračního tábora Osvětim z konce ledna 1945. Jejich památku připomíná obnovený pomník.
K pomníku u hromadného hrobu vede alej stromů.
Kousek dál přijdete na náves v Omleničce, které vévodí více méně opravený kostel Panny Marie Bolestné a sv. Jana Nepomuckého. Sousední barokní zámek už takové štěstí neměl. Odtud už ale cesta stoupá mimo obec a čekají vás rozsáhlé lesy Přírodního parku Poluška. Krásná příroda, padesát odstínů zelené mechu, nikde nikdo. Po červené turistické trase procházíte krajinou, které stále ještě nese stopy po lidské činnosti. Moderní dějiny naší země ale mnohé změnily. Opravené kapličky u cest zůstaly, domy jsou ale často už pryč.
Na kostel v Omleničce navazuje zámek.
Ale i ten les nakonec končí a bude to u obce Věžovatá Pláně. Zrovna nás u křížku na kraji vesnice zastihlo poledne. Zvon z kostelní věže zněl, slunce nad námi dělalo čest Svatováclavskému létu. Doporučuji se zde kochat jihočeskou krajinou jen s mírou, protože přesně tady musíte odbočit doprava a vydat se dál po zelené značce. Čeká tam na vás volavka. Jak to vím? On to přece nemusí být jen krásný popelavý pták. Toho byste spíše mohli pozorovat na rybnících na Třeboňsku. Volavka je také turistická značka ve zvětšeném provedení, která má být viditelná z větší vzdálenosti. Takže nepokračujte dále po asfaltové cestě, ale hurá dolů z kopce loukou. Ušetříte si pěknou zacházku a síly ještě budete potřebovat.
Věžovatá Pláně jako na dlani. Pro poutníka ideální kraj.
Na tomto výletě se mi líbí, že není jednotvárný. Nepůjdete pouze po silnici od jedné vesnice k druhé. Nebudete se jen prodírat lesním houštím daleko od civilizace. Všeho je tam s mírou. Nebo to bylo s Mírou? Další příklad toho, jak je důležité psát správně velká písmena. Cesta vás přivede až k dnes převážně rekreační vesnici Sedlice. Asi o tom nevíte, ale právě jste překročili zaniklou jazykovou a národnostní hranici. Čeština v třicátých letech 20. století zněla v sousední Věžovaté Pláni. Tady už se většinou mluvilo německy, stejně jako v nedalekém Přídolí.
Sedlice jsou mojí nejmilovanější zastávkou na tomto výletě.
K tomuto městysu vede cesta opět moc příjemným lesem. S tím souvisí jeden důležitý detail. Dalším plusem tohoto výletu jsou totiž houby. Obvykle jsou naprosto všude okolo cesty. Letos jsme sice našli jen pár hřibů kovářů, ale i tak to byl úspěch. K večeři byla skvělá houbová polévka a ještě zbylo na sušení. U jednoho ze statků se zelená turistická značka spojí s modrou a ta bude naším průvodcem až do cíle.
Přídolí vás bude už zdaleka lákat věží regotizovaného kostela sv. Vavřince. Doporučuji si projít alespoň horní část náměstí a vyfotit si místní pranýř. Stejně jako další turisté jsme si naplánovali výlet na státní svátek. Takže místní samoobsluha i restaurace byly zavřené. Proto jsme pro krátký odpočinek využili park kousek od hřbitova. Sednete si na lavičku, okolo šumí koruny stromů a zpívají ptáci. Ideální místo na restart pro poslední část našeho putování.
Přídolí působí na návštěvníka velmi příjemně.
Cesta vás rychle vyvede pryč z městysu a kolem polí dojdete až k malebné osadě Machovice. Už to bude trvat jen chvíli a vnoříte se do posledního lesa tohoto sedmnáctikilometrového výletu. Ale ono to vlastně nemusí být jen o turistice. Od vesnice k vesnici vás totiž provázely menší sakrální stavby. Různé kapličky s obrázky sv. Huberta nebo Panny Marie. Možná až v této fázi si více uvědomíte, že by to klidně mohla být i pouť. A co bude jejím cílem? No přece Křížový vrch nad Českým Krumlovem.
Poutní místo Křížový vrch se pomalu vrací k životu. Výhled od něj na historické centrum Krumlova je dechberoucí.
Malebné jihočeské město budete mít přímo pod sebou. Stačí sejít z kopce dolů a můžete se rozhodnout: Uličky vlevo vás přivedou do starého města (nejen) za historickou atmosférou. Když jsme byli na výletě my, právě vrcholil první den místních Svatováclavských slavností. Nebo se dáte doprava a vyrazíte rovnou na autobusové nádraží. Objevování tajemných zákoutí Českého Krumlova si prostě necháte na „někdy příště“.
Jakou turistiku preferujete? Od vesnice k vesnici, nebo raději hluboko v lesích? Díky za vaše tipy na další výlety v komentářích.
