Článek
Máme tady zase přelom února a března. To pro mě znamená jednu důležitou věc: vyrazím na Teologické fórum křesťanství-islám do Stuttgartu. Minulý rok se kolegyně a kolegové zamýšleli nad výzvami umělé inteligence. Připadalo mi to v tu dobu trochu odtažité. V současné době používám ChatGPT daleko více, než jsem si tehdy vůbec představoval. Není to jen o neustálém strašení zneužitím těchto prostředků studenty při psaní kvalifikačních prací. Stalo se to pro mě pozitivním nástrojem a sám jsem mile překvapen.
Letošní setkání bylo nazváno „Související, propletené, odcizené? Vztahy judaismu, křesťanství a islámu“. Upřímně řečeno jsem byl trochu překvapený, když jsem si přečetl informaci o základním tématu konference. Jak již prozrazuje název tohoto teologického fóra, stává se pravidelnou příležitostí pro diskuze kolegyň a kolegů z křesťanského a muslimského prostředí.
Obvykle se tato sympozia zaměřují na konkrétní fenomén, kterému se věnují z různých úhlů pohledu. Mimo jiné to byl stále tak nedostižný mír, komplikovaný vztah víry a vědy, možnost kritického přístupu k náboženství nebo problematika sekularizace evropských společností. Znamená to, že k dosavadním dvěma partnerům dialogu přibude i do budoucnosti ten třetí? Pokud máte čas a chuť se dovědět o této akci něco nového, pohodlně se usaďte. Rád vám zprostředkuji svoje zážitky.
Armina Omerika představuje svůj pohled na dialog křesťanství, islámu a judaismu.
První panel proběhl už v neděli odpoledne, takže se posluchači pomalu sjížděli vlaky z různých koutů země. Hlavní nádraží ve Stuttgartu je v posledních letech v procesu zásadní přestavby. Proto je pohyb v jeho okolí trochu komplikovaný. Islámská teoložka Armina Omerika ve svém konferenčním vystoupení upozornila na přetrvávající projevy antisemitismu a islamofobie v Evropě a představila postmigrantské iniciativy v Německu. Diskuse se soustředila na teologické výzvy ve vztazích mezi židy, muslimy a křesťany, zejména v souvislosti se současnými konflikty v Izraeli a Gaze.
Hebraista Edward Kessler z Cambridge ve své online přednášce také reflektoval důsledky hrůzných útoků ze 7. října 2024. Zaměřil se na význam dialogu mezi židy a muslimy. Položil si i provokativní otázku, zda je může spojovat jen společný nepřítel. V tomto bodě navázal na předchozí vystoupení zmiňující evropskou realitu. Do debaty dále vnesl širší historické souvislosti vzniku státu Izrael. Zdůraznil různé perspektivy, které přetrvávají v Evropě a na Blízkém východě. Technické potíže s online připojením vystoupení zkomplikovaly. Jeho odpovědi na otázky od posluchačů obvykle naznačovaly hlubší historický kontext. Na druhou stranu někdy překvapivě působily poněkud obecně.
Překvapivě jsme se během přednášky kolegy Schreinera seznámili také s polským kontextem.
Významný německý religionista Stefan Schreiner se zaměřil na provázanost tří monoteistických náboženství. Zdůraznil na první pohled pro odborníka triviální věc, že neexistuje jen jeden judaismus, křesťanství nebo islám. Ukázal, jak Hedvábná stezka nepřinášela jen příležitost k dálkovému obchodu, ale i výměnu náboženských a filozofických myšlenek mezi Západem a Východem. Jeho vskutku široký tematický záběr pokryl téměř celý tehdy známý svět. Následovali jsme v duchu nepřeberné množství příkladů židovských, křesťanských a muslimských cestovatelů. Délka jeho výkladu si tak vyžádala značnou trpělivost posluchačů.
V následné diskusi zazněla otázka, zda byl dosavadní dialog příliš ovlivněn mužskými hlasy. To otevřelo prostor mezi přítomnými pro zohlednění perspektivy východní Evropy a většího zapojení žen do náboženského diskurzu. První den byl tedy podle mého názoru plný zajímavých impulzů.
Druhý den jsme začali pozitivně a v hojném počtu.
Dopolední program druhého dne konference se věnoval mezináboženské hermeneutice mezi judaismem, křesťanstvím a islámem. Jako první vystoupil Farid Suleiman, který je především religionista a odborník na islámskou teologii i koránská studia. Hovořil o rozdílných pohledech řecké filozofie a judaismu. Jeho přednáška v angličtině byla velmi poutavá a byla zakončena diskusí založenou na písemných dotazech z publika.
Katharina Heyden je švýcarská teoložka a historička specializující se na křesťanství a judaismus. Zdůraznila význam imaginace a přemýšlení v teologii a zkoumala interpretaci biblických příběhů v Koránu. Zajímavým tématem byla role křesťanského mnicha Sergia ve vnímání proroka Muhammada a otázka, jak byly biblické postavy reinterpretovány v islámském kontextu.
Katharina Heyden začíná svou přednášku.
Panel anglických přednášek uzavřel rabín a historik náboženství Reuven Firestone z Los Angeles. Celkově šlo podle mého názoru o velmi podnětné setkání. Ukázalo se totiž, jak se vzájemně prolínají a ovlivňují interpretace náboženských textů v různých tradicích. Dopoledne tedy přineslo nové pohledy na dialog mezi těmito vírami. Znovu to pro mě otevřelo otázky o budoucnosti akademických diskusí ve Stuttgartu. Vrátí se zpátky k původnímu dialogu křesťanství a islámu, nebo se z něho stane nově trialog s judaismem?
Odpoledne druhého dne konference otevřel islámský teolog Zishan Ghaffar svým odborným pohledem na výklad židovské Tóry. Zaujala mě jeho sebereflexivní otázka, do jaké míry koránská perspektiva podporuje, nebo brání trialogu mezi abrahámovskými náboženstvími. Katolický přístup k biblickému výzkumu nabídla rakouská teoložka Ulrike Bechmann. Zaměřila se na reflexi postavy Abraháma, což mohlo působit trochu prvoplánovitě. Přesto je občas dobré navrátit se k samotnému základu a uvědomit si, co vyznavače judaismu, křesťanství a islámu spojuje a rozděluje. Panel uzavřela inspirativní rabínka Birgit Klein, která se věnovala problematice vztahu mezi psanou a ústní Tórou.
Přednáška Kathariny von Kellenbach byla hlavně o vizualitě.
Jako každý rok se nám při pobytu počasí postupně zhoršovalo. V neděli nás ve Stuttgartu přivítalo slunce a v úterý jsme odjížděli za deště. Přesto i poslední den konference nabídl zajímavé přednášky a na ně navazující diskuze. Společným tématem byl způsob, jak křesťanství i islám konstruují svoji vlastní identitu za pomoci odstupu od judaismu. Katolická teoložka Katharina von Kellenbach se zaměřila na všeobecně známý příběh z osmé kapitoly Evangelia podle Jana. Před Ježíše je přivedena cizoložnice a od něj se přítomnými očekává, že ji v souladu se zákonem odsoudí. Nakonec zazní věta „Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní první hodí kamenem.“ Kolegyně na příkladech z katolických učebnic náboženství ukázala, jak se na základě dichotomie mezi postavou Ježíše a farizejů v dětech posilují antisemitské postoje.
Islámský úhel pohledu nabídl teolog Amir Dziri, který se kriticky zaměřil na současné diskuse o korektním vztahu mezi muslimy a nemuslimy na základě udržitelného konceptu „záruky ochrany“. Nakonec vystoupil rabín Edward van Voolen a hovořil o jednom z klíčových momentů žalmu 149. Zmiňuje se v něm „dvojsečný meč“, kterým se musí věřící bránit proti svým nepřátelům. Od tohoto se odrazil při svém zamyšlení, jakým rozdílným způsobem křesťané, muslimové a židé popisovali své vzájemné vztahy. Nebylo to ale jen o minulosti, hovořilo se o náročné vnitropolitické i zahraniční současnosti. Po celou dobu konference se diskutující zaměřovali především na dvě klíčové geografické oblasti. Na jednu stranu volili příklady přímo z Německa, na druhou stranu se neustále navraceli k situaci v Izraeli a Gaze.
Závěrečná diskuze začala pěkně ostře.
Závěrečná diskuze mě nakonec docela překvapila. Po celou dobu se konference nesla v poměrně klidném duchu, což bylo typické i pro minulé ročníky. Když jsem se dozvěděl o tématu letošního setkání, očekával jsem bouřlivější průběh debat. Splnilo se to až v samotném závěru, kdy proběhla ostrá výměna názorů mezi dvěma skupinami přítomných o definici antisemitismu a antisionismu. Východiskem nebyla kritická reflexe současné politické reprezentace státu Izrael, ale různé názory na průběh studentských demonstrací na německých univerzitách.
Na shledanou v roce 2026 zase ve Stuttgartu. Možná se sejdeme v lepších časech.
P.S. text byl poprvé publikován na platformě Náboženský infoservis.
