Na kopec Kluk nejen za krásným výhledem

„Vážení cestující, na nástupišti číslo čtyři nastupujte do pestrobarevného vlaku, který vás odveze za krásami jihočeské přírody. Prosíme cyklisty, turisty i houbaře, aby spořádaně přestupovali. Ať můžeme za chvíli vyrazit.“ Nějak tak si v hlavě přehrávám upravené nádražní hlášení z Českých Budějovic. Je neděle deset hodin dopoledne a nás čeká jeden z nejoblíbenějších výletů. Pokud máte čas a chuť, můžete vyrazit společně s námi.

Koupili jsme si lístek na trať, kterou provozuje regionální dopravce. Vlak nejdříve překoná v Boršově po vysokém mostě Vltavu. Pokaždé neodolám a podívám se dolů na řeku, jestli v sezóně zahlédnu vodáky nebo rybáře. Obkroužíme obec s gotickým kostelem sv. Jakuba Staršího a jedeme dál. V zastávce Černý Dub zase na podzim zvědavě kontroluji úrodu jablek. Trať pokračuje rozlehlým lesem a míří do kraje pod Kletí. Ostatní cestující budou vystupovat třeba v Holubově, Třísově, Zlaté Koruně nebo až v Českém Krumlově. Naším cílem je ale železniční stanice Křemže. Cesta netrvá dlouho, z Českých Budějovic jsme tam za dvacet pět minut.

Na okraji obce Mříč najdeme turistický rozcestník, kde je jen zelená trasa. Před námi je ale přesto klíčové rozhodnutí. Vpravo můžeme vyrazit směrem na oblíbený kopec Kluk, nebo se vydat vlevo do lesů okolo Borského rybníka na houby. Moc dobře rozumím tomu, že je to těžká volba. Už vím, jak to uděláme. Projdeme si dnes první trasu a cílem bude Vrábče-zastávce. Tam nás bude čekat příjemné překvapení.

Směrem na kopec Kluk (741 m. n.m.) nás zelená turistická značka provede okrajovou částí obce Mříč. Dorazíme až k silnici 143, kde je podle mě jediný trochu nepříjemný úsek výletu. Po okraji silnice se musíme dostat až k turistickému rozcestníku Pod Klukem. Je to sice jen pár set metrů, ale i tak je potřeba dávat pozor. Pak se prudce odbočí doprava mezi louky a pole. Dál už je cesta daleko klidnější a brzy nás zavede konečně do lesa. Výhodou je to, že pořádný výšlap na samotný Kluk máme hned na začátku. Výhled ze skalnatého vrcholu do okolní krajiny ale za to zcela jistě stojí.

Popojdeme jen kousek k turistickému rozcestníku, kde se kříží zelená a červená trasa. Tady máme zase možnost volby. Buď pokračovat po zelené značce dolů z kopce do obce Slavče. Nebo vyrazit dále po hřebenu po červené. Jde o to, jak jsme na tom s časem a silami. Když zvolíme druhou variantu, dostaneme se krásnými lesy až k rozcestí Bohouškovická myslivna. Dále se pokračuje po modré značně po cyklostezce. Stejně jako jinde je dobré si nejen užívat krásu okolí, ale i dávat pozor na případný provoz.

Modrá trasa nás přivede na rozcestník Horní Vít. A opět je tu dilema! Pokračovat hned dále po turistické značce, nebo si udělat zacházku po cyklostezce k zřícenině kostela sv. Víta? Všemi deseti doporučuji druhou možnost. Není to daleko a opět to stojí za to. Čeká na nás krásná louka, vzrostlé okrasné stromy, kaple Nejsvětější Trojice a posezení u zdi původního kostela.

Po krátkém odpočinku se vrátíme stejnou cestou na modrou značku. Kolem mé oblíbené kapličky vede postupně z kopce dolů. Les se střídá s výhledy směrem k obci Habří a do jejího okolí. Nenechme se ale unést krásou krajiny, na turistickém rozcestníku U Habří je potřeba odbočit po žluté směr obec Slavče. Tam už se naše trasa na chvíli spojí s cyklostezkou, ale u dalšího křížku pokračuje žlutá značka mezi poli k samotnému cíli.

Na tomto dvanáctikilometrovém výletu mám rád, že vůbec není jednotvárný. Projdeme se hlubokým lesem, můžeme obdivovat menší sakrální stavby podél cesty i architekturu jihočeských obcí. A na konci čeká hladového a žíznivého pocestného ten správný bonus. Tím je restaurace hned vedle železniční stanice Vrábče-zastávka. Krytá terasa turistu, cyklistu i houbaře doslova zve na něco dobrého. A jaký je můj tip? Jezdí se sem na vyhlášený řízek, který má mimo jiné tu krásnou vlastnost, že vám málem zakryje talíř. Pokud budou mít v nabídce jejich jablečný štrúdl, neváhejte.

Jaká je ideální neděle pro vás? Je to pohled na krajinu z kola, pěší turistika, nebo košík plný hub? Díky za vaše komentáře.