Naším cílem byly Ploskovice

Vlak si to pomalu šinul zajímavou krajinou mezi Úštěkem a Litoměřicemi. Byl plný turistů s velkými batohy, kteří měli očividně za sebou pěknou řádku kilometrů. Byla neděle odpoledne na konci srpna, takže někteří z nich asi půjdou zítra do práce. My jsme byli taky už unavení z našeho dopoledního programu. Nakonec jsme se na zpáteční cestě rozhodli pro ještě jednu zastávku. Opravená nádražní budova hrdě oznamovala: Ploskovice. Pokud máte čas a chuť, můžete vystoupit s námi.

Našli jsme si červenou turistickou značku a přešli docela rušnou komunikaci. Počasí jsme měli krásné a před námi se vinula prašná cesta mezi poli. Na první pohled byla docela obyčejná, i když na jejím konci na nás čekala letní rezidence velkovévodkyně Anny Marie Františky Toskánské z první čtvrtiny 18. století. Nenechte se ale mýlit. Jak jsem později zjistil na Mapy.cz, ta trochu fádní cestička byla součástí hrdě znějící „Žižkovy stezky Zemí hradů“. Občas může i obyčejná trasa klamat tělem a být vlastně historickou topolovou alejí.

Pomalu jsme dorazili ke zdi vybudované okolo zámeckého parku. Pokud bude brána v sezóně otevřená, vejděte už tady do náruče upravené zeleně. Ušetříte si trochu zdlouhavou obchůzku mezi domy. Pokud ale půjdete po červené dále jako my, můžete si všimnout budovy nové školy nebo rozsáhlého technického zázemí zámku.

Počasí se nám docela zhoršilo, bylo horko a blížila se temná mračna. Ideální čas na prohlídku interiérů. Měli jsme štěstí, za chvíli měla začít další v pořadí. Skupinky návštěvníků šly jedna za druhou, tak jsme museli na začátek výkladu chvíli počkat v přízemí. Díky bohaté výzdobě a výhledu do parku to nebyl vůbec ztracený čas.

Pokud jste na zámku v Ploskovicích ještě nebyli, nebo jste ho navštívili před mnoha lety, doporučuji si udělat výlet za poznáním jeho reinstalovaných pokojů. My jsme patřili do té první kategorie a prohlídka se nám moc líbila. Po úvodním seznámení s dějinami zámku jsme se přesunuli do prvního patra. Čekalo tam na nás jedenáct pokojů upravených pro různé funkce. První polovina z nich byla určena především pro posledního korunovaného českého krále Ferdinanda V. Dobrotivého. Druhá polovina trasy nás provedla místnostmi určenými pro jeho manželku Marii Annu Savojskou.

První tři pokoje na každé straně jsou hodně malé, což může skupinu návštěvníků trochu překvapit. Obě ložnice z alkovnami jsou již větší. Určitě si zapamatujete bohatou výzdobu ústředního oválného sálu. Ten svým pojetím ukazuje na hlubší historii stavby. Líbilo se mi alegorické ztvárnění čtyř kontinentů. Evropu jsem poznal hned, Asie byla také více méně rozpoznatelná. Afrika byla představena opravdu charakteristicky, ale Amerika mě na první pohled překvapila.

Po celé trase nás doprovázely pozoruhodné hodinové strojky různého typu i velikosti. Byla to jedna ze sběratelských vášní Ferdinanda Dobrotivého. V jednotlivých pokojích mě zaujaly pestrobarevné květinové závěsy, které se skvěle doplňovaly s obnovenými tapetami. Další z pozoruhodných motivů, který odkazoval na životní osudy slavného majitele. Nechejte se překvapit, přece vám nemusím hned všechno prozradit. Průvodce nás pokaždé upozornil na nějaký zajímavý detail z bohaté malířské výzdoby od slavného Josefa Navrátila.

Nakonec nám nepršelo, jen se obloha zatáhla. Zaskočili jsme si do parku pro fotografii zámku z jiného úhlu a nahlédli také do grotty. Pokud vás tyto prostory více zaujaly, můžete je navštívit v rámci samostatného prohlídkového okruhu. Musíme se přiznat, že jsme v zahradě jsme nepotkali pohádkového prince Velena ani jeho krásnou Večernici. Chvíli jsme se prošli po cestičkách a zamířili si to okolo glorietu zpět na nedalekou autobusovou zastávku. Byla to hodně intenzivní neděle, ale nelitovali jsme.

Už jste Ploskovice navštívili a co se vám na zámku líbilo? Díky za vaše komentáře pod blogem. Na shledanou příště na dalším zajímavém místě.

Zdroj informací: oficiální stránky zámku Ploskovice