Článek
Pro někoho je prezentace před plným sálem posluchačů noční můra. Pokud je to jen trochu možné, vyhýbá se této stresující zkušenosti. Jiný to zvládá bez problému, i když se třeba uprostřed vystoupení přeruší dodávka elektrického proudu. V takových případech moji učitelé na vysoké škole s úsměvem konstatovali, že teprve teď se projeví kvality referujícího. Já osobně jsem někde mezi těmito dvěma pozicemi.
Na jednu stranu jsem jako pedagog zvyklý roky pravidelně pracovat se skupinami studentek a studentů od bakalářů až po Univerzitu třetího věku. Mívám i jednorázové přednášky pro středoškolské třídy nebo veřejnost. Ty mohou být náročnější na odhad postojů k probíranému tématu u posluchačů, se kterými se setkávám jen při této příležitosti. Na druhou stranu se musím pokorně přiznat, že jsem do jisté míry nervózní na začátku každé výuky. Pomáhá dobrá káva a určitá míra jistoty, že veškerá technika používaná během vyučování je v pořádku.
Příprava na výuku je jen začátek. Učitel musí reagovat i na nové situace, které mohou nastat během vyučování.
Některé přístupy k prezentaci informací se mi během let osvědčily a staly se možná rutinou. Například jak odhadnout míru pozornosti u většiny posluchačů v místnosti. Kdy je ten nejlepší čas na krátkou pauzu v podobě nějaké „veselé historky z natáčení“. Jiné metody reagovaly na výzvy distančního vzdělávání během pandemie covid-19. Nikdy nezapomenu na podivný pocit, kdy jsem několik semestrů mluvil do počítače a doufal, že jsou studenti stále ještě online. V tom období jsem se naučil používat software pro kurzy na internetu. Pracuji s ním dodnes v seminářích pro posluchače dálkového studia.
Přes veškeré předchozí přípravy jsou tedy přednášky jedinečné. Pokaždé máte tak trochu jinou skupinu, se kterou spolupracujeme. Protože se věnujeme různorodým tématům z humanitních věd, musíme reagovat na probíhající změny ve společnosti. Vedle toho máme příležitost používat textové a vizuální informační zdroje, které jsou vhodné především pro samostudium. Jedna věc mi v tom ale krátkém výčtu chybí a přesto je podle mého názoru důležitá. Zaznamenané mluvené slovo určené pro volný čas různých posluchačů. Jednoduše určitý druh podcastu.
Náboženská scéna v Česku je pestřejší, než jen institucionalizované křesťanství.
Před pár lety jsem měl příležitost zapojit se do natáčení programu s lákavým názvem Po.Ka.Fi. Nenechte se mýlit, nejde o propagaci mého oblíbeného horkého nápoje. Jedná se o podcast Katedry filosofie a religionistiky Teologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Duší celého projektu se stal Tomáš Machula, který se svými hosty rozebíral důležitá témata z pohledu filosofie a různých náboženství.
Které epizody s religionistickou problematikou jsme společně natočili? Nejprve jsme se v říjnu 2020 zaměřili na náboženskou scénu v České republice. Další pořad se obecně týkal výzkumu islámské kultury. Nemohla chybět i problematika spojená s posledními věcmi člověka. O týden později to bylo o sakrálním prostoru. Nemohli jsme se vyhnout otázce, pro vlastně studovat religionistiku. Poslední dva pořady se opět vrátily k islámu. Nejprve jsme hovořili o mešitách a později jsem se zamyslel nad výzvami, které s sebou přináší akademický výzkum náboženství ve veřejném prostoru.
Prostor si může zachovat svoji sakrální rovinu i v době, kdy není používán k bohoslužbám.
A nakonec důležitá informace pro naše stávající i nové posluchače. Podařilo se nám celý projekt Po.Ka.Fi. znovu oživit! Můžete se tedy těšit na nové díly zaměřené na různorodou filosofickou a religionistickou problematiku. Třeba si z naší původní a současné nabídky najdete ten svůj námět.
Máte svůj oblíbený podcast? Jsou to pořady na jedno téma, nebo řeší různorodou problematiku a spojuje je moderátor? Děkuji za vaše tipy v komentářích pod blogem.
