Sakrální umění v Slovenské národní galerii v Bratislavě

První polovinu roku 2023 jsem prožil pracovně v Bratislavě. Přednášel jsem na Katedre porovnávacej religionistiky Filozofické fakulty Univerzity Komenského. Věnoval jsem se také výzkumu islámu po celém Rakousku. Byl to intenzivní čas plný zajímavých setkání. Jedno z nejpříjemnějších v Bratislavě bylo se Slovenskou národní galerií. Její zrekonstruovanou budovu jsem si prošel během komentovaných prohlídek pro veřejnost. Slíbil jsem si, že vrátím kvůli připravované stálé expozici sakrálního umění. A ten závazek jsem si splnil.

Na konci května 2024 jsem se v Bratislavě na chvíli zastavil v rámci programu Erasmus+. Setkal jsem se opět s kolegy i studenty z religionistiky a historie. Mohli jsme zpětně vyhodnotit naši společnou exkurzi do Istanbulu. Měl jsem také příležitost dokončit práci v mé oblíbené Univerzitní knihovně v centru města. Chtělo to na jedno odpoledne vybrat program, který mi bude sedět na míru. Umění je vedle přírody a přátel tím klíčovým bodem v mém životě. Takže moje kroky mířily opět do SNG.

Bylo příjemné vrátit se do výstavní budovy, která si postupně zvyká na plný provoz. Je to vidět na detailech, jako jsou stylové nápisy, které vás upozorní na prodejnu literatury nebo na kavárnu. Zajímavě řešená knihovna už také funguje. Doporučuji si její skleněnou stěnu prohlédnout alespoň z nádvoří. Mimochodem sednout si pod stromy a pozorovat architekturu i lidi okolo sebe byl osvěžující nápad. Pokud se budete chtít zastavit v SNG během své návštěvy Bratislavy, radím si to naplánovat po 21.6. 2024. Právě v tu dobu se budou otvírat expozice Evropské malby 16.-18. století a  Muzeum současného umění.

Prošel jsem si nakonec celou galerii a zastavil se také v Experimentálních expozicích v sousedním Esterházyho paláci. Vřele doporučuji podívat se i tam, bude to pro vás překvapující změna s ohledem na celkové řešení prostoru i pojetí výstav. Protože jsem religionista, zaměřil jsem svou pozornost především na stálou expozici sakrálního umění. Najdete ji ve druhém patře zrekonstruované budovy. Upozorní vás na to dvě monumentální plátna Ukřižování Krista a Smrt sv. Josefa od vídeňského rodáka Antona Schmidta (1706-1773). Pokud tedy máte čas a chuť, vstupte dál.

Výstava se na první pohled drží časové posloupnosti od nejstarších dokladů až po dočasné intervence moderního umění. Důležitější je ale soustředění na klíčové motivy spojené s životem Ježíše a jeho následovníků. Nejméně první polovina expozice je podle mého názoru zvládnuta skvěle. Najdete zde krásný oltář z Vojnian ze 13. století nebo Madonu z Ruskinoviec z počátku 14. století. Je známá díky technickému detailu. Hlavička Ježíška se totiž dá jednoduše pootočit směrem k Marii. Dalším tématem jsou Pašije a divákovi se nabízí hned několik zajímavých artefaktů. Doporučuji se například zastavit u oltáře s Pietou od Víta Stadlera ze 17. století. Nezapomeňte se ale také podívat na soubor ikon ze 16. století, budete mile překvapeni stejně jako já.

Od utrpení Páně vás kurátoři výstavy uvedou k motivu Svaté rodiny. Na jednom místě se nachází hned několik zajímavých předmětů. Nejdelší čas jsem strávil obdivováním reliéfu Narození Páně z konce 15. století, který zřejmě vytvořil Hans Kamensetzer. Nejprve patřil ke základním prvkům hlavního oltáře kostela sv. Martina v Bratislavě. Později byl přenesen na zámek v Hlohovci. Doporučuji využít dotykovou obrazovku, která vás upozorní na detaily. V této části výstavy má návštěvník stále ještě dost prostoru k pohybu. Může si všímat detailů i poodstoupit pro pochopení kontextu. V druhé části expozice je to už trochu problematičtější.

Počet vystavených soch a obrazů je zde totiž logicky vyšší. Prostor podle mého názoru na návštěvníka působí víc uzavřeněji. Když jsem si chtěl udělat tu nejlepší fotografii s určitým odstupem, nebo naopak detail popisku u předmětu, nebylo daleko ke spuštění alarmu. To se ale občas podařilo divákům, kteří expozicí jen procházeli bez většího zájmu. Líbilo se mi, jak kurátoři upozornili na skutečnost, že originalita jako umělecká kategorie je moderním konceptem. Návštěvník může obdivovat hned několik příkladů kopií vzniklých například podle mědirytin.

Předposledním tématem bylo různorodé znázornění svatých. Pro široké masy věřících zosobňovali ideály křesťanství. Tyto myšlenky se projevují nejen v legendách o jejich životech, ale také v atributech spojených s obrazy a sochami. Návštěvník se může například zaměřit na návrhy oltářních obrazů, detaily různorodých dřevořezeb nebo menší reliéfy. Osobně se ale domnívám, že v této části výstavy bylo artefaktů již příliš. Možná se už u mě projevila celková únava. Přesto všechno hlavně sochy ve středu místnosti působily jako jednotlivé stromy splývající do těžko uchopitelné vize lesa. Já jsem se zaměřil na svatého Ondřeje ze Strážek (16. století) s bohatou polychromií.

V závěru místnosti na diváka čekalo milé překvapení. Problematiku lidové religiozity je totiž možné pojmout různým způsobem. Jsem velice rád, že se tomu kurátoři výstavy také věnovali. Určitě nepřehlédněte procesní oltář Svaté Rodiny a sv. Heleny z 18. století. Jedná se o zajímavý doklad veřejné barokní zbožnosti, která v našem prostředí postupně mizela po reformách císaře Josefa II. Udělejte si chvíli času na skvělou intervenci Jána Zelinky snoubící motiv piety a obrazoborectví. Kontrast se souborem lidových soch znázorňující Sedmibolestnou Pannu Marii ze Šaštína je podle mě inspirující.

Bylo toho na vás trochu moc? Rádi byste se vrátili celkově k tématu nebo ke konkrétnímu uměleckému dílu? Není nic jednoduššího než si prolistovat katalog výstavy v slovenské nebo anglické verzi. Zastavíte se během svých návštěv galerií také u náboženského umění, nebo to není váš šálek čaje? Děkuji za vaše komentáře. Ať se vám v Bratislavě líbí.

Poznámka: pro další informace doporučuji Buran D.- Kolbiarz Chmelinová K.: Sakrálne umenie. Bratislava: SNG 2023.