Karlovarský jelen a faraonovy mince

Do Karlových Varů jsme přijeli podruhé. Využili jsme jarní prázdniny pro návrat na místa, kde nám bylo před dvěma lety dobře. Vedle toho jsme nezapomněli i na lákadla, která jsme při prvním pobytu nestihli. Především to byla Galerie umění Karlovy Vary a Karlovarské muzeum. Zajímá vás, co jsme v polovině března viděli? Tak pojďte s námi.

Program našeho dne byl obvykle ustálený. Dopoledne tři různorodé procedury a pak hurá na oběd kousek dál od lázeňského centra. Jak si ale naplánujeme volné odpoledne? Při naší minulé návštěvě jsme stihli většinu hlavních turistických atrakcí. Takže letos to bylo víc „na pohodu“. Myslím si, že umění je vedle přírody a přátel tím nejdůležitějším zdrojem vyrovnanosti. Takže bylo rozhodnuto.

Prošli jsme se kolem slavných kolonád na Lázeňské a pokračovali dál na Starou louku. Za Mírovým náměstím už začíná moje oblíbená Goethova stezka. Ta vás povede podél řeky Teplé okolo Císařských lázní, kam bylo přesunuto městské informační centrum. Pak minete kostel sv. Petra a Pavla, který spravuje Církev československá husitská. Za chvíli se před vámi začne rýsovat světlá budova.

Galerie umění Karlovy Vary je možná trochu bokem, ale návštěvu vřele doporučuji. Není to jen o zajímavých expozicích a pozoruhodné stavbě. Především je to o milých lidech, kteří vás v galerii přivítají a budou vás doprovázet. Někdy je fajn na chvíli vypadnout z ruchu lázeňského centra a odpočinout si obklopeni uměním. Navíc okolní parky s řekou, památníky a vyhlídkami doslova zvou k návštěvě.

Stihli jsme dvě výstavy. V přízemí to byly cykly velkoformátových fotografií Jana Ságla s názvem Zahradní partitury. Pestrobarevné květy byly pro mě příslibem léta. Příjemný kontrast s předjařím tam venku. Autor výstavy krásně vystihl, že „černobílý lyrický cyklus vlaštovek na drátě je přechodem k cyklům fotografií obdělávaných užitkových chřestových a chmelových polí.“ Hudební doprovod k vlaštovkám sedícím na pomyslné partituře byl dokonalý.

V patře na nás čekaly tři místnosti se stálou expozicí mapující sedm desetiletí galerie. Rozlehlý centrální prostor s nejnovějšími sbírkami je okouzlující. Určitě si udělejte čas na české umění 20. století a současnosti. Co mě nejvíce zaujalo? Musím se přiznat, že to byl vlastně jeden kout. Díla Jana Koblasy, Karla Nepraše a Mikuláše Medka pěkně vedle sebe.

Druhý den odpoledne jsme se vrátili na Novou louku a zašli si do Karlovarského muzea. V přízemí mají kavárnu, kterou jsme navštívili už před dvěma lety. Ocenili jsme její klidnou atmosféru. Venku tekla řeka Teplá a korzovali lázenští hosté. My jsme si udělali čas na zajímavé výstavy.

Jejich společným jmenovatelem byl Egypt. Seznámili jsme se s životem badatelky Pavly Fořtové-Šámalové a obdivovali její Ornamenty starého Egypta. Pak nás čekal doslova zlatý hřeb odpoledne. Expozice mincí z období vlády dynastie Ptolemaiovců v muzejní kavárně. Podle slov kurátorů byla výstava sbírky Královské kanonie premonstrátů na Strahově doplněna exempláři ze soukromých sbírek členů České numismatické společnosti.

Doporučuji ale navštívit také novou stálou expozici. Pokud si chcete udělat rámcovou představu, na webových stránkách muzea najdete nejen základní informace, ale i virtuální prohlídku.

První patro je věnováno dějinám města a druhé poschodí přírodě i historii regionu. Nemusíte se bát nudného výkladu, pojetí výstavy je moderní a interaktivní. Artefaktů je tak akorát a jsou představeny opravdu poutavě. Tohle muzeum vás prostě bude bavit.

Co Vy a moderní umění? Kterou stálou výstavu byste mi doporučili? Díky za Vaše tipy v komentářích.

Zdroje: webové stránky Galerie umění Karlovy Vary a Muzea Karlovy Vary.