Článek
Viktor Orbán. Pro část lidí konzervativní hrdina. Jiní ho považují za zrádného autokrata. Jeho politické schopnosti jsou však nepopiratelné a na 15 let mu zajistily vládu nad Maďarskem. Dnes však ze země svatého Štěpána jdou překvapivé zprávy. Dlouholetý premiér začíná vést překvapivě zoufalé útoky na svého hlavního konkurenta a po letech vlády mu hrozý skutečná volební porážka. Kde se vůbec vzal Viktor Orbán a jeho nový úhlavní nepřítel Péter Magyar? Jaké problémy tíží maďarské voliče? A přijde příští rok skutečná politická změna?
Příliš dlouhá vláda
Málokdo prošel za svůj život tak velkou politickou proměnou jako Viktor Orbán. Původně znám jako studentský vůdce a oponent komunistického režimu, jenž byl svými politickými názory daleko blíže Václavu Havlovi než svým moderním pozicím, Orbán byl jedním z prvních politických vůdců v post-komunistickém Maďarsku. Jeho Maďarská občanská unie (Fidesz), byla součástí parlamentu už od prvních svobodných voleb roku 1990, ale volební vítězství se jí podařilo získat až roku 1998. První Orbánova vláda byla koalicí středu a pravice a v následujících volbách se nedokázala vrátit k moci. Období dnešní politické dominance mělo pro Fidesz začít až roku 2010.
Tyto dvě dekády Orbán dodnes popisuje jako období chaosu, po kterém bylo potřeba uklidit. Chaos však panoval i v jeho vlastních názorech, které se postupně stávaly čím dál více konzervativní a euroskeptické. K tomu mladý politik přidal aktivní kritiku existujícího establishmentu, jenž prohlásil za zkorumpovaný a neschopný. Navíc se mu podařilo integrovat několik menších konzervativních uskupení. Voličům se líbili Orbánovi sliby o reformách, ekonomické prosperitě a likvidaci korupce, což mu roku 2010 zajistilo mohutné volební vítězství, většinu křesel v parlamentu a premiérské křeslo pro Orbána.
Nový premiér začal rychle jednat. Jako sebe zvaný neliberální demokrat neměl žádný problém s mohutnými legálními změnami, které vyvrcholily schválením nové ústavy roku 2011. O jeho krocích proti svobodě médií a veřejných úřadů bylo v minulých letech řečeno mnoho, ale Orbánova schopnost stabilizovat ekonomickou situaci a šikovně využít migrační vlny roku 2014 zajistily pokračující podporu ze strany maďarského lidu. Premiér si mohl utužit moc jakkoliv chtěl, ale musel za to zajistit svůj národ. Orbán díky této formuli dokázal vyhrát další tři volby a to pokaždé s více než 40% hlasů. V případě nutnosti změnil svou rétoriku, například když problém migrace nahradil kritikou Ukrajiny, ale jeho politická strategie zůstala bez větších změn.
Jeho triumfům také napomohla neschopnost opozice. Roku 2010 mohl Orbán po právu obvinit vládnoucí socialisty z většiny problémů, kterým země čelila. Vliv starých levicových politiků, z nichž část působila ještě pod komunistickým režimem, byl pro Fidesz dárkem s nebes, který mohl být využíván kdykoliv to byla potřeba. I další strany opozice byly pro Orbána ideálními oponenty. Krajně pravicová strana Jobbik byla ve svých názorech daleko extrémnější než Fidesz a otevřeně volala po odchodu z EU a návratu ztracených maďarských území. Orbán vůči ní mohl zaujmout pozici rozumného politika středu a přilákat tak umírněné pravicové voliče, pro které byl Jobbik děsivým zjevením. Další opoziční strany byly příliš malé, aby se z nich mohla stát efektivní hrozba.
A tak mohl Orbán slavit vítězství za vítězstvím. Pokus opozičních stran zformovat jednotnou alianci roku 2022 byl kompletním fiaskem, jenž pouze vedl k programovým zmatkům a skončil dalším triumfem pro Fidesz. Dlouho se zdálo, že to tak bude i v dalších volbách roku 2026. Za posledních několik měsíců však přišlo něco zcela nečekaného. Orbán začal panikařit. Překvapivě brzy před volbami spustil nebývale tvrdou kampaň, ve které všechny své oponenty prohlašuje za agenty ukrajinské rozvědky a Evropské unie. Byly schváleny nové zákony, jenž mohou omezit volební právo maďarských občanů v cizině a zostřila se kampaň proti sexuálním menšinám. A všechno to začalo daleko dříve než je u kampaní Fideszu obvyklé. Proč?
Krize v ráji
Přes prohlášení o soběstačnosti a prosperitě na tom Maďarsko není nijak slavně. Přerušení dodávek surovin z Ruska vedlo k růstu cen a Orbánova vláda jen pomalu hledá nové zásobovatele. Maďarským premiér navíc musí čelit překvapivě nízkému ekonomickému růstu, zvyšující se míře nezaměstnanosti a klesajícímu zájmu o maďarské zboží v zahraničí. K tomu se zvyšuje maďarský státní dluh a ekonomové nevěští žádné rychlé zlepšení. Současná vláda však pesimismus odmítá a na celý problém zareagovala ambiciózním novým programem, jenž má vést k mohutnému ekonomickému růstu. Zatím se však jedná o nejasné sliby, které bude muset do voleb proměnit v realitu.
Dalším problematickým polem byla Orbánova domácí image. Fidesz utrpěl několik vnitřních skandálů, ale problematickým byl i zahraničněpolitický vývoj. Jako mnozí další politici byl i Orbán nadšen z vítězství Donalda Trumpa, aby následně musel doma vysvětlovat vysoká cla, jenž měla Maďarsko zasáhnout. V době ekonomické nejistoty byla i pouhá hrozba nových problémů závažná a Orbánovi pošramotila dlouho budovanou reputaci schopného vyjednavače. Do toho se z veřejného života stáhl Orbánův oblíbený nepřítel George Soros a veřejná propaganda vůči této figuře přestává být v Maďarsku efektivní. Fidesz tak přišel o jeden z hlavních rétorických bodů a to v době, kdy si to může stěží dovolit.
Nejvíce vnímaným veřejným problémem se totiž stala korupce vládní strany. Orbán se k moci dostal jako nemilosrdný bojovník proti korupci starých elit, ale v posledních letech se začala vynořovat realita jeho vlastních nekalých praktik. Velkým terčem se především stal premiérův zeť István Tiborcz, který dle odhalení proti-korupčních maďarských skupin vedl lukrativní business se státními dotacemi a aktivně napomáhal krýt korupci dalších členů Fideszu. Orbán a jeho ministři samozřejmě všechna obvinění odmítli a zahájili novou mediální kampaň, ale informace o nových skandálech se rychle rozšířily skrze maďarskou společnost. A mělo být hůř.
Všechny tyto problémy by ještě nemusely být pro Orbána tak problematické, kdyby nepřišla krize v samotné vládní straně. Fidesz vykazoval během své existence silnou jednotu, která byla zajištěna finančně lukrativními funkcemi, jenž si jeho členové díky dlouhé vládě zajistili. Pak však v únoru roku 2024 vypukla aféra kolem prezidentské milosti pro muže, jenž byl odsouzen za pomoc se sexuálním zneužíváním dětí. To byl pro maďarskou veřejnost nepřijatelný zločin a premiér rychle pochopil, že je potřeba obětovat některé své kolegy. Maďarská prezidentka Nováková a ministryně spravedlnosti Varga rezignovaly na své funkce, což Orbán považoval za dostatečný ústupek. Vytvořil si jím však zarytého nepřítele, který se měl brzy ukázat jako dosud neviděná hrozba pro Orbánův systém. Bývalá šedá eminence Fideszu, Péter Magyar.
Nová opozice
Málokdo mohl tušit, že by se právě čtyřiačtyřicetiletý Magyar mohl někdy stát skutečnou hrozbou pro dlouholetého vládce Maďarska. Povoláním právník, který se přidal k Fideszu roku 2006, Magyar byl především známý jako bývalý manžel výše zmíněné ministryně Judity Vargy, se kterou se roku 2023 rozvedl. Jako loajální straník působil 14 let na různých vysokých pozicích v rámci ministerstva zahraničí a maďarské reprezentace v Evropské Unii. Dlouhodobě platil za vlivného člověka, ale nebyl příliš známý veřejnosti. To se však mělo změnit po aféře, která přinutila jeho bývalou manželku k rezignaci.
Sám Magyar později prohlásil celou akci za bod zlomu, který ho přinutil veřejně vystoupit. Rezignace považoval za pouhé krytí pro Orbána, který měl mít na aféře vlastní podíl. Zda se u Magyara skutečně zlomilo svědomí či pouze vytušil vhodnou příležitost je nejisté, ale stejně jako ministryně se i on vzdal všech svých mocenských funkcí. Místo odchodu do ústraní však zahájil tvrdou kampaň proti existujícímu politickému systému. Poskytl sérii rozhovorů, ve kterých popsal korupční praktiky, jež byl v rámci strany svědkem a poskytl tak maďarské veřejnosti daleko bližší pohled do existujících problémů Maďarska. Tyto rozhovory z něj učinily národní figuru.
Orbán zareagoval tvrdou mediální kampaní, která se však ukázala jako velmi neefektivní. Magyara bylo kvůli dřívějšímu členství ve straně těžké obviňovat z korupčních aktivit a nařčení o spolupráci s EU a Georgem Sorosem se ukázala jako nezajímavá témata pro maďarskou společnost, kterou v době horšící se ekonomiky daleko více zaujala otázka vládní korupce. Péter Magyar se navíc ukázal jako politicky schopný. Výměnou za publicitu převzal velení nad malou, ale dobře organizovanou, stranou Tisza, ze které učinil základ své státnické kampaně. Ještě roku 2024 dokázala Tisza získat druhé místo ve volbách do evropského parlamentu a kompletně nahradila staré politické strany jako alternativa vůči Fideszu.
Magyar a jeho strana se nyní připravují na parlamentní volby roku 2026 a předvolební průzkumy mu dávají reálnou šanci svrhnout vládnoucího hegemona. Nápomocná je přitom vágní ideologie Magyarovi nové strany. Tisza se především prezentuje jako středopravicová strana, jenž vyčistí Maďarsko od Orbánovi korupce a znovu nastartuje ekonomický růst. Od Fideszu však prakticky okopírovala tvrdou politiku vůči migraci a často apeluje na rodinné hodnoty. Je však více pro-evropská a slibuje, že se v otázkách zahraniční politiky a Ukrajiny bude řídit vůlí lidu. Pozorný čtenář si všimne, že většina těchto bodů prakticky kopíruje Orbánovu strategii před rokem 2010. Magyar je přeci jen premiérův bývalý spojenec a dobře se od něj poučil.
V Maďarsku však zdaleka není rozhodnuto. Viktor Orbán již několikrát dokázal překonat očekávání volebních průzkumů a šanci na vítězství stále má. Jeho uspěchaný začátek kampaně jasně ukazuje, že si je vědom svého ohrožení a nehodlá jen tak kapitulovat. A pak je tu otázka jak bude případná vláda Pétera Magyara vypadat. Mluvíme přeci jen o bývalém spojenci současného prezidenta, jenž strávil celou svou politickou dráhu v řadách Fideszu. A sám Orbán byl kdysi hvězdou proti-korupčního hnutí. Bude případné volební vítězství Tiszy skutečně novou kapitolou maďarských dějin, jak její předseda slibuje? Nebo se v Budapešti pouze vymění stará liška za novou?
Zdroje a další četba:
Csanádi, M., Gerő, M., Hajdu, M., Kovách, I., Laki, M., & Tóth, I. J. (2022). Dynamics of an Authoritarian System: Hungary, 2010–2021. Central European University Press.
Jones, Alexander; International Banker: Will Hungary’s Unexpected Recession Scupper Orbán’s 2025 Growth Aspirations? (online): https://internationalbanker.com/finance/will-hungarys-unexpected-recession-scupper-orbans-2025-growth-aspirations/
Volební program strany Tisza (v maďarštině) https://magyartisza.hu/tisza-program
Verseck, Keno; Deutsche Welle: Hungary: Why is Orban's opponent so successful? (online): https://www.dw.com/en/hungary-why-is-orbans-opponent-so-successful/a-72324318
Intellinews: Fidesz in panic mode ahead of release of explosive documentary on Orban family’s wealth (online) https://www.intellinews.com/fidesz-in-panic-mode-ahead-of-release-of-explosive-documentary-on-orban-family-s-wealth-365341/
