Článek
Když dnes někde na staré zídce nebo mezi kameny zahlédneme růžici netřesku, sotva nás napadne, že se díváme na někdejšího ochránce domu.
Přitom právě tam podle starých představ patřil.
Pietro Andrea Mattioli věnuje netřesku ve svém Herbáři celou kapitolu. Píše, že Němci rostlině říkají Hauswurz a Donnerbart a vysvětluje proč: lidé se domnívali, že tam, kde netřesk roste na domě, neuškodí bouře ani neuhodí hrom.
Nebyla to jen kuriozita 16. století.
Tradice pěstování netřesku na střechách sahá mnohem hlouběji do evropské minulosti. Antika pro něj měla jméno barba Jovis – Jupiterův vous. Jupiter vládl nebesům a jeho zbraní byl blesk. Také Karel Veliký nechal ve svém Capitulare de villis netřesk zařadit mezi rostliny pěstované na císařských statcích.
Proč právě tahle rostlina?
Stačí se na ni podívat.
Netřesk přežívá na zdech, kamenech a střechách s minimem půdy. Zůstává zelený v podmínkách, ve kterých jiné rostliny usychají. Ostatně jeho latinské jméno Sempervivum znamená přibližně „stále živý“.
Není těžké pochopit, proč lidé jeho mimořádnou odolnost spojili s mimořádnou mocí.
Od blesku k bolavému uchu
Mattioli ale netřesk nepovažoval jen za rostlinu spojenou s ochranou domu.
Podle tehdejší medicíny patřil mezi „studené“ rostliny, a proto jej doporučoval proti tomu, co bylo chápáno jako horké a palčivé: například na popáleniny, otoky a zanícená místa.
Mezi jeho použití patřily také bolesti a otoky uší.
Právě tahle tradice přežila překvapivě dlouho. Používání šťávy z netřesku při bolestech uší zná lidové léčitelství dodnes.
Mohli bychom to jednoduše odložit do stejné zásuvky jako ochranu před bleskem.
Jenže tady se příběh trochu komplikuje.
Když starý lék přijde do laboratoře
V roce 2015 vyšla v Journal of Ethnopharmacology studie věnovaná tradičnímu používání netřesku při ušních potížích v jižním Srbsku.
Vědci analyzovali šťávu z listů Sempervivum tectorum a testovali ji proti bakteriím izolovaným z ušních výtěrů pacientů s otitidou.
Šťáva vykázala antimikrobiální aktivitu.
To samozřejmě neznamená, že Mattioli dostal po čtyřech stoletích lékařské razítko.
Účinek pozorovaný v laboratoři není klinickým důkazem, že šťáva z netřesku léčí zánět ucha. Historický popis také není návodem, abychom si ji kapali do zvukovodu.
Ukazuje ale něco zajímavějšího.
Lidé po generace pozorovali, co se po použití určité rostliny děje. Neměli mikrobiologii, chemickou analýzu ani klinické studie.
Měli zkušenost.
Někdy je vedla k naprostému omylu.
A někdy možná zachytila skutečný účinek, jehož příčinu nedokázali vysvětlit.
Netřesk na střeše před bleskem dům neochrání.
Ale rostlina, kterou naši předkové spojovali s Jupiterem, hromem a téměř zázračnou schopností přežít, nakonec není zajímavá proto, že by staré herbáře měly pravdu.
Je zajímavá tím, jak se v jednom příběhu potkávají pověra, pozorování přírody, lidová zkušenost a moderní věda.
A možná právě proto je Sempervivum tak přesné jméno.
Netřesk nepřežil jen zimy na střechách. Přežil i staletí lidských představ o tom, co všechno dokáže.
Zdroj a rozšířená verze
Text vychází především z kapitoly LXXXVIII „O Netřesku a Tučném mužjku“ v českém vydání Mattioliho Herbáře. Historické souvislosti a moderní výzkum rozvádím v plné verzi článku na RE:ČTENÍ:
