Po stopách stezek F. L. Riegra a J. Kamenického

Pro svůj červencový turistický výšlap jsem si vybral část Riegrovy a Kamenického stezky v přírodní rezervaci údolí Jizery. Historie těchto stezek se píše již od konce 19. století. Dojel jsem na parkoviště v Bítouchově, zaplatil za celodenní parkovné příjemných 50 Kč a mohl jsem vyrazit.

První odpočinkové místo vás čeká hned na začátku Riegrovy stezky, kde se z informační cedule dozvíte něco o zdejší přírodě a zároveň dostanete instrukce od místních skautů, jak se chovat v přírodě.

Zhruba po 300 metrech jsem dorazil na jedno z nejfotografovanějších míst trasy - vysutou lávku. Lávka je upevněná ve skále a procházíte přímo nad řekou Jizerou. Naproti lávce se tyčí VIA FERRATA, hojně navštěvovaná skalní stěna. V den mého výšlapu byla doslova obsypaná horolezci.

V roce 1922 navštívil Riegrovu stezku prezident osvoboditel T. G. Masaryk. Po dalších asi 300 metrech procházím lesem plným vzrostlých stromů a pak dorazím na jímací jez, který slouží k přivádění vody do malé vodní elektrárny Spálov. Hned za jezem elektrárnu míjím, ale bohužel je nepřístupná. Je to zajímavá stavba, která dokonale využívá dravost řeky Jizery.

Následující asi kilometr se stezka stává náročnější, užší a klikatější. Vzhledem k tomu, že byla sobota, byla také celkem frekventovaná. Na některých úsecích musíte dávat přednost protijdoucím, protože některé úseky jsou pro dva lidi příliš úzké.

První odbočka z cesty mě zavedla na první vyhlídku. Nejdřív jsem počkal, až se zamilovaný pár dvou mladých lidí pokochá výhledy, a pak jsem je v kochání vystřídal. Böhmova vyhlídka je dle mého názoru z celého úseku asi nejlepší. Název vyhlídka dostala po jednom ze zakladatelů Klubu českých turistů, A. Böhmovi. Z vyhlídky vidíte část údolí řeky Jizery a jedinečný úsek železnice Pardubice-Liberec. Celé údolí je značně zalesněné a já železnici zahlédl až, když po ní projížděl vlak.

Druhé odpočinkové místo má poetický název Pěšorest. Pěšorest je malá skalní plošina na skalním útesu nad pravým břehem řeky Jizery. Toto odpočinkové místo je dostatečně velké, aby se zde mohla nasvačit klasická rodina, a pozitivní je, že je ve stínu místních stromů. Dalších asi 100 metrů jdete po stále kamenitější cestě a míjíte informační cedule o zdejší krajině. Například se zde dočtete o tom, co je metamorfóza, ordovik nebo silur. Zdejší skalní útvary mají původ ve stovky milionů let vzdálené minulosti. Můžete zde narazit i na ledopád. Z názvu je jasné, že v červenci jsem to štěstí neměl, ale moc mi to nevadilo. Těšil jsem se na tunel pro pěší, který byl přede mnou. Tento 12 metrů dlouhý tunel pro pěší vznikl v roce 1909 a jeho ražení trvalo 6 týdnů. Když procházíte tunelem, cítíte značné ochlazení a vlhkost.

Hvězdiččina studánka je dalším bodem na cestě. Jedná se o upravený odtok pramene ze skály, jehož vydatnost závisí na srážkových podmínkách. Voda z pramene je pitná. Před tímto pramenem se nachází místo, kde můžete být přímo u řeky v malé zátoce s přírodní pláží.

Za Hvězdiččinou studánkou jsem se rozhodl nepokračovat do Spálova a vzít to zkratkou přes „Farářku“ směrem na Myší skálu. Zkratka o délce 300 metrů a převýšením asi 150 metrů mě dala pořádně zabrat. Cesta se chvílemi ztrácela, aby se v znovu zase objevila. Terén byl čím dál tím náročnější a všudypřítomný hmyz mě otravoval snad na každém kousku těla. Ještě že jsem měl sluneční brýle, protože věřím, že by ta havěť lezla i do očí. Podotýkám, že repelent v podstatě nefungoval. No co sranda musí být. Na Myší skálu jsem rezignoval a odbočil na žlutou Kamenického stezku, na které mě čekalo šest vyhlídek.

První vyhlídka, na kterou jsem došel, se jmenovala Vyhlídka u Bakala. Tato vyhlídka nabízí krásný pohled do údolí řeky Jizery. Je v podstatě nad Böhmovou vyhlídkou, akorát asi o 100 metrů výše. Hned vedle Vyhlídky u Bakala je vyhlídka Moravská Jiřička, kde je ale výhled kvůli stromům značně omezen.

Třetí vyhlídkou je ta „u Peršinky“, odkud máte výhled na Krkavčí skály. Tato vyhlídka je známá svým krásným výhledem na okolní přírodu a skály.

Vyhlídka Jiřička je čtvrtou zastávkou na mé cestě po Kamenického stezce. Kromě Krkavčí skály zde můžete vidět i Sokolí skály. Rozhodl jsem se zde nabrat energii, protože je tu dostatečně velká lavička, která je umístěna tak, že máte celé údolí jako na dlani.

Další vyhlídka se jmenuje Kopáňka, je pojmenována po zdejší louce a je to jediné vyhlídkové místo, odkud jsem viděl i město Semily.

Poslední vyhlídka, kterou jsem navštívil, byla vyhlídka Peretka, která je pojmenována po Italovi s příjmením Peretti, který zde pomáhal při stavbě železničního tunelu v letech 1856-1857. Je zde krásný výhled na Viu Ferratu.

Na konci Kamenického stezky se můžete občerstvit v místní hospůdce. Věřím, že spousta z vás to bude potřebovat. Je to celkem náročný výlet. Nejdříve vás Riegrova stezka potěší svou nenáročností, aby vás pak Kamenického stezka překvapila svou nečekanou obtížností. Myslím si, ale že každý trochu zdatný turista si s tím poradí a odnese si domů zážitek z krásné jizerské přírody.