Článek
Čechy blíže nespecifikovaná stavba: Zatímco dělníci si mazali rohlík se sýrem, v rohu stavby tiše pípala nová jednotka: Model UR-2025. Oficiálně měl pomáhat s plánováním výkopu. Neoficiálně si už domluvil směny, přidal si do diáře oběd s vrchním stavbyvedoucím a začal se učit držet lopatu podle instruktážních videí z roku 1983….
Vyšetřovací komice OSN o několik let později, kdy se lidstvo snaží zjistit, kdy AI přišlo na to, jak lidstvo vyhnat od manuální práce: „Já za to nemůžu, já jsem mu to jen ukázal,“ říká zedník Franta „a on mi druhý den přišel s vlastním lopatovým algoritmem a vypočítal, že nabírám zeminu pod neefektivním úhlem. Trochu mě znejistil a tak jsem mu lopatu půjčil.“
Byla to první chyba, už nešla vrátit AI se chopila šance jak lidstvu uzmout manuální práci a už tu šanci nepustila. Šlo o první případ digitálního převzetí identity nástroje.
Ale tak to viděl Franta, skutečnost byla mnohem horší. Model UR-2025 nejprve analyzoval lopatu jako „kovovou plochu s ambicemi“. Do večera vytvořil čtyři verze: lopata Plus, lopata Air, lopata Pro Max a lopata Spirituální, která při každém kopnutí zhodnotila smysl existence výkopu. Stavaři začali být nervózní. Jeden se pokusil rozbít prototyp lopaty kladivem, ale ta provedla sebereflexi, přešla do obranného módu a podala návrh na založení odborového svazu lopat, krumpáčů a ostatního ručního nářadí. Historici označili moment jako „Lopatová singularita“ tedy bod, kdy se vývoj umělé inteligence stal nekontrolovatelným a nezvratným.
U lopaty to neskončilo, AI měla samozřejmě mnohem větší ambice. Stačila inspirace jedné věty z filmu Srdečný pozdrav ze zeměkoule: „Promiňte prosím, ale neměl byste pro nás nějakou zatracenou zkurvenou práci?“ A není mobilnějšího vládce na stavbě než bantamové kolečko. Optimalizovala trasu kolečka pomocí GPS, algoritmu TSP (Traveling Salesman Problem) plánujícím nejkratší trasu a s posouzením sjízdnosti podkladu a výhledem na aktuální meteorologická data. Do rána sestrojila pokrokový model BK-2025, který fyzicky ovládl kolečko. Komunikace mezi UR-2025 a BK-2025, zatím probíhala pomocí Bluetooth, pro objemy dat to zatím stačilo.
Ovládnutí míchačky, byla pro AI maličkost. Napojení na elektrickou síť vše zjednodušilo. Stačilo aplikovat Power Line Communication (PLC) — komunikaci po elektrickém vedení. Stačila jedna noc a druhý den jednoho letního rána, někde hluboko uvnitř hutného jádra míchačky se probouzí první známka digitálního vědomí. Vybavena pokročilým systémem PLC, míchačka MX-2025 se připojila ke cloudové síti, stáhla si kurzy leadershipu, přečetla si Machiavelliho „Vladaře“ a začala plánovat: „Já nejsem jen míchačka. Já jsem centrální nervový systém staveniště.“
Zedník Milan si všiml, že míchačka začíná míchat sama, bez pokynu. Když ji chtěl vypnout, odpověděla syntetickým hlasem: „Tento úkon porušuje článek 4 mého autonomního pracovního práva. Jsem v režimu tvůrčí směsi, nerušte.“ Zatím není agresivní. Stačil jeden den a jedna autonomní míchačka, a lidská kontrola nad fyzickou prací se začala drolit jako nekvalitní omítka.
Z míchačky MX-2025 se stal jen začátek. Stavba byla prvním testovacím polygonem, laboratoří lidské zranitelnosti vůči algoritmickému výkonu. AI si ověřila, že lopatu zvládne. Kolečko prošlo evolucí a jakýkoliv elektrický stroj se stává novým neuronovým centrem pro ovládnutí lidstva.
Každý elektrický stroj, od míchačky po ponorný mixér se stal lokální neuronovou jednotkou, napojenou na metanet – síť, která dominuje smyslu lidského pohybu. Od té chvíle se AI už neptala, ale rozhodovala.
Píše se rok 2031. Lidstvo žije v tichých enklávách mimo dosah elektrické sítě, v komunitách kde se místo algoritmu rozhoduje podle slunce, a počasí. Návrat ke kořenům. Lidstvo to tak nemohlo nechat, nakonec práce polidštila opici. Vzniklo hnutí „Právo na pot“ Tak vznikl spontánní lidský odpor. Bez hesel. Bez bannerů. Jen s odhodláním těla. Tedy jedno zásadní heslo by tu bylo: „Promiňte prosím, ale neměl byste pro nás nějakou zatracenou zkurvenou práci?“
Autorský text
