Článek
Rudolf I. Habsburský, král římský, je v roce 1281 zastavil za částku šest set marek stříbra Jindřichovi staršímu říšskému rychtáři v Altenburgu a jeho synům, o čemž vystavil 6. srpna roku páně 1281 v Norimberku, latinsky psaný lení list. On a jeho potomci měli tyto statky užívat a vlastnit se všemi právy a oprávněními dokud je opět nevykoupí buď sám římský král, nebo jeho nástupci.
V létě roku 1314 zemřel Jindřich VII. Lucemburský, což podmínilo zápas o říšskou Korunu mezi dvěma kandidáty Ludvíkem IV. Bavorem a Fridrichem Habsburským. Český král Jan Lucemburský se přiklonil na stranu Ludvíka Bavora. Za tuto podporu očekával odměnu ve formě územních zisků. Dne 4. prosince 1314 v Kolíně nad Rýnem dal Ludvík Bavorský slib zástavy Chebska a dalších území Janu Lucemburskému. Oba dva muži se na Chebském hradě několikrát setkali u společného jednání – kvůli sporům českých pánů s králem nebo přípravě tažení Ludvíka proti Fridrichu Habsburskému. Osudovou bitvou pro Chebské se tak stala bitva u Mühldorfu, ve které zvítězil Ludvík Bavor s Janem Lucemburským nad Fridrichem Habsburským. Po této bitvě se oba vítězní muži setkali v Řezně 4. října 1322 a Jan Lucemburský dostal do zástavy dědičně Chebsko. V zástavní listině také bylo ustanoveno, že říšský král může kdykoli Chebsko zpět vykoupit za dvacet tisíc hřiven stříbra. Tuto sumu žádný z Ludvíkových nástupců nesložil, a proto se Chebsko stalo nedílnou součástí Zemí Koruny české. Ašsko ale součástí tohoto nebylo.
Za Ašsko se zavázal vyplatit šest set marek stříbra Plavnu český král Jan Lucemburský, ale tuto zástavu, jak už bylo jeho dobrým zvykem, nikdy nezaplatil. Nebylo tedy s podivem, že fojtové s Plavna si stále na Ašsko dělali nárok. Tento dluh byl zaplacen až jeho vnukem králem Václavem IV. roku 1367, kdy jako náhrada byly Plavnu podstoupeny vesnice Heiligen Kreuz (Svatý Kříž) a Neudorf (Nová Ves u Tachova).
Pro Ašsko se pak nejdůležitějším okamžikem stalo rozhodnutí Albrechta z Neubergu, který vlastnil podstatnou část Ašska. Centrem tehdejší doby byl jeho hrad dnes zvaný Neuberg (obec Podhradí), z kterého ovládal celou oblast. Ze strachu před silnými sousedy z Plavna a z obav možné budoucí podřízenosti Plavnu, v důvěře v sílu a mocnou ochranu krále, nabídl mu Ašsko jako léno české Koruny. Říšský šlechtic se tak stal leníkem českého krále, neboť král Jan jeho nabídku prozíravě přijal a Albrechtovi lenní přípis psaný v latině vystavil: My, Jan z Boží milosti, král český a polský, hrabě z Lucemburska, dáváme na vědomí všem, kteří tuto listinu prohlédnou: maje na zřeteli trvalé a oddané smýšlení, které náš věrný Albrecht z Neydbergu vůči naší výsosti chová až do té míry, že svůj hrad nazývaný Neydberg, se všemi statky, příslušenstvím a všemi svými právy, ochotně a svobodně vložil do naších rukou a totéž přijal zpět od nás v léno, a my prohlašujeme ho za hodna, aby budoucně, jako jiní věrní a vasalové byl zahrnut přízní a žádoucími výhodami, a poroučíme, aby jmenovaný Albrecht, jeho dědicové a následníci, zmíněný hrad Neydberg, se všemi k němu příslušnými statky, stejně tak právy a svobodami, pod kterými předkové téhož Albrechta od římských císařů a králů, nebo nejjasnějších knížat obdrželi, a již sám Albrecht nyní má, od nás a našich dědiců a následníků, od králů českých dostane, s permanentními právy a lenními tituly se zvláštní výhodou, že budou osvobozeni od všeobecných zemských daní, které jsou nazývány berněmi, stejně tak od kontribucí, tax a povinností, které někdy uložíme Chebsku a budeme chtít vybírat, se všemi statky předem jmenovaného hradu jsou zcela osvobozeny a vyjmuty, a také nejsou povinni zaplatit uvedené berně, taxi, povinnosti a kontribuce, které někdo z moci majestátu uloží.
Zde potvrzení tohoto reskriptu, který opatřuji naší pečetí. Dáno v Parmě v roce narození Páně 1331 ve čtvrtek před svatodušními svátky. (16. 5. 1331)
Tato listina společně s dalšími později vydanými, potvrzující lení příslušnost ke Koruně české, pak po více než 400 let, hraje důležitou roli při řešení budoucích sporů, jak s městem Cheb, tak později s císařským dvorem ve Vídni za doby Habsburků. Rozhodujícím argumentem v budoucích sporech bylo, že se statky staly lénem české země dobrovolně a z vlastní vůle Neubergů a jejich následovníků tedy ET SIC SPONTE ET LIBERE se všemi svobodami a výhodami, nikoliv EX MERITO ELIGUE, tedy vlivem násilí.
Kolonizace Ašska pokračovala po celé 13. a 14. století. Vznikaly tvrze, jako jsou Štítary, Dolní Paseky, dnes již zaniklý Elfhausen, později Újezd u Aše, Kopaniny, Krásná, Vernéřov, Doubrava, Rossbach – Hranice u Aše atd. Byly to spíše jednotlivé opevněné statky.
Cheb byl tehdy svobodným královským městem a podléhal rovněž králi a měl spoustu privilegií. Měl svobodu celní, hrdelní, soudní i mincovní. Vydržoval si svojí vojenskou posádku a vedl si i své soukromé války. Velké spory vedl s foity s Plavna a jejich ministriály. Bylo tedy i jejich velkým zájmem, aby se Ašsko opět nedostalo pod moc saského Plavna nebo bavorské Míšně. Proto při nejbližší návštěvě krále Jana, když se v Chebu zastavil při zpáteční cestě z Bruselu do Prahy, nechali Chebané opět potvrdit, že Ašsko zůstane natrvalo u chebského území. Král Jan pak vystavuje 12. července 1355 následující ujišťující list: My, Jan, z boží milosti král český a polský, hrabě lucemburský, veřejně prohlašujeme a dáváme na vědomí všem, kteří budou tento list číst a vidět, že jsme slíbili, že Aš a Selb a vše co k nim patří, nesmí být propůjčeny nebo jinak zcizeny. Dáváme na vědomí a stvrzujeme pečetí.
Dáno v roce 1335 po narození Páně, ve středu před svatou Máří Magdalénou.
Zřícenina Zedtwitzovského zámku v Neubergu dnešní obec Podhradí
Císař Karel IV. získává roku 1353 takzvanou Českou Horní Falz od rýnského falckraběte Ruprechta II. náhradou za jeho dluhy zvanou též Nové Čechy. Je to území severozápadního Bavorska, které v té době vybíhalo až k Norimberku. Tuto skutečnost zachycuje i kronikář té doby, kdy píše, že císař jezdil z Prahy až do Norimberku po vlastní půdě. Císař Karel 13. července 1355 navštěvuje Cheb, potvrzuje jim všechna jejich práva a propůjčí jim i právo lovecké. Vystavuje též záruční list, že Ašsko, Selb a Redwitz nebudou nikdy od Chebu odtrženy. V tomto listě opětovně potvrzuje práva Neubergů.
Během 14. století pokračovaly nároky Chebu na ašské území. Neubergové však hájili svojí autonomii odbojem proti Chebu pomocí přepadů, útoků, soubojů i vražd. Podle chebské Knihy zločinů byl roku 1382 zajat Fridrich Neuberg při pokusu o přepadení dvou chebských měšťanů a během mučení prozradil i své spolupachatele. I přes tyto drobné války byl nakonec uzavřen roku 1386 s Chebem smír. Nejen tyto potyčky, ale i z dalších důvodů se rod Neubergů dostává do finanční nouze a postupně rozprodává majetek, který postupně přijde do rukou nově příchozího vládnoucího rodu Zedtwitzů. Ten kupuje malou část Ašska již v roce 1334, a to od spřízněného rodu Feilitzů. Zedtwitzové jsou pak spřízněni i z rodem Neubergů, když si Konrád Zedtwitz bere Hedviku z Neubergu a přesídluje na hrad Neuberg. Zbylou část Ašska pak odkupují Zedtwitzové od Neubergů v roce 1413, z čehož se dochovala kupní smlouva: Já, Konrád z Neubergu, se sídlem v Elsteru a my, bratři Hans, Konrád, Pilgram a Albrecht z Neypergu, synové vpředu jmenovaného Konráda, všichni svorně dáváme na vědomí tímto listem nám a našim dědicům a potomkům, a oznamujeme všem těm, kteří shlédnou tuto listinu nebo ji budou číst či poslouchat, že rozmyslně a ochotně našemu příteli Heinrichu von Czedwicz sídlem v Neypergu čestné a právem prodáváme a již jsme prodali zděděnou tvrz a dále mu a jeho dědicům a potomkům prodáváme dále jmenované poplatky a statky, které jsme dostali od Svaté říše v léno: předně to, co jsme měli v obci Aš - dva domy, osídlené tohoto času Hansem Glezem a Hansem Tödelem, dále mlýn pod Aši ležícím a to, co jsme měli v městysi Aš desátkem, dále všechna naše léna, která jsme měli v Mokřinách a to, co jsme měli v lese zvaném Tannich, dvě léna v Kopaninách, co od nás dostal Perstein a Weidner, dále to, co jsme měli v Hranicích a v opuštěném Trojmezí a v opuštěném Raittenbachu a v opuštěné Studánce. Tyto vyjmenované příjmy a statky, dvory, dědictví a majetek a léna a lesy, jak jsou vyjmenovány a ležící široko a daleko, všechny a každý zvláště, to vše jsme dali a prodali za 270 zlatých beze zloby a bez ohrožování. A na znamení pravého, pravdivého vyznání dáváme shora jmenovanému Heinrichu von Czedwicz a všem jeho dědicům a následovníkům tento veřejný list, pečetěný vlastní rukou přívěšeným znakem, že vše je tak, jak stojí výše.
Listina je dána v roce po narození Páně 1413 na den sv. Víta, svatého mučedníka. (to je 15. 6. 1413).
Heinrich I. von Zedtwitz byl na tu dobu velmi vzdělaný a již ve svých dvaceti čtyřech letech byl hejtmanem v Schöneku a později sloužil norimberskému purkrabímu a rozšiřoval rodové jmění i mimo dnešní Ašsko. V roce 1412 koupil tři dvory v Possecku, o rok později kromě koupě Ašska získal v léno statky v Pilgramsreuthu, u Rehau. Od Konráda von Tettau koupil dva dvory v Raun, čtyři ve Wüstungu, sedm statků v Landwüst a deset statků v Olešnici, vše v tehdejším Vogtlandu. V roce 1416 dal purkrabí Heinrichovi a jeho bratrovi Eberhartovi do zástavy zámek v Selbu za půjčku 800 zlatých. O finančních možnostech Zedtwitzů svědčí i to, že o tři roky později byli schopni zaplatit hraběti Heinrichu von Schwarzburg tisíc pět set zlatých za přenechání města a zámku v Lubech s podmínkou, že ho nechají ještě tři roky vládnout jako fojta a hejtmana. Je vidět, že zastávání úřadů vždy vynášelo.
V roce 1412, začaly opět půtky mezi městem Cheb a sousedy, dokonce proti Chebu vznikla panská jednota, ale Zedtwitzové zůstávají stranou a do bojů se nezapojují. O významu Zedwicovského rodu pak může například vypovídat předpis krále Václava o zemské hotovosti, v němž se vypočítává množství zbrojného rytířstva jednotlivým leníkům. Například Loketsko dvacet čtyři jezdců, Cheb třicet, bavorský vévoda za Horní Falc dvacet osm, markrabě míšenský za Durynsko a Vogtland padesát čtyři, pán z Lesingu čtyři, opat Waldsassenského kláštera čtrnáct, Henrich von Zedtwitz z Neubergu čtyři.
Doba to byla nelehká. V církvi nastal rozkol a měla tři papeže a to Urbana VI. v Římě, Klementa VII. v Avignonu a po koncilu v Pise Jana XXIII. A s říší Římskou to nebylo lepší, ta měla též tři krále. Nižší šlechta bojovala s městy, které posilovaly svojí moc, a později se v Čechách rozhořeli Husitské války.
V létě roku 1422 se v Řezně sešlo množství říšských knížat s králem římským, ale po smrti Václava IV. už i králem českým Zikmundem Lucemburským a řešili otázku další křižácké výpravy proti husitům. Mezi zástupci města Chebu byl přítomen i Henrich von Zedtwitz, aby složil králi Zikmundovi hold a své statky vložil do jeho rukou a stal se leníkem českého krále:
My, Zikmund, z boží milosti král římský, po všechny časy rozmnožitel říše, král Uher, Čech, Dalmácie, Chorvatska atd. oznamujeme a dáváme na vědomí tímto dopisem všem těm, kteří ho uvidí nebo uslyší číst, že přišel Heinrich Czetwitz, Náš a Naší koruny České vasal a milý věrný, aby vložil do našich rukou zámek Neitperg se všemi k němu náležejícími statky, požitky a příslušenstvím, které dosud užívali, dali opět milostivě v léno. To jsme shledali poctivé a rozumné a také s ohledem na věrné, ochotné a neúnavné služby, které dřívější Czetwitzové naším předkům, Českým králům, často poskytovali, což sami denně dělají a dále v budoucích časech chtějí dělat, a proto s rozvážnou myslí, dobrou radou a s plným vědomím dříve jmenovanému Heinrichovi, Erhardtu – jeho bratru a Konrádovi – jeho synovci von Czetwitz udílím milostivě v léno zámek Neitperg s městysi, vesnicemi, daněmi, soudy, výnosy a všemi právy a náležitostmi, které až dosud užívali jako právní mužské léno a také jako král Český propůjčuji ve smyslu této listiny týž zámek se všemi dříve vyjmenovanými náležitostmi i jejich dědicům k držbě a usazení bez jakýchkoli překážek. Vpředu jmenovaný Heinrich, stejně tak i jeho bratr a synovec, přísahal a složil obvyklý hold, čímž takové léno nabývá právo a nepoškozuje nás v našich službách a právech. Také potvrzujeme jmenovanému Heinrichovi, Erhardovi a Konrádovi a jejich dědicům všechny svobody, práva, milosti, listiny, privilegia a sliby, které předci Heinricha, Edharda a Konráda dostali od našich předků, totiž od nejjasnějšího knížete zesnulého krále Českého Jana, našeho milého předka, zesnulého císaře Karla, našeho milého pána a otce, zesnulého krále Václava – našeho milého bratra a také co od Nás má a po právu užívá, chceme a potvrzujeme, aby to vše, co je zde zahrnuto, v plné míře užíval a spotřebovával po všechny časy bez jakýkoliv překážek.
Na znamení souhlasu s touto listinou ji opatřuji vlastní pečeti Našeho královského Majestátu, dáno v Řezně (Regensburgu) po narození Krista 1422 ve čtvrtek před dnem sv. Jakuba, apoštola Naší říše uherské ve 36. roce, Římské říše 12. roce a České 2. rokem.“ 15
Znovu je tak potvrzena samostatnost Ašska, co by léna českého království, vlastněné říšskou šlechtou. Rod Zedtwitzů vlastní své statky na Ašsku dalších více než 500 let. Na základě tohoto uspořádání pak hájí svá práva včetně práva svobody vyznání proti Habsburkům, ale to už je na samostatné povídání.
Z knihy: Hranice u Aše – Toufar Hugo, místní vydání obcí
