Článek
Výrok Tomia Okamury zazněl v nedělním pořadu Partie Terezie Tománkové, vysílaném v polovině března 2026, v diskusi o cenách energií a možné ropné krizi.
Okamura zde uvedl:
„Pokud by došlo ke skutečné ropné krizi, bylo by vhodné po vzoru Slovenska a Maďarska nakupovat ruskou ropu. Naši občané by tak měli energie i pohonné hmoty levnější.“
Výrok padl v kontextu debaty o tom, jak reagovat na případný nedostatek ropy a růst cen paliv.
Argument o „levné ruské ropě“ se nejlépe testuje tam, kde ji skutečně ve velkém nakupují. Tedy ne v politických debatách, ale na trhu. A tím nejlepším příkladem jsou dnes Indie a Čína.
Právě tyto dvě země se po roce 2022 staly klíčovými odběrateli ruské ropy. Rusko na ně dnes směřuje naprostou většinu svého exportu a vytvořilo si s nimi dlouhodobé obchodní vazby, které nejsou motivované ideologií, ale čistě cenou a dostupností.
Jenže právě na těchto trzích se ukazuje, jak málo má představa „levné ruské ropy“ společného s realitou.
V posledních týdnech totiž indické rafinerie nakupují ruskou ropu za ceny, které jsou srovnatelné nebo dokonce vyšší než světový benchmark Brent. Podle analýzy S&P Global se ropa Urals dodávaná do Indie obchodovala s prémií až několika dolarů za barel nad Brentem. Jinými slovy – ruská ropa není levná, ale v konkrétním okamžiku dokonce dražší než standardní světová produkce.
Důvod je jednoduchý: trh je napjatý a ropy je nedostatek. Dodávky z Blízkého východu jsou omezené a rafinerie hledají jakýkoli dostupný zdroj. A právě v takové situaci se ukazuje, že Rusko nefunguje jako „levný dodavatel“, ale jako běžný tržní hráč.
Podle agentury Reuters report o cenách ruské ropy se ruská ropa Urals prodává do Indie s přirážkou 4–5 dolarů za barel nad Brentem. Další zdroje potvrzují totéž: indické rafinerie dnes platí o 2 až 5 dolarů více než světový benchmark, přestože ještě nedávno nakupovaly se slevou. A cenový vývoj jde ještě dál — podle dat z trhu se cena ruské ropy v Indii vyšplhala až na zhruba 98–100 dolarů za barel, tedy na úroveň nejdražších globálních dodávek.
To není „levná alternativa“.
To je plně tržní, v některých případech dokonce dražší ropa.
Indie přitom není žádný politický aktér v evropském smyslu slova. Je to jeden z největších světových dovozců ropy, který rozhoduje čistě pragmaticky. Pokud by ruská ropa byla levná, právě tam by se to projevilo nejvíc. Jenže realita je opačná: Indie nakupuje za plné ceny, protože potřebuje ropu okamžitě a ve velkém.
Podobná situace je i v případě Číny. Ta je dlouhodobě největším odběratelem ruské ropy a plynu a její vztah s Ruskem je strategický a stabilní. Přesto ani Čína nedostává „výhodné ceny“ v okamžiku, kdy je trh napjatý. Naopak – společně s Indií vytváří poptávku, která ceny tlačí nahoru.
A to je zásadní pointa: ruská ropa není levná proto, že je ruská. Je levná jen tehdy, když ji nikdo nechce.
Jakmile ji chce celý svět – nebo alespoň jeho část – její cena roste stejně jako u jakéhokoli jiného zdroje.
Nejde o levnější energii. Jde o návrat k drahé závislosti, která nic neřeší — a může nás stát mnohem víc, než kolik kdy slibovala ušetřit. Člověk nemusí být ekonom, stačí pár kliků na internetu a člověk se dnes dozví pravdu.
Ve vyhrocené části debaty v pořadu Partie Terezie Tománkové Okamura ironicky reaguje na oponenty: „tady jsou všichni velcí znalci ekonomie“. Je to ve chvílích kdy obhajuje nákupy krvavé ruské ropy.
Já se tedy ptám pane Okamuro, dokazujete tím svojí nekompetentnost, nebo tím vyjadřujete, čí zájmy doopravdy hájíte? Rozhodně to nejsou zájmy „Našich lidí“ jak rád vždy uvádíte, ale evidentně zájmy někoho jiného.
Na každém nechám, ať si odpoví sám.
Má opravdu cenu podporovat ruské vraždění kvůli falešné představě několika ušetřených haléřů?
Zdroje:
