Článek
Všichni máme spojenou pohádku se svým dětstvím. Byl to jasný boj dobra a zla, kouzelné fantastické příběhy, králové dobří a spravedliví, které lid miloval, ale i ty z temného království. K pohádkám patří i magická čísla, tajné jeskyně a zázračné bytosti. Možná nostalgicky vzpomínáme na Vánoce, jak jsme i jich do sytosti užili. Ale nemusíme smutnit, že nás čeká skoro celý rok bez nich. Nové pohádkové příběhy se nám kvapem blíží. Je volební rok, tedy čas na pohádky v podání naších volebních lídrů.
Ale nečekejme tu „Jak krteček ke kalhotkám přišel“. Tam spousta zvířátek pomohla a pracovala, a to se do volební rétoriky nehodí. Přeci nemůžeme po voliči chtít, aby si své dobré bydlo zasloužil. Politici jsou přeci schopní, vše zařídí, vše vykouzlí, nakonec sliby nic nestojí.
Rozhodně nejoblíbenější pohádkou bude ta „O kouzelném bezedném měšci.“ Zachránil už nejedno království, i to kde jim zámek padal na hlavu. Díky němu budou levné energie, levné bydlení, příspěvky a dotace na všechno. Je to top pohádka. Kdyby nestačil bezedný měšec, určitě bude kouzelná mošna nebo kabát, kdy se pokaždé z kapsy vyndá zlaťák. Ale i v pohádce se kapsy prošoupou, mošna roztrhne a měšec snadno ztratí. Na „Oslíka otřes se“ raději myslet nebudou, ten nejznámější je z pohádky „Obušku z pytle ven“, a to by se nemuselo vyplatit.
Nesmíme zapomenout tu „O zlaté rybce“, která splní tři přání nebo ještě lépe tu o „Aladinovi a kouzelné lampě“. To pojede výstavba nových bytů, stačí vyslovit přání. Zda to pomůže i s digitalizací stavebního řízení, aby se vůbec mohlo přání vyslovit, je ve hvězdách.
Určitě přijde na řadu i zlepšení dopravy a pohádka „O nezbedných mašinkách“. Jak by rádi tu dopravu posílili, ale ty koridory, ty nám nejdou, nebo jdou ale závratně pomalu. O silnicích ani nemluvě. Nebude chybět ani ta, o „Autíčku, které nikdo nechtěl“. No nemůžou za to, že tak úžasný výdobytek moderní doby - elektro auta nikdo nechce.
Bude i „Ubrousku prostři se“, stačí to přeci říci, předražené potraviny zase budou levnější. Všechny výrobci potravin přeci zlevní a obchodníci sníží marže.
Dojde určitě i na čerty a samotného Lucifera. „Čertí brko“, bude jistota. Tunelování, kupování hlasů, kde jinde bychom to tak hezky našli vykreslené. Buřty a pivo, pivo a buřty, možná i něco sladkého na zub, co třeba koblihy.
A kdyby náhodou něco nevyšlo, máme tu přeci říkanku „Já ne, to ty, to ty…“
V pohádkách nakonec vyhrává dobro, ale ve volbách to tak není. Bohužel vyhrává ten, co slíbí nejvíce. Že slíbí to, co evidentně splnit nejde, je už vedlejší. Co v tom hledat? Touhu po moci, touhu po svém korýtku, možná jen nebetyčnou hloupost. Rozhodně ne službu veřejnosti.
Někdy mám pocit, že vysokou politiku už nevykonávají zdraví jedinci, ale jedinci postižení. Základem volební kampaně by měla být čestnost a poctivost. Pojmy, které se dávno vytratily. Místo toho nastoupila bájná lhavost, mýtománie, syndrom barona Prášila, to vše jsou různá pojmenování pro duševní poruchu osobnosti, jejíž podstatou je chorobná touha po smyšlenkách a lžích, někdy i fantastických, prezentovaných jako fakta. Je to porucha jen na první pohled směšná a neškodná, ve svých důsledcích může být katastrofální jak pro toho, kdo jí trpí, tak hlavně pro jeho okolí. Nevím, zda to je ta horší varianta, neboť člověk sám těmto bludům věří nebo horší variantou je ta touha po vlastním bidýlku, a v tom případě pak vědomé šíření lží.
Nenechme se ošálit a trochu se nad sliby politiků zamysleme. Nereálné nám nic nepřinesou, stejně vše zase zaplatíme my. Ověřujme fakta, nevěřme jen deklaracím, že bude líp. Nebude. Nakonec je vždy jen na nás, jaký náš život bude, nechytejme se na vějičku, ať bude sebekrásnější. Použijme zdravý rozum, stačí ten obyčejný selský. Na každé straně musí být, má dáti, dal, jinak to nefunguje. Nebuďme jen rukojmím Kašpárkům, kterým podepíšeme nesmyslný bianko šek.
