Článek
Nelítostným způsobem nám poskytla jedinečnou příležitost analyzovat, co se stalo, co následovalo – a nejde jen o elektrickou síť. Je až neuvěřitelné, jak závislé je lidstvo na jediné fyzikální veličině.
Za prvé samotná elektrická síť: je velmi jednoduché a zároveň krátkozraké označit solární elektrárny a další obnovitelné zdroje energie za hlavní viníky její nespolehlivosti. Ano, mají na tom nepochybně velký podíl, ale příčina nebude jen jedna. Vždy jde o řadu událostí, které vedou ke kolapsu. Tyto události jsou – a nepochybně budou – analyzovány. Můžeme jen doufat, že objektivně, protože nalezení skutečné příčiny a sledu událostí je klíčové. I bez toho však už víme, že jsme své energetické sítě dostali do svízelných situací sami svými rozhodnutími. Odklon od uhlí a dalších fosilních paliv je správný krok, ale jeho provedení značně kulhá. Ano, objevila se spousta problémů, které jsme nepředvídali – ale co si budeme povídat, mohli jsme. Velkou část odpovědnosti nesou politici, kteří podporovali opatření, aniž by dostatečně předvídali jejich důsledky. Rozvoj a podpora obnovitelných zdrojů energie? Ano, cíle se plnily, politické body se sbíraly, ale nikdo už nechce nést odpovědnost za to, že zvolená cesta není optimální.
Energii vyrobíme, ale neumíme ji smysluplně zužitkovat ani efektivně uložit. Buď na to chybí kapacity, nebo nejsou dostatečně vyvinuté technologie. Například výroba a skladování zeleného vodíku není jen ekonomický nesmysl, ale i technologicky problematická – zejména kvůli jeho nízké účinnosti, která dosahuje pouhých 20 až 30 %. Kdo by si koupil meloun, aby většinu z něj vyhodil?
Dříve kritizované investice do sítí se nyní, ve světle nedávných událostí, jeví jako správné řešení. Díky technickým opatřením realizovaným společností ČEPS jsme na tom mnohem lépe než Španělsko a Portugalsko. Navíc nám pomáhá i naše poloha a dříve kritizované propojení s okolními energetickými soustavami. Ano, díky tomu prodáváme energii na burze, což se mnohým nelíbí, ale zároveň můžeme levně čerpat, když ostatní státy mají nadvýrobu. Každý systém má své výhody i nevýhody, ale z pohledu bezpečnosti sítě je toto propojení jednoznačně přínosné. ČEPS zavedl několik opatření proti nežádoucím přetokům elektřiny do sítě. Jedním z klíčových řešení jsou regulační transformátory (PST – phase-shifting transformers), které pomáhají řídit tok elektřiny a chránit síť před přetížením. Vedle nich však existují i další technologická opatření, která zvyšují stabilitu přenosové soustavy.
Legislativa je největší slabinou celého procesu, jde pozdě, řeší věci, které už hoří, někdy doslova, je nedokonalá a politici místo hledání shod a řešení, hájí lobbistické zájmy jednotlivých zájmových skupin. Není jednoduché napsat kvalitní zákon a predikovat věci dopředu, ale to co plodí parlamentní sněmovna, je mnohdy k pláči.
Spotřeba versus výroba – tuto problematiku nelze vyřešit jednosměrným opatřením. Nikdy nebudeme mít dostatečnou skladovací kapacitu, ani krátkodobou, ani dlouhodobou, a obnovitelné zdroje energie nevyrábějí vždy přesně tehdy, když je potřeba. To je realita. S výjimkou Norska a několika dalších států, které disponují obrovskými zásobami vody a mohou ji podle potřeby využít k výrobě elektřiny ve vodních elektrárnách, zatím neexistuje řešení, které by tento problém odstranilo v dohledné době. Je tedy nutné přizpůsobit spotřebu výrobě, ale musí to být atraktivní i pro samotné spotřebitele. Ano, spotové tarify nejsou žádnou novinkou, ale pro drobné odběratele zatím nepředstavují zajímavou možnost – až na výjimky. Výrobci, obchodníci a distributoři by proto měli vytvořit podmínky, které by byly pro spotřebitele lukrativnější. Jde sice o malé kapacity odběrů, ale pokud je zapojeno statisíce odběratelů, může vzniknout zajímavý a efektivní model. Snad k tomu přispěje další generace chytrých domácích spotřebičů. Nejde jen o boilery využívající noční proud – v případě přebytků energie mohou být nahřáty na vyšší teplotu. Stejně tak elektromobily není nutné nabíjet konstantně, ale podle potřeb sítě. Možnosti jsou skutečně široké a otevírají cestu k inteligentnějšímu využívání energie.
Varování pro nás všechny - pád do hlubin chaosu
Poučení z blackoutu musí být mnohem rozsáhlejší a hlubší – a především se musí týkat nás samotných. Tento výpadek nás odhalil v celé nahotě a ukázal naši zranitelnost. A právě tomu je nutné věnovat maximální pozornost!
Postavit se různým katastrofám zvládáme poměrně dobře. Z každé předchozí události si odnášíme poučení a snažíme se následně vylepšit jak predikci, tak postupy. Na povodních, které se u nás v posledních desítkách let opakují, je to zřejmé. Vždy však šlo o poměrně lokální katastrofu – základní síť státních služeb zůstala zachována, integrovaný záchranný systém fungoval, stejně jako přenos základních informací. Navíc bylo možné přesunout prostředky z jiných oblastí do postižených regionů, soustředit pomoc a distribuovat ji zvenčí.
Novou zkušeností je že nefunguje prakticky nic na obrovském území, a mít tak rozsáhlý integrovaný záchranný systém je nemožné, nejen ekonomicky, ale i personálně. Prostě nemohou být všude. Především tato část, co bylo po blackoutu, je potřeba podrobit co nejhlubší analýze a vzít si z toho ponaučení jak pro stát, pro lidstvo, ale i pro nás jednotlivce.
Informace nad zlato – první co v té chvíli víte, je že nevíte vůbec nic. Informace jsou v krizových situacích cennější než zlato. Proč se to stalo? Co přesně se děje? Hrozí mi bezprostřední nebezpečí? Jak dlouho to potrvá? Co bude následovat? Musím být někde, co moji blízcí, co moje rodina? Proboha, co mám dělat?
Okolností, za kterých vás taková situace může zastihnout, je nespočet. Kdo z nás je skutečně připraven adekvátně reagovat – osobně, profesně, pomoci ostatním? Jen málokdo. Ti šťastnější jsou doma nebo někde na ulici. Ti nejšťastnější jsou v přírodě a maximálně nadávají, že jim nefunguje mobil. Ti méně šťastní uvízli ve výtahu, metru, vlaku nebo jinde.
Jak už víme, telefonní síť ještě chvíli fungovala, než došly záložní zdroje a než začala lokálně kolabovat v důsledku přetížení. Hlad po informacích a nutnost dát zprávu někomu dalšímu byly jasným důvodem této přetíženosti. Přesto informací bylo zoufale málo. Základní informační linky státu a integrovaného záchranného systému nejspíš stále fungovaly, ale měl běžný člověk vůbec šanci dát vědět o svém problému? Můžeme očekávat, že nám někdo pomůže – a že to bude rychlé? Těžko. Záchranné složky budou rády, pokud zvládnou řešit bezprostředně život ohrožující situace. Ostatní pomoc bychom neměli očekávat.
Krátký výpadek v řádu desítek hodin – s odstupem času jen nepříjemnost, nad kterou se lze zasmát, ale v daném okamžiku je situace úplně jiná. Nejistota, chaos. Především ve městech. Měli bychom být připraveni. Správci budov by měli mít lidi, kteří dokáží vyprostit osoby z výtahů, umožnit odchod z budov a podzemních garáží. Hasiči ani technici nemohou být najednou všude. Totéž platí pro provozovatele metra, vlaků a dalších prostředků hromadné dopravy. Je nutné mít jasně zpracované havarijní plány a postupy. To hlavní však není jen mít je na papíře – ale mít pracovníky, kteří je dokáží okamžitě uplatnit, mají potřebné znalosti a schopnosti řídit se těmito plány, udělovat pokyny ostatním, samostatně rozhodovat a hledat nestandardní řešení v případě nouze. Na papíře zvládáme vše, ale v realitě téměř nic.
Připravenost každého z nás je samostatnou kapitolou. Často si říkáme: „Nás se to netýká, nám se to stát nemůže.“ Přiznejme si, že takto smýšlí většina z nás. Když však krizová situace nastane, už nic nedoženeme. Přitom jde o drobnosti. Mít doma zásobu vody a základních trvanlivých potravin na dva až tři dny. Ano, občas je nutné zásoby obměnit, ale ani to nemusí znamenat, že je vyhodíme. Zápalky, svíčky, baterie a svítilna – tyto věci se mohou stát neocenitelnými. A jak se ukázalo, tranzistorové rádio, které mnozí považují za historický relikt, může být v takové situaci nepostradatelné. Mít v kapse alespoň malou hotovost, když jsme na cestách. Nabité mobilní zařízení a pohonné hmoty v nádrži jsou v takovém okamžiku doslova pokladem. Obchody se rychle vyprázdní, zásoby vody se vyčerpají během několika hodin – vystačí pouze to, co je v gravitačních zásobnících. Výroba pitné vody bude pravděpodobně značně omezená, zatímco její spotřeba prudce vzroste. Každý si bude chtít udělat zásoby. Představa, že je k dispozici tolik cisteren, aby se voda dostala ke každému rychle a v dostatečném množství, je naprosto nereálná.
Pomoc a solidaritu tedy nelze očekávat – jedině ve výjimečných případech. Jen málokdo si drží velké zásoby. Pro sebe a své nejbližší ano, ale pokud bude konec této patálie v nedohlednu, jen málokdo se o své zásoby podělí s ostatními. To není odsouzeníhodné – naopak. Odsouzení si zaslouží ti, kteří se na podobnou situaci vůbec nepřipravili. Ohrožení života je samozřejmě jiná kapitola, ale několik dní bez jídla, vyjma osob se zdravotním hendikepem, a jeden den bez vody ještě nikoho nezabil.
Fungovat nebude prakticky nic z toho, na co jsme zvyklí. Topení, elektrické spotřebiče – dokonce i ty na plyn, kromě těch úplně nejjednodušších. Možná máte u domu studnu, ale kdo u ní ještě má rumpál s vědrem nebo klasickou ruční pumpu?
Výpadek trvající několik dní či déle – ve městech nepředstavitelné. Kolabuje veškeré zásobování, ti na venkově jsou na tom o něco lépe, ale i pro ně to bude obrovská zátěž. To bude zkouška pro celou civilizaci. Budeme závidět nejvíce těm, kteří žijí mimo dosah moderního světa – lidem v pralese, křovákům a mnohým dalším…
Stát a krizová centra řízení – Snad se najde dost odpovědných a prozíravých lidí, kteří provedou hlubokou analýzu toho, co se dělo po blackoutu. Nejde o hon na čarodějnice, kdo udělal co špatně nebo kdo mohl jednat lépe, ale o to, aby se příště podobná situace neopakovala. Je nutné mít havarijní a krizové plány, ověřené v praxi, aby bylo jasné, co funguje, co nefunguje, a jak dlouho lze určité mechanismy udržet. Před havárií v jaderné elektrárně Fukušima jsme také neměli představu o všech faktorech, které mohou ovlivnit bezpečnost jejího provozu. Avšak alespoň u nás jsme si z této události vzali ponaučení a připravili naše jaderné elektrárny na různé krizové scénáře. Stejnou důslednost musíme aplikovat na stát, kraje, obce – a nakonec na nás všechny.
Mít schopnost udržet základní funkce společnosti v krizové situaci bude klíčové. Pokud převládne chaos, nebude platit nic jiného než právo bezohlednějšího a silnějšího. A to je něco, co jistě většina z nás nechce.
福島 – dva obyčejné japonské znaky a vyjadřují mnoho – štěstí a blahobyt je prvním z nich, druhým ostrov a zatím Evropa je ostrovem štěstí a blahobytu, jen aby nám to zůstalo a neproměnilo se v to, co v japonštině označují ty dva znaky dohromady…
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-firmy-spanelsko-a-portugalsko-jsou-bez-proudu-zeme-postihl-blackout-275238
https://www.50languages.com/jak-se-mohu-nau%C4%8Dit-japonsky-za-10-minut-denn%C4%9B
