Článek
Je neděle po svatém Jakubovi, 30. července leta páně 1419, a neklidné české království pod vládou slabého krále Václava IV., který se než vládnutí, věnuje pitkám, lovům a je obklopen pochlebníky, řítí k tragédii, která rozpoutá domácí válku, jež bude pustošit české království dalších téměř 20 let.
Náboženské rozbroje mezi českými kališníky přijímající podobojí a katolíky přerůstají do krveprolití, ale nepokoje cloumají Prahou a celým královstvím už od upálení mistra Jana Husa. Katoličtí kněží jsou vyháněny ze svých kostelů, a ty obsazovány kališníky, rozhádaná je česká šlechta, městský stav, právo bývá v rukách silnějšího, duchovní život v Praze je již tři roky paralyzován papežským interdiktem a králův bratr Zikmund hrozí intervencí.
Král Václav IV., který je těmito rozbroji už unaven, v únoru nařizuje, zpětné předání kostelů původním duchovním a přijímání podobojí povoluje pouze ve třech kostelech a to na novém městě u svatého Ambrože a U matky boží Sněžné, a ve starém městě ve farním kostele svatého Benedikta. 6. července jsou odvoláni na králův příkaz kališničtí konšelé nového města pražského a dosazeni nový vesměs příznivci katolické strany. Purkmistrem je jmenován Jan Podvinský, který už purkmistroval v roce 1417 až do prosince 1418 a konšely jsou Václav z Hrobky, Petr Šilhan, Petr Jirkovic, Henzl Slánský, písař a místorychtář Mikuláš zvaný Niklásek, Hodislav Jinoch, Jan Zuvač, Hanuš soukeník Mostský, jirchář Tomášek, Kliment Šťastník a valchář Řehák. Záhy začali konšelé vyhánět Husovy žáky ze škol, nahrazovat je žáky od katolických farářů, byli zakázány kališnická procesí a v městském vězení skončili tři kališníci, kteří brojili proti předávání kostelům zpět katolickým kněžím.
Popis dalších událostí se liší dle kronikářů, kteří o události psali, ať už Vavřinec z Březové, husitský kronikář, nebo Eneáš Sylvius Piccolomini, pozdější papež Pius II., jiný je zase popis událostí ve Starý letopisech českých a mnohé další. Nechávám na každém, ať posoudí, zda tato událost byla spontánním vzbouřením městské chudiny, bojem za svobodu vyznání, nebo připraveným pokusem o převzetí moci.
Nedělní ráno se kališničtí věřící sejdou v kostele u Matky boží Sněžné, mnozí již ozbrojeni holemi, meči, sekerami, kde své plamenné kázání vede Jan Želivský, bývalí mnich řádu Premonstrátů ze Želivy, výborný rétor, kazatel a asi největší radikál v Praze po vypuzení Mikuláše z Husi králem Václavem. Vede kázání o zjevení svatého Jana, předpovídající trest a pomstu nepřátelům zákona božího, přitom poukazuje na nově dosazené, nenáviděné konšely novoměstské… Ukázka z přeložené přípravy svého kázání, které si sepsal latinsky, hovoří o mnohém… „Střezte se lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci. Po jejich ovoci poznáte je. Což sklízejí z trní hrozny nebo z bodláčí fíky? Tak každý dobrý strom dává dobré ovoce, ale špatný strom dává špatné ovoce. Každý strom, který nedává dobré ovoce, bude vyťat a vhozen do ohně.“ Poté se postaví s posvátnou monstrancí do čela procesí a nejspíše přes Koňský trh a nahoru Štěpánskou ulicí dojdou ke kostelu svatého Štěpána na Rybníčku, kde svojí pobožnost za zavřenými dveřmi, aby kázání nenarušovali osoby kacířské, vede farář Václav z řádů Křížovníků. Dveře kostela jsou vyvráceny, školmistr (rektor) náboženské školy se svými žáky je vyhnán, vedlejší fara vyloupena a farář Václav údajně oběšen (to se ale asi nezakládá na pravdě, dle jedné z pozdějších listin z roku 1428 je kazatel Václav od sv. Štěpána svěcen v konventu menších bratří v Jihlavě). Proč procesí mířilo zrovna k tomuto kostelu, je více než nasnadě. V tomto kostele předtím kázal Jan ze Želivy a byl mu odebrán. Že by v tom hrála uražená ješitnost a s tím spojená pohana???
Odtud se procesí vydává jinou cestou zpět, přes rynk Novoměstský k radnici. Tam kněz Jan Želivský, dává konšelům přednést žádost, aby propustili vězně, kteří v poslední době byli uvězněni za vyvolávání náboženských nepokojů. Následující líčí Fr. Palacký dle textů Letopisů českých: …tú procesí zastavili u rathúzu, mluvíce, aby, ti kteříž přijímají těla a krve pána Ježíše Krista, byli puštěni. Ale purkmistr, konšelé a podrychtáři to nechtěli učiniti, a v tom že by někdo s rathúzu kamenem lúčil na kněze, kterýž monstranci nesl a skrze to a proto všecko procesí se zbúřilo…. Další popis událostí můžeme převzít od historika Václava Vladivoje Tomka: …Tím rozvzteklila chudina a počal útok na radnici. Jeden z dvořenínů krále Václava stavu zemanského, jednooký, Jan Žižka z Trocnova, propůjčil se přitom, jak se podobá, za vůdce. Tu jsa vypáčena vrata, chátra vedrala se do domu a do síní, popadla koho stihla, z osob nenáviděných, a jala se shazovat je z vysokých oken dolu na náměstí. Dole stojící napichovali je v letu na oštípy, na sudlice, na meče a na kordy, kdo se tak neproklál, toho dobyli na místě, a ještě do těl mrtvých a do hlav tloukli vztekle cepy a sekerami i bodali dýkami, tak že zohavena jsou k nepoznání… Kolik již takovýchto násilných akcí a pogromů už začalo z nařknutí hození kamenu po knězi, nebo monstranci, kdo by na radnici kameny skladoval???
Zda se Jan Žižka této akce opravdu účastnil, není do dnešních dnů zcela jasné, o jeho účasti se zmiňuje pouze velmi krátce Bartošek z Drahonic: Léta Páně 1419 v neděli po sv. Jakubu /30. července/ byli rychtář Mikuláš, purkmistr a konšelé Nového Města pražského svrženi z oken radnice a zabiti Žižkou a jeho spolčenci. A pak Vavřinec z Březové. Ostatní zprávy, které vznikly dříve, se o něm nezmiňují, ale násilnický rukopis tu je….
Určitě zajímavý je popis událostí i od Eneáše Sylvia Piccolominiho … Avšak 30. června se sešli kacíři v kostele karmelitánů, ozbrojeni obešli s nejsvětější svátostí mnoho ulic a kostelů až ke kostelu svatého Štěpána a tam vydrancovali dům kněze, který nesouhlasil s jejich bludy, a rozzuřeni zamířili s mohutným křikem k radnici. Jedenáct konšelů zachvácených strachem se spasilo útěkem, sedm, kteří zůstali, a s nimi městský rychtář a několik jiných měšťanů bylo okamžitě polapeno a vyhozeno z nejvyšších oken na náměstí; nabodli se na kopí a sudlice rozezleného lidu a poskytli roztrháni hroznou podívanou; mnich Jan stál při tom na náměstí a ukazoval svaté Kristovo tělo davu dychtícímu po krvi. Když královský komoří, který přispěchal se třemi sty jezdci, aby uklidnil vzpouru, spatřil zuřící dav, dal se v obavě o svůj život na útěk…
Počet obětí se udává mezi deseti až čtrnácti, asi nejpřesnější svědectví vydává minorita (františkán) Beneš, který jediný i všechny oběti vyjmenovává. Deset osob bylo metáno z oken a to purkmistr Jan Podvinský, dva konšelé Kliment Šťastník a jirchář Tomášek, místorychtář Mikuláš a pacholek jeho Sasín, též pět sousedů (měšťanů), kteří drželi s konšely, Čeněk Patriarchův, vorař Řehla z Podskalí, Jan Humpolec, Václav Barbořin a Jan Kábův, jedenáctou obětí byl konšel Řehák valchář, který byl zabit v mučírně na radnici. Tedy celkem jedenáct zabitých.
Z Vyšehradu přijelo na pomoc 300 vyzbrojených jezdců, pod vedením Jana Bechyně z Lažan, který je královským podkomořím a členem královské rady. Dle kronikářů se zalekne množství ozbrojeného lidu a dá se na ústup. Dle jiných zdrojů se zastaví na Dobytčím trhu již v místech kde je dnešní Faustův dům, tedy na úplném začátku. 300 jezdců, byla tehdy velká síla a se vzbouřenou, byť částečně vyzbrojenou chudinou, by si poradila. Jan z Bechyně je nedlouho poté, nově dosazenými kališnickými konšely (k tomu ještě dojdeme) obdarován lukrativním domem na Staroměstském náměstí…
Mnozí z těch, kteří zasadili smrtící ránu, nebyli dozajista oprávněni nosit zbraň podle platného městského práva. Dle nařízení, platného už z dob Jana Lucemburského, směl v pražských městech nosit zbraň jenom usedlý měšťan, který zdaňoval přinejmenším 10 hřiven. Což už byl hezký majetek – jedna hřivna obnášela 64 groše a kupříkladu týdenní plat městských nádeníků dělal pro celou rodinu třeba jenom čtyři až šest grošů. Opravdu si můžeme jenom těžko představit, že v procesí bylo tolik plnoprávných měšťanů….
Narychlo byla svolána Velká obec, shromáždění všech plnoprávných měšťanů platících daně. Měšťané si pak zvolili čtyři hejtmany a svěřili jim pečeti a jiné konšelské odznaky, přičemž v těch dnech radnici hlídalo ve dne v noci mnoho lidu ozbrojeného. Jak rychle se mohli všichni měšťané v době žní a nepokojů, kdy mnozí z obavy o své životy prchali, je záhadou. Stejně jako, že žádný z kronikářů nezaznamenal jejich jména. Kdo byli ti hejtmani? Mikuláš z Husi, nebo Jan Žižka? Prostě nevíme. Stejně tak nevíme, co se stalo se zlatými dukáty, florény, groši pražskými i míšenskými, uloženými v radniční truhlici pro příští královskou berni a jiné potřeby města. Kam se poděly mnohé smlouvy, dlužní úpisy a další listiny, a proč některé dluhy v budoucnu nejsou vymáhány, zato jiné více než důsledně? Odpověď můžeme hledat v tom, jak zázračně bohatli účastnící těchto událostí na straně revoluce.
Po prvotním výbuchu hněvu Václav IV. kapituloval a už 2. srpna na Novém hradě oficiálně schválil nově zvolené konšely, stranou kališnickou - někteří z rady královy, kterýž přáli kalichu božímu se staršími města Pražského jali se smlůvu činiti mezi králem a obcí Nového města, a tak mezi stranami zavříno jest tak, aby obec Nového města králi se pokořila a král aby nové konšely, kteréž volí, aby potvrdit, jakož se tak stalo. Vesměs šlo o měšťany, kteří se zprávou města neměli žádnou zkušenost. Těžko se tak mohli zpětně tázati hejtmanů, kteří necelé čtyři dny řídili Novoměstskou obec, co se stalo, kam se ztratili účetní knihy atd…
Králi Václavovi zbývalo posledních pár dnů života, tyto události jistě na jeho zdravotní stav měly velký vliv. Jen pár hodin po jeho smrti začíná rabování klášterů a kostelů…
