Článek
U některých svatých to však není tak složité – mají své charakteristické symboly, tzv. atributy. Tyto atributy jsou předměty nebo symboly, které svaté tradičně zobrazují a umožňují je lépe rozpoznat v umění. Často odkazují na jejich život, skutky, mučednictví nebo legendy spojené s jejich jménem.
Hlavním symbolem svatého Vavřince je rošt, nástroj jeho mučení, a také kniha nebo měšec, které odkazují na jeho péči o chudé. Je patronem archivářů, jáhnů, chudých, správců majetku, kuchařů, sklenářů, hasičů, duší v očistci, ale také Španělska a měst Říma a Florencie.
Svatý Vavřinec se neobjevuje pouze na barokních morových sloupech. Je také patronem mnoha kostelů. Jeden z nejkrásnějších se nachází v Jablonném v Podještědí – Bazilika svatého Vavřince a svaté Zdislavy. Tento kostel je součástí dominikánského kláštera a byl postaven v letech 1699–1729. Bazilika je zasvěcena svatému Vavřinci, známému mučedníkovi, a svaté Zdislavě z Lemberka, která je patronkou rodin.
Bazilika je považována za perlu barokní architektury na severu Čech. Jejím autorem je vídeňský architekt Jan Lukáš Hildebrandt. V roce 1996 byla povýšena na baziliku minor papežem Janem Pavlem II.
Vavřinec se narodil kolem roku 230 v Huesce, městě v dnešním Španělsku. Jeho rodiči údajně byli Orancius a Patientie. V mládí přišel do Říma, kde si za svého učitele zvolil tehdejšího kněze a pozdějšího papeže Sixta. Vavřinec vynikal ctnostmi a byl velmi důsledný v otázkách mravní čistoty.
svatý Vavřinec Zákupy
Po svém zvolení papežem v roce 257 jmenoval Sixtus II. Vavřince arcijáhnem a postavil jej do čela římské církve. Vavřinec se stal prvním ze sedmi římských jáhnů. Jako arcijáhen měl na starosti správu církevního majetku a charitativní činnost římské církve.
V té době však císař Valerián velmi tvrdě pronásledoval křesťany, jak je zmíněno při památce papeže Sixta II. Vavřincův osud nám přibližují životopisy svatých, které vyprávějí o jeho odvaze, víře a mučednictví. Papež Sixtus II. stal se první obětí Valeriánova pronásledování. Byl polapen v katakombách svatého Kalixta a vlečen do žaláře. Cestou do vězení přispěchal za ním jáhen Vavřinec a prolévaje hořké slzy, že nemůže spolu s ním trpět, začal k němu hovořit: „Kam jdeš, otče, bez svého syna? Kam kráčíš, kněže, bez svého jáhna? Vždyť jsi nikdy nevstupoval k oltáři bez svého sluhy, a nyní chceš dokonat svou oběť beze mě? Co se ti na mně znelíbilo? Nebyl jsem dost pečlivý ve svých povinnostech? Vždy jsem s tebou sdílel podíl při rozdávání svátostí, a nyní nechceš, abych měl podíl při vylití tvé krve?“ Sixtus odpověděl hluboce dojat:„Synu milý, neopouštím tě. Já jako stařec mám snadnější boj, ale tebe, mladého muže, čeká těžší zkouška, tužší boj, ale také slavnější vítězství. Slabí mladíci nic nezvládnou bez mistra, ale silní jdou za mistrem a vůdce jim není třeba. Neplač! Za tři dny mě budeš následovat. Zatím shromáždi všechny církevní poklady a rozdej je chudým.“
Hned poté byl papež Sixtus sťat mečem. Bylo 6. srpna roku 258. Vavřinec shromáždil všechen církevní majetek, aby jej pohané nezískali. Prodával drahocenné bohoslužebné nádoby a získané peníze rozdal chudým a nemocným křesťanům. Tehdy římská církev živila přibližně tisíc chudých a posílala almužny i do vzdálených zemí.Císařský náměstek v Římě se domníval, že církev vlastní velké poklady, které Vavřinec ukrývá. Povolal jej k sobě a požádal ho, aby je neprodleně vydal. Vlídně a úlisně mu řekl: „Vy křesťané si stěžujete, že se s vámi nakládá krutě. A co činíte pro vlast? Císař je nyní zapleten do války s Persií, peněz nemá, státní pokladna potřebuje peníze. O vás křesťanech je známo, že u obětí používáte zlaté nádoby, pijete svěcené víno ze stříbrných pohárů a pálíte svíce na zlatých svícnech. Bůh váš, kterého Židé ukřižovali, nerazil peníze, žil v chudobě, vás povzbuzoval k chudobě a napomínal dávat císaři, co je císařovo. Vydejte mi všechny své poklady a spokojte se s tím, že budete bohatí dobrými skutky.“
Na to odpověděl Vavřinec vlídně: „Ano, nezapírám, Církev je bohatá a nikdo na celém světě není bohatší než ona. Císař nemá ve svém paláci takové poklady, jaké má Církev. Také neváhám ti je ukázat. Žádám pouze třídenní lhůtu, abych vše uspořádal a poté ti vše předložil.“ Náměstek souhlasil radostně, domnívaje se, že spatří množství zlata a stříbra. Vavřinec mezitím shromáždil všechny křesťanské chudé, nemocné, mrzáky, starce, vdovy a sirotky. Poté pozval náměstka, aby si přišel prohlédnout poklady Církve. Ukázal mu množství chudých a řekl: „Hle, to jsou poklady naší Církve; to je naše zlato, perly a šperky, které jsem slíbil ti ukázat a předat. Nehněvej se, pokud jsi očekával něco jiného.“ Zklamaný náměstek vzkřikl zlostně: „Zlosyne! Tuto očividnou potupu potrestám krutě. Vím, že vy křesťané bažíte po smrti; ale ty nezemřeš rychle! Ne, chci, abys zahynul zdlouhavou a tím bolestnější smrtí.“ Na rozkaz náměstka byl Vavřinec spoután a odvlečen na pahorek Viminálský u cesty Tiburské. Katané, kteří jej doprovázeli, Vavřince svlékli a krutě jej zmrskali. Když se zdráhal obětovat modlám, byl znovu mučen na skřipci bičováním. Poté, na příkaz císaře Valeriána, zapálili hranici. Když zůstala pouze hromada žhavého uhlí, byl mučedník přivázán na železný rožeň a položen na uhlí, aby byl zvolna upálen. Vavřinec ležel na žhavém rožni jako obětní beránek, ohnivý žár pronikal jeho kůží, svaly, krví i kostmi a způsoboval mu hrozné bolesti. Přesto snášel svá muka tiše, zmužile a radostně. Zajisté se kojil nadějí, že brzy dosáhne blaženosti nebeské u svého Spasitele. Když poležel dostatečně dlouho na jedné straně a jeho tělo již bylo napolo uškvařeno, řekl náměstkovi: „Dej mě obrátit! Na této straně jsem již dosti upečen.“ A když tak učinili, Vavřinec po chvíli pravil: „Nyní je mé tělo dostatečně upečeno; chceš-li, jez.“ Poté prosil Boha, aby se svaté evangelium šířilo po všech krajinách. Takto trpěl, modlil se a nakonec dokonal svůj život dne 10. srpna roku 258.
svatý Vavřinec Jablonné pod Ještědí
Z římských mučedníků byl již ve starověku svatý Vavřinec nejvíce ctěn a oslavován. O jeho životě a smrti se zmiňuje Augustin a další významné osobnosti. Básník Prudenc dokonce vylíčil jeho život ve spanilé básni. Svátek svatého Vavřince se slaví 10. srpna. Ano velká část je legendou, ale Vavřinec byl skutečnou postavou dějin křesťanství.
Meteorický roj Perseidy, který dosahuje vrcholu kolem 10. srpna, je pak spojován se svátkem svatého Vavřince. Lidově se jim říká „slzy svatého Vavřince“, což odkazuje na legendu o jeho mučednictví. Tento poetický název „slzy“ pak symbolizuje padající meteory jako připomínku jeho utrpení.
