Článek
Dráhové automodelářství? Určitě už jste si tuhle skvělou zábavu někdy vyzkoušeli. Možná už jako kluci, když jste proháněli po stavebnicových drahách poněkud neforemně vyhlížející autíčka s motorky Igla.
Takzvané SRC (slot race car) modely jsou ale i dokonalými technickými výtvory, jezdí se s nimi po speciálně postavených (většinou osmiproudých) drahách a nadšenci s nimi bojují nejenom na republikových mistrovstvích, ale i na mistrovstvích světa.
Dráhové automodelářství je uznávanou sportovní disciplínou na nejvyšší úrovni a i například i v České republice má více než šedesátiletou tradici.
Stručná historie SRC modelů
První autodráhu a modely dodala na trh jako hračku už v roce 1912 (1909?) americká firma Lionel. Byla to jen jednoduchá kruhová dráha se dvěma autíčky:
První autodráha Lionel
Experimentující výrobci zkoušeli SRC modely v průběhu dalších let pohánět nejenom elektromotory, ale kuriózně i gumovými svazky nebo dokonce raketovými motory. Elektromotory se ale nakonec ukázaly pro dráhové automodelářství jako nejvýhodnější.
Evropa objevila dráhové automodelářství v padesátých a šedesátých letech 20. století. Profesionální autodráhy a kluby vznikaly jako houby po dešti především v Anglii, Francii…
Průkopníci nového sportu první autodráhy často nádherně zdobili. Kolem trati byly miniaturní umělé stromky, na kopečcích nad závodištěm se pásly krávy, na tribunách jásali diváci, a nad depy plnými mechaniků vlály pestrobarevné vlajky…
Soustředění těsně před startem…
Šedesátá léta. Britská čtyřproudá autodráha v Oaklands Parku. Uprostřed sedí (jako nazazovač) průkopník ostrovního SRC sportu, Henri Baigent. P. S. Všimněte si dokonalého využití prostoru, autodráhy stavěli konstruktéři často například ve sklepech, kde bylo málo místa.
Jedna z prvních autodráh v holandském Zandvoortu.
SRC modely si zamilovali i piloti F1. Na snímku je Jackie Stewart, Jimmy Clark a konstruktér Lotusu, Colin Chapman.
Piloti F1 S. Moss, G. Hill, J. Stewart…
Reklama na autodráhu z roku 1962.
Začátky SRC automodelářství u nás
V České republice byli průkopníky nového sportu automodeláři v Nové Pace, kde byl v roce 1958 založen prví SRC klub pod hlavičkou Svazu pro spolupráci s armádou (Svazarmu).
První pravidla pro československé SRC automodeláře spatřila světlo světa v roce 1963.
Výroba každé nové autodráhy byla velmi náročná. Vše se dělalo na koleně a svépomocí.
V šedesátých letech vyrostly nové autodráhy v Praze, Litvínově, Rumburku, Havířově, Vimperku…
Dvouproudá autodráha v Liberci z roku 1962. U trati nechyběla sanitka, kropící vůz a… pěticípá hvězda :o)
Jedny z prvních československých SRC modelů (na autodráze v Liberci). Vpravo populární Spartak.
Tříproudá autodráha v Praze – Letňanech z roku 1964. Trať zdobily efektní pouliční lampy i elegantní břízky.
První vůz vimperského automodeláře a průkopníka nového sportu, Antonína Hráčka. Karosérie Fordu GT je z balsového dřeva.
První celostátní závody se v Československu konaly 12. listopadu 1965 v Nové Pace. Přijeli na ně i závodníci z dalekých slovenských Košic (celkem soutěžilo přibližně sto automodelářů).
Kuriozita: závodilo se tehdy nejenom se SRC modely na klasické autodráze, ale i s modely ovládanými bowdenem na zvláštní dráze vytyčené na zemi, na parketách.
Líhněmi pro stovky mladých nadšenců byly v té době v mnohých městech Domy pionýrů a mládeže, s populárními kroužky automodelářů.
Velká cena Šumavy ve Vimperku v roce 1974.
První autodráha v Gottwaldově – Zlíně (s populární klopenou zatáčkou) – ještě provizorně umístěná v mechanické dílně v dnes již neexistující přístavbě vily T. Bati.
Závody žáků na nové autodráze v ODPM v Gottwaldově – Zlíně – již v nové, samostatné místnosti (původní autodráhu šikovní konstruktéři prodloužili). P. S. Všimněte si i tribuny pro diváky zcela vlevo (vedle karmy) – je položena na dílenských stolech využívaných při kroužcích.
Zlatou érou dráhového automodelářství v Československu byla sedmdesátá léta 20. století: každoročně se konaly mistrovské závody v jednotlivých okresech, krajích, ze kterých postupovali závodníci na mistrovství ČR i celostátní mistrovství ČSSR a to žáků, juniorů i seniorů. Závodilo se například v kategoriích A1/24 (formule), BŽV, (speciální kategorie pro žáky s papírovými karosériemi), BŽV…
Populární formule. Jejich věrnost kontrolovali před závody (podle oficiálních plánků) rozhodčí. Formule byly oblíbené pro svůj atraktivní vzhled, nebyly ale tak rychlé jako modely v jiných kategoriích s volnějšími pravidly.
Pět druhů typizovaných papírových karosérií, které si mohli složit a slepit automodeláři – žáci.
Modely shromážděné k technické přejímce před mistrovstvím republiky.
Autodráha a tribuna pro diváky ve speciálně upraveném rozlehlém sklepě Domu dětí a mládeže ve Vítkově.
V osmdesátých a devadesátých letech 20. století se českoslovenští automodeláři začali poprvé účastnit i mistrovství světa (úspěšný byl například Jiří Míček ze Zlína)…
Od devadesátých let 20. století zažívají SRC modely poněkud ústup ze slávy. Důvodem byl například zánik Svazarmu a rušení Domů pionýrů a mládeže (s širokou členskou základnou), ale především masový růst zájmu o tzv. RC (rádiem řízené) modely…
Další zajímavosti o dráhovém automodelářství
Modely nebyly vždy jen automobily. Někteří výrobci komerčních stavebnic dodávali na trh i pojízdné sajdkáry, motokáry, sněžné skůtry a dokonce i koně s vozíky! (samozřejmě vždy s kartáčky na sběr elektrického proudu, obvykle čtyřmi koly a elektromotorkem skrytým uvnitř).
Aby modely na dráze dobře seděly, mazali jim automodelářikola různými vodičkami a lepkavými směsmi. V šedesátých a sedmdesátých letech 20. století byl mimořádně populární tekutý revmazin (který se jinak používá na masírování svalů a kloubů). Okolí autodrah tak nejenom při závodech vždy krásně vonělo :o) Později začali automodeláři na zadní kola nanášet tzv. medy. Těmi se nakonec potírala i kompletně celá dráha.
Jednotlivé dráhy jsou označené barvami (a modely mají na sobě přilepené barevné pásky, aby nasazovači věděli, kam je, při vypadnutí, umístit). Platí zde stejné pravidlo, jako v atletice: nejvýhodnější jsou prostřední dráhy, které nemají tak ostré zatáčky. Závodníci se na drahách střídají.
Přilnavost pneumatik je velmi důležitá. Pokud vůz vypadne, jsou u dráhy obvykle připraveni nasazovači. Každé vypadnutí a nasazení ale znamená časovou ztrátu. Na snímku jsou populádní serpentiny pod velkou klopenou zatáčkou na autodráze v Gottwaldově (Zlíně). Snímek je z roku 1976.
Rychlost SRC modelu se reguluje ovladačem. První ovladače byly palcové (na snímku dole ho používá například závodník vlevo), nyní ovládají automodeláři rychlost ukazováčkem – je citlivější (na snímku ho používá například závodník uprostřed).
Kuriozita: Američané v šedesátých letech experimentovali i s ovládáním dráhových modelů volantem.
Automodeláři s ovladači během veřejné soutěže v Ostravě, v roce 1974.
Pravda zvítězí!
Zajímavá historka se váže k prvnímu výjezdu vimperských automodelářů na okresní závody ve Volarech. Tehdy, v sedmdesátých letech 20. století, v době reálného socialismu, je v cílovém městě, u vlakového nádraží, vítal obří nápis PRAVDA ZVÍTĚZÍ! A nadějný vimperský automodelář Pavel Pravda tehdy ve Volarech skutečně slavně zvítězil :o)
Na začátku osmdesátých let (v době takzvané „éry křídel“ ve formuli 1) začali také automodeláři uplatňovat mnohé poznatky z aerodynamiky. SRC modely získaly efektní aerodynamické prvky, začaly připomínat lopaty na sníh a vzduch je při rychlé jízdě doslova přisával k dráze. Aerodynamické finesy využívají konstruktéři SRC aut dodnes.
Takto obvykle vypadaly SRC modely v osmdesátých letech. Pružné a průhledné boky karosérie „lapaly“ a usměrňovaly tok vzduchu a celá karosérie, připomínající lopatu na sníh, přitlačovala vůz k autodráze.
Díky aerodynamickým karosériím, speciálním podvozkům a revolučním motorům, začaly SRC modely od devadesátých letech 20. století jezdit tak rychle, že už je nyní automodeláři mohou sledovat jen díky periférnímu vidění. Modely už jezdí více než stokilometrovou rychlostí a například typizovanou osmiproudou autodráhu BlueKing, která je dlouhá 47,5 metru a má šest zatáček, dokáží projet V ČASE POD DVĚ SEKUNDY! (aktuální světový rekord je 1.408 setin vteřiny na jedno kolo).
Mistrovství Evropy SRC modelů v Helsinkách: finálová jízda začíná od času 0.55. Držte si klobouky! :o)
Kuriozity
Zvláštní disciplínou jsou rychlostní závody SRC draxterů. Diváci si je ale moc neužijí. Stačí říct tak akorát „Uaaaau!“, když už je po všem :o)
WRC terénní autodráha: jízda během „sněhové bouře“
Průjezd brodem…
Po skončení rally.. Automodeláři jsou hračičkové, některé modely jsou dokonce postříkané „bahnem“ a mají podobné šrámy na karosériích jako skutečné vozy.
Často nejde o rychlost, ale o věrnost předloze a dokonalé detaily…
Sportu zdar! Příjemné závodění na autodráze přeje Martin Lavay
.
Přečtete si také další články autora:
Všechny články autora si můžete přečíst zde
