Záhada tibetského „kráčejícího“ jezera Lobnor: vodní plocha mění polohu díky řece

Dlouhá desetiletí to byla zapeklitá kartografická záhada. Už podle svědectví prvních pionýrských cestovatelů, kteří prozkoumávali vyprahlé území Střední Asie, se tibetská vodní plocha Lobnor (Lopnor, Lob-nor, Lop Nur, Lopnur, Lop nor, Lop nur, 罗布泊, Luo-pu-po), nacházela v různých časech zdánlivě nepochopitelně vždy někde jinde.

Švédský průzkumník, Sven Hedin (1865–1952), tato svědectví na konci 19. století kupodivu potvrdil. Zároveň ale také záhadu cestujícího jezera vysvětlil. Mělká, slaná, bezodtoková vodní plocha Lobnor je napájena především řekou Tarin, která často mění své koryto, a tak i jezero na jejím konci „cestuje“.

Zajímavost: Od šedesátých let dvacátého století se jezero Lobnor a jeho okolí stalo přísně střeženou vojenskou zónou. Čína zde odpálila minimálně 45 jaderných bomb.

Jezero Lobnor na mapách Google.

Další záhady vztahující se k jezeru Lobnor a jeho okolí:

Martin Lavay

.

Přečtěte si také další články autora:

Černé zrcadlo: Je zakopáno v jižních Čechách?

Kuriózně špatně pojmenované poloostrovy, řeky a města

Záhada Tutanchamonovy zlaté posmrtné masky