Článek
Když dítko začne chodit školy a naučí se základy počítání, obvykle od svých rodičů začne dostávat pravidelné kapesné. Obvykle jde o pár drobných týdně. Říká se, že tímto způsobem se děti naučí zacházet s penězi. Určitě je to správná cesta, ale bez dalšího vývoje bude takový systém k ničemu. U prvňáčka je fajn, že když zjistí, že mu došly peníze, tak už si další zmrzku nekoupí. Ale pokud tento model necháme do budoucna beze změny, bude k ničemu a jediné čemu našeho potomka naučí bude, že dokud má, tak utrácí, a až nemá, neutrácí. Takový návyk je naprosto špatný, a riskujeme, že náš potomek dopadne stejně jako velká část české populace. Nebude umět plánovat své finanční rozhodování a zůstane odkázán na život od výplaty k výplatě.
Kapesné na všechno
Pokud necháme dítěti jen malé kapesné na „drobnosti“, vštípíme mu naprosto chybné návyky. Všichni rodiče určitě dobře znají situaci, kdy v obchodě synovi nebo dceři vybírají boty nebo mikinu. Dítě většinou má pouze dvě varianty cenovky, máma zaplatí, nebo máma už nezaplatí. To je ovšem z hlediska finanční výchovy úplně k ničemu. Dítě tedy bude zkoušet, jestli to, co se mu asi líbí o malinko více, ale stojí dvojnásobek, projde, nebo neprojde. Učíme je tím žebrat, ne myslet. Rodič mikinu koupí, dítě je spokojené a vůbec neřeší, co to stálo a co to znamená pro zítřek, příští týden, nebo dokonce příští měsíc.
Když řeknu, že z hlediska finanční výchovy, je nejlepší nechat dítě platit si naprosto vše, asi ovace nesklidím. Ale zkusme moji myšlenku malinko rozebrat. V momentě, kdy náš potomek bude muset z kapesného financovat naprosto vše, bude nucen finance plánovat. Bude muset přemýšlet, co bude zítra, co bude za týden. Bude se muset zamyslet, jestli je léto nebo zima. Jestli potřebuje zimní bundu, nebo bude kupovat šortky. Musí si uvědomit, že se blíží září a bude si muset koupit školní pomůcky a zaplatit veškeré kroužky, které chce navštěvovat. Měl by vědět, jestli se letos jede na školu v přírodě, nebo na školní výlet a musí začít přemýšlet o tom, co to bude stát.
Děti by měly začít uvažovat o nákupech veškerých věcí co možná nejdříve. Není to pro ně svazující, ale po osvojení principu naopak osvobozující
Nejsou to ale jen výdaje, co musí dítě spočítat. Ve chvíli, kdy uvažuje, že musí během několika měsíců nakoupit takové a makové věci, tak na ně nemá. Jenomže pokud započítá i očekávané příjmy za danou dobu, tak mu naprosto nenásilnou formou přímo před očima vznikne absolutně základní rozvaha. A za velmi krátko toto dítěti dojde, jen to rozvahou nepojmenuje. Takhle nějak si možná Jan Ámos Komenský představoval školu hrou. A jedná se o školu, kterou doopravdy využije drtivá většina dětí, aniž by si stačily všimnout, že ve škole byly.
Krach na nečisto
Samozřejmě je třeba kapesné nastavit tak, aby vše uvedené bylo možné z něj ufinancovat. Rodič by tyto částky stejně vydat musel, ale když to udělá tímto způsobem, tak potomkovi nedá jen zimní bundu, nebo školní výlet, ale dá mu pevné základy finanční gramotnosti. A to je cennější než všechny zimní bundy světa.
Ze skupiny výdajů, které dítě musí z kapesného financovat, bychom určitě měli vyjmout základní věci jako je jídlo, hygiena, a tak dále. Dítě, které špatně plánovalo a zkrachovalo, samozřejmě nenecháme na ulici a hlady. Jen pokud nevyjdou peníze na zimní bundu, kterou dítě chce, bude se holt muset spokojit s levnou ze sekáče. Zima mu nebude a příští rok si plánování lépe rozmyslí. Je samozřejmě nutné vysvětlit dítěti, co udělalo špatně a jak chybě do budoucna předejít. Je to takový krach na nečisto, který nebolí tolik, jako skutečný krach v dospělém životě.
Spokojené dítě
Málokterý rodič svému dítěti skutečně koupí vše, po čem junior zatouží. Ale kolikrát odmítneme koupit něco, co nám připadá jako hloupost. Jenomže naše, řekněme o 30 let mladší dítě, než jsme my sami, to vidí úplně jinak. Dobré naplánování výdajů dítěti umožní koupit za ušetřené peníze cokoliv, co chce, aniž by svého boomerského otce muselo žádat o svolení. A to je odměna opravdu lákavá. Kromě finančního vzdělání získá dítě také svobodu. Jakmile toto pochopí, začne pravděpodobně takový systém milovat. Najednou zjistíme, že mikina, která stojí 1500 Kč a dítě ji dříve chtělo, protože je červená, už není nutná, a úplně stačí mikina zelená za 800 Kč. Ale dítěti to vůbec nevadí, byla to jeho svobodná volba a za ušetřené peníze si koupilo něco, čemu rodiče, kteří jsou sto let za opicemi, vůbec nerozumí.
Celé to možná zní trochu „sparťansky“, ale pokud si náš potomek od začátku vštípí základy plánování, ušetříme jej tak spousty opravdu nepříjemných a depresivních situací po celou dobu jeho dospělého života. A proto přeci potomky vychováváme, aby byli připraveni na život, jaký je.
Zdroje:
