Článek
Programové prohlášení vlády Andreje Babiše z 5. ledna 2026 slibuje zastropování věku odchodu do důchodu na 65 letech a štědřejší valorizační vzorec. Je to adresný dárek skupině, která vládním stranám ve volbách pomohla k vítězství — jenže jde zároveň o krok proti trendu, který razí prakticky celá zbylá Evropa.
Slib, který se zabetonoval do vládního prohlášení
Reforma z roku 2023 nastavila postupné zvyšování důchodového věku se stropem 67 let pro mladší ročníky a snížila podíl růstu reálných mezd ve valorizaci z poloviny na třetinu. Národní rozpočtová rada díky tomu spočítala pokles budoucího penzijního deficitu z téměř 4 procent HDP na asi 1,5 procenta. Nová vláda ale slibuje vrátit strop na 65 let — o dva roky dřív, než ukládá platná trajektorie — a valorizační vzorec zase zpřísnit ve prospěch důchodců.
Faktura za dva roky navíc
Podle propočtů zastropování důchodového věku na 65 letech znamená dlouhodobý výdaj zhruba 0,8 až 0,9 procenta HDP ročně, tedy přibližně 68 až 77 miliard korun v dnešních cenách. Návrat valorizačního vzorce na polovinu růstu reálných mezd přidává dalších zhruba 30 miliard, zvýhodnění pracujících důchodců kolem 17 miliard a věkové přilepšení asi 3 miliardy ročně. To, co na první pohled vypadá jako drobná technická úprava vzorce, ve skutečnosti znamená trvalé zvýšení výdajů v souhrnu o desítky miliard korun ročně.
Dluh, který roste v pozadí
Česká debata o zadlužení se často zjednodušuje na větu „máme dluh kolem 44 procent HDP, jsme na tom dobře“. Národní rozpočtová rada ale vznikla právě proto, aby hlídala dlouhodobou udržitelnost, ne jen krátkodobý stav účtu — a její zpráva ukazuje, že by dluh bez dalších kroků mohl do poloviny století vzrůst na zhruba 178 procent HDP. Index starobního zatížení, tedy poměr lidí nad 65 let k lidem v produktivním věku, dnes činí zhruba 32 procent a podle odhadu OECD má do roku 2060 vzrůst až na 55,7 procenta. Každý pracující tak už dnes živí výrazně víc seniorů než před dvěma dekádami, a Juchelkův balík slibů tento poměr ještě zhorší.
Zdraví, které tempo prodlužování života nestíhá
Debatu komplikuje ještě jeden ukazatel, který se do politických hesel nevejde tak snadno — takzvaná délka života ve zdraví, tedy věk, do kterého lidé v průměru žijí bez větších zdravotních potíží. Česko v tomto ukazateli dlouhodobě zaostává za průměrem Evropské unie: naposledy 62 let proti unijním 63,1 roku, zatímco nejlepší evropské země se dostávají klidně přes 69 let. Populace přitom rychle stárne — už dnes žije v Česku přes dva miliony seniorů a odborníci upozorňují, že bez masivních investic do prevence a zdravotní péče bude muset systém zvládnout nápor, který svou velikostí odpovídá péči o celé krajské město navíc.
Kdo pro koho pracuje
Ekonomové se přitom napříč politickým spektrem shodují, že postupné zvyšování důchodového věku je ze všech dostupných řešení nejméně bolestivé, protože rozkládá náklady v čase. Zaměstnavatelé sdružení kolem Svazu průmyslu a dopravy se zastropováním nesouhlasí kvůli hrozícímu nedostatku pracovní síly, odbory naopak krok vítají. Zatímco Dánsko a další skandinávské země důchodový věk aktivně navazují na prodlužující se délku života, česká vláda jde opačným směrem — a rozdíl mezi štědrým gestem pro dnešní důchodce a fakturou pro jejich děti a vnuky zůstává stejně velký, ať ho politici pojmenují jakkoli. Předsedkyně sněmovního výboru pro sociální politiku Monika Brzesková ostatně plán otevřeně nazvala nezodpovědným a populistickým krokem, který jde proti trendu naprosté většiny vyspělých zemí.
