Článek
Rodiče nás od mala vedou k desetiletími prověřené mantře, která říká, uč se, staň se někým, vydělávej hodně peněz, abys v klidu zaplatil své účty. A tady nastává velký rozpor mezi tím, co dělat pro to abychom byli šťastni a tím, co se od nás očekává. Je třeba se zeptat sami sebe, jestli chceme plnit očekávání cizí, nebo ta vlastní.
Chování běžného člověka
Je celkem jedno, jestli z práce přineseme dvacet nebo osmdesát tisíc korun, pokud všechno beze zbytku pravidelně každý měsíc skončí v bance za hypotéku, v supermarketu, kině, butiku a příjemné hospůdce. Lidé nakupují srdcem, ne hlavou. To znamená, že kupují, co vidí, nebo to, o čem je šikovný marketér přesvědčil, že nutně a ihned potřebují. Z osmého páru bot nebo nekřesťansky drahého mobilu má běžný člověk jen stěží takový užitek, jaká je jeho pořizovací cena.
Je jedno, kolik vyděláváte, pokud vždy všechno utratíte za nicotnosti. Potom se váš život nikdy nezmění
Argumentem obvykle bývá – „vydělávám dost, můžu si to dovolit“. Otázka zní, co si chci dovolit? Chci si neustále dokazovat, jak úspěšný jsem manažer a že můžu mít každý rok nový iPhone, který když položím v restauraci na stůl, tak hned zvedá o dvě úrovně můj společenský status? Daní za to ovšem bude, že i nadále takový člověk zůstane jen křečkem v kolotoči, který za boty a placatý telefon bude po zbytek života běhat neustále dokola.
Dokud nic nezměním, nic se nezmění
Když mluvím s přáteli, neustále slýchám nejrůznější stesky o tom, jak jen chodí do práce, a co z toho života mají. Jsou to vždy ale jen takzvané třípivové debaty. Takže s odchodem z hospůdky domů, veškeré velké plány vždy berou za své. Lidem nedochází, že čekat se dá maximálně na Godota, nikoliv však na své vlastní štěstí. Dokud nepůjdeme našim vizím naproti, a to rázným krokem, nikdy se s nimi nepotkáme a zůstane jen u prázdných řečí a nářků, jak je k nám život krutý a nespravedlivý. Jenomže život je spravedlivější, než si myslíme. Jen je potřeba něco změnit. Pokud člověk není spokojen s tím, jak žije, musí začít konat. Ne zítra, ne za hodinu, ne potom. Hned teď.
Co ale máme změnit?
Je to prosté, ale většině českých občanů se to líbit nebude. Pokud chceme přestat napodobovat křečka v kolotoči, musíme začít nakládat s vydělanými penězi diametrálně jinak než dosud. Místo mobilu za 40 tisíc, budeme mít mobil za 6 tisíc a vydrží nám 4 roky. Nebudeme mít doma 13 párů bot, ale jen 4 a levnější. Mobil ani boty nám nepřinesou nic. To je jistá a ověřená pravda.
Člověk si musí vybrat jestli věci, které nepotřebuje, skutečně tak moc potřebuje, nebo ne
Když ovšem ušetřené peníze začneme pomalu investovat do věcí, které nám generují alespoň malý zisk, jsme na začátku cesty ke svobodě. Spousta lidí se teď může zeptat, k čemu jim proboha bude zisk 2000 korun za měsíc, když vydělávají 60 tisíc. Odpověď je jednoduchá. Boty, které si dříve museli kupovat z výplaty, už nyní nemusí. Každý měsíc se o ně postará naše investice. A co víc? Investované peníze nejsou fuč, jsou kdykoliv dobytné nazpět tím, že aktivum, které jsme koupili, opět prodáme. A když taková aktiva budeme nakupovat pořád dokola, za pár let zjistíme, že to co jsme dříve vydělali v práci, teď už vyděláme i bez ní. Jen jsme do teď neměli mobil se symbolem jablka, který v tuto chvíli můžeme mít, aniž by nás zavíral do křeččího kolotoče.
Křeček může v kolotoči běhat každý den a celý den a vůbec mu to nevadí, naopak. Ale člověk není křeček, a má možnost se realizovat i jinak
Teorie přehazování hnoje přes plot
Koloběh práce, výplata, rozházení výplaty, práce, výplata, a tak pořád dále. Toto lze popsat jako házení hnoje přes plot tam a nazpět po celý život. Na jedné straně člověk vydělá spoustu peněz, které vyhází na druhou stranu plotu za nesmysly. A udělá to jen proto, aby ten plot mohl přelézt, zase jít do práce a ten samý hnůj naházet zase nazpět pěkně k sobě, pro dobrý pocit ze spousty hnoje na zahradě. Tuto hromadu může hned druhý den s chutí zase začít přehazovat. Samozřejmě znovu za věci, které vůbec nepotřebuje. A hurá zase do práce. Lze to dělat i takto a u většiny lidí to funguje náramně. Obvykle jim stačí, že mohou na toho, kdo to dělá jinak nadávat.
Člověk by si měl říci, co doopravdy od života očekává a za tím si tvrdě jít. S přísností je třeba vždy začít sami u sebe. Pokud nechceme být těmi běhajícími křečky, musíme pro to něco začít dělat. A mít větší výplatu to rozhodně není. Tedy pokud je její osud stále stejný, a nám se jen doma množí věci, které nejsou k ničemu. To je jako bychom křečka umístili do větší klece a dali mu větší kolotoč. Běhat bude pořád, jen ve větším bejváku.
Zdroje:
https://www.penize.cz/investice/427343-zacit-investovat-nemam-dost-penez-experti-radi-co-s-tim
