Článek
Najít rozumný podnájem za rozumnou cenu se stává pro slušné lidi noční můrou. Především mladé rodiny, které na vlastní bydlení teprve šetří, tak mají velký problém. Najít vyhovující bydlení je nadlidský úkol. Přitom obrovská spousta bytů po celé republice zůstává nevyužitá, protože se majitelé obávají problémů s nájemníky. Jsou to takzvané investiční byty, do kterých jejich majitel prostě jen uložil své peníze. Kdyby bylo možné neplatiče nebo jinak problémového nájemníka z bytu prostě vystěhovat, určitě i takové byty by jejich majitelé nabízeli k pronájmu. Zhodnotili by tak svoji investici ještě více. Jenomže při představě, že se nám v bytě usadí parazit, od kterého žádné nájemné nikdy neuvidíme a zbavit se ho je téměř nemožné, raději byt necháme ležet ladem. A mladou rodinu necháme, ať si bydlení shání, kde chce.
Podnájemník může znamenat malér
Našetřené peníze investujeme do bytu, aby se nám dále zhodnocovaly. Ideálně do bytu nastěhujeme nájemníky, kteří znamenají další zhodnocení našich investovaných prostředků. Tedy až do doby, kdy nás opustí štěstěna, a z nájemníka se vyklube neplatič. Když se k neplacení nájmu přidá ještě poškození interiéru bytu, máme na průšvih zaděláno. Nájemník zaplatí první nájem, složí kauci a vše vypadá, že je sluncem zalité. Jednoho dne, ale tento člověk místo placení nájmu, začne slibovat, že svůj dluh, co nevidět doplatí. Teprve po třetím neuhrazeném nájmu, můžeme smlouvu bez výpovědní lhůty zrušit. Vyhráno, ale nemáme.
Notorické slibovače by vyléčil jen nekompromisní pobyt za mřížemi
Pokud se tento, už ne nájemník, ale parazit z bytu nevystěhuje, začíná nekonečná partie. Musíme podat žalobu a čekat až soud rozhodne o jeho vystěhování, které potom provede exekutor. Nerozumím tomu, proč musíme čekat takto nesmyslně dlouhou dobu na rozhodnutí soudu, které je tak jednoznačné. A parazit v našem bytě si může v klidu pískat. Bydlí zadarmo. Tedy, má samozřejmě povinnost dluh uhradit, ale ve finále, když tak neučiní, dohromady se mu vlastně nic nestane. Nic, co by mu vadilo.
Stát bohužel parazity toleruje
Takoví paraziti mají bohužel v české legislativě velké zastání. Z výše uvedeného duelu majitel bytu nemůže nikdy vyjít jako vítěz a parazit to moc dobře ví. Neplatič až do rozhodnutí soudu v bytě vesele dál bydlí, nájem neplatí a majitel bytu s tím nemůže vůbec nic dělat. A protože soudy si dávají na čas, má náš parazit spoustu času. Teprve s rozhodnutím soudu v ruce, můžeme neplatiče vyhodit na ulici. Ale to je vše, co zmůžeme.
Samozřejmě je nájemník povinen vše, co dluží, uhradit, jinak jej čeká exekuce. No jo, ale k čemu je to dobré, když mu není co vzít? Bydlel v pronajatém, vybaveném bytě, takže zpravidla kromě spodního prádla a výjimečně holícího strojku není co brát. Navíc kolikrát taková exekuce není jeho první exekucí. A protože to přeci neudělal naschvál, jak tvrdí, tak pokud svatosvatě slíbí, že udělá vše pro to, aby dluh splatil, je volný. Samozřejmě přislíbí i úhradu škody, kterou v bytě způsobil a která často nebývá zrovna bagatelní. A hurá do dalšího podnájmu.
Nemoci okamžitě vyhodit na ulici neplatiče, kterému nájemní smlouva pozbyla platnosti, podle mě naprosto odporuje zdravému rozumu. Přeci užívá cizí byt, bez souhlasu majitele, ale soud musí rozhodnout, jestli v něm náhodou nesmí třeba zestárnout. To je zvrácené a slušným lidem, kteří chtějí jen bydlet, to značně komplikuje cestu. Jediným vítězem celého klání je tedy onen parazit. Ostatním zbývají oči pro pláč. A toto se opakuje stále dokola.
Bytový parazit je i životní parazit
Tito lidé zpravidla nezpůsobují potíže jen pronajímatelům nemovitostí. Obyčejně tento vzorec chování používají ve všech životních situacích. Jejich chování lze shrnout jako „po mně potopa“. Malér podobného rázu nechají třeba v půjčovně aut, kde si auto půjčí a vrátí úplně jindy, než byla dohoda. A samozřejmě zničené. Opět jen slíbí nápravu a tím jejich povinnosti fakticky končí, protože pohledávka je v jejich případě opět nedobytná. Většinou neplatí zdravotní pojištění a neodvádějí nic do sociálního systému. Buď pracují na černo, nebo pobírají jen dávky. A tyto lidi opravdu chceme systémově chránit? Proboha proč? Vždyť společnosti nikdy nic nepřinesou. Kdyby za své jednání vyfasovali raději poukázku na dlouhý pobyt za mřížemi, společnosti by se daleko lépe dýchalo.
Bydlení je pro mladé rodiny alfa i omega. Nesmyslné a věčné ochraňování destruktorů hodnot naší společnosti za mák nedává smysl
Systém by měl primárně ochraňovat slušné občany, kteří do něj něco přinášejí. Kteří nedělají potíže na každém kroku. Místo toho se nejvyšší ochraně těší grázlové, kteří celé společnosti jen škodí. Ano, exekuce je samozřejmě velký strašák. Ale ne pro příživníka na okraji společnosti. Tomu je fuk kolik, komu dluží, a kolik má exekucí. Jediné, co by mu vadilo, je ztráta svobody. Dokud tito lidé za své jednání nebudou bez pardonu chodit do vězení, svůj vzorec chování nikdy nezmění a budou škodit běžným lidem, dokud budou živi.
Zdroje:
