Článek
Terorismus a na něj napojené islamistické skupiny se v posledních letech poněkud vytratily z veřejného myšlení. Válka na Ukrajině, pandemie a aktuální krize na Blízkém východě je odsunuly do pozadí, ale dědicové Usámy bin Ládina, Islámského státu a dalších podobných monster nikdy plně nezmizeli z existence. Dnes opět roste jejich moc a čím dál více řádí v odlehlém Mali, kde se derou čím dál blíže kompletnímu ovládnutí země. To by bylo katastrofou nejen pro africký kontinent, ale i pro nás v Evropě, jež by brzy pocítila důsledky této krize.
Ústup z Blízkého východu do Afriky
Máloco dokáže spojit tak jako společný nepřítel. Porážka Islámského státu v roce 2017, kdy byla osvobozena města Mosul a Raqqa, přišla na svět díky koalici Íránu, USA, Kurdů, Assadova syrského režimu, iráckých vojsk a dokonce i Ruska. Připomínalo to rok 2001, kdy se téměř celý svět na chvíli spojil v odsouzení útoků z 11. září, než tuto jednotu rozbila nešikovná diplomacie prezidenta Bushe mladšího. Al-Káida i ISIS byly vojensky zdecimovány a téměř kompletně zničeny v několika regionech, což mnozí brali za finále jejich existence. Globální terorismus je však téměř nemožné kompletně zničit a obě organizace měly brzy začít hledat nové terče.
Pákistán, Arábie i Afghánistán se staly místy, kde některé z buněk těchto organizací nadále vedou své útoky, i když v omezeném měřítku. Je to však Afrika, kde nalezly nejlepší místo pro šíření svých ideálů. Často se zapomíná na fakt, že to byl africký Súdán, jenž se stal první základnou pro Usámu bin Ládina, který měl v zemi silnou podporu od tamní islamistické vlády, dokud ho americký tlak nepřinutil k ústupu do Afghánistánu. Súdán, ale také například Libye či Egypt, jsou dnes častými cíli islamistických hnutí, ale za zcela nejoblíbenější teď jednoznačně platí subsaharská Afrika.
Důvodů pro tento výběr je nespočet. Mnohé ze zemí v tomto regionu jsou relativně čerstvě konvertované oblasti, kde se islám plně rozšířil až během posledních několika století, a čerstvý fanatismus je mezi těmito skupinami velmi častý. Následky kolonialismu také nesou svůj podíl, a to jak v ekonomické sféře, kde jsou tyto země extrémně chudé až na úzkou vládnoucí vrstvu, tak v nechuti vůči západnímu vlivu, který je často stále přítomen a mnozí Afričané ho vnímají za zdroj všeho zla ve svých životech. Roli hrají také postkoloniální hranice, které mnozí vnímají za nelegitimní kvůli častým rozdělením národností i komunit a také kvůli opakovanému spojení historicky znepřátelených etnik v jeden stát.
Islamistická ideologie je pak extrémně lákavým řešením pro všechny tyto problémy. Obnovení původního islámského práva a zákonů, které byly ve své době poměrně ekonomicky rovnostářské, se mnohým jeví jako šance uniknout chudobě. Zničení existujících států a jejich nahrazení buď jednotným chalífátem, či nově rozdělenými islámskými republikami má pak býti finální porážkou starého koloniálního dědictví. No a vyhnání všech Evropanů, jejich kultury a vlivu, to snad ani není nutné vysvětlovat. Podobně jako kdysi pro naše předky nacionalismus je dnes islamismus pro mnohé Afričany lákavým snem.
Naštěstí pro nás nejsou tyto skupiny nijak jednotné. Nástupci Al-Káidy a ISIS se vzájemně nenávidí a vedou proti sobě nelítostné boje. Často jsou navíc nuceny spoléhat se na lokální etnické milice, které si přejí nezávislost a spolupracují s islamisty proti existujícím vládám, ale nemají chuť zavádět přísné islámské právo šaría či se podrobovat často arabským vůdcům větších organizací. Islamistické skupiny mají většinou podobné názory, ale téměř nikdy nedokážou spolupracovat, ať už kvůli malým ideologickým rozporům či kvůli starým rivalitám mezi jejich vůdci. Problém je, že i přes tuto nevýhodu získávají čím dál více úspěchů.
Utrpení Mali
Západoafrické Mali je mikrokosmem všech výše popsaných záležitostí. Bývalá francouzská kolonie je etnicky rozdělena mezi vládnoucí jih a podmaněný sever, kde žijí kočovní Tuaregové. Tito lidé byli jedněmi z nejtvrdších oponentů koloniální vlády, ale po nezávislosti nezískali vytoužený stát a jejich území bylo rozděleno mezi hned několik nových zemí. V rámci Mali také patří mezi nejchudší občany a dlouhodobě musí vzdorovat snahám o vládní vměšování do jejich tradičně nomádské kultury. Všechny tyto faktory způsobily, že se během posledních pěti dekád opakovaně pokusili získat si nezávislost.
V zemi jsou navíc aktivní jak jednotky napojené na Al-Káidu, tak na ISIS, které se už několikrát s Tuaregy spojily do poměrně nestabilních protivládních koalic. Tu minulou zničila roku 2013 francouzská intervence, která dočasně obnovila v zemi stabilitu a civilní vládu. O několik let později však přišel vojenský puč a nová vláda odmítla další spolupráci s Evropou, vyhnala francouzské poradce a začala aktivně spolupracovat s Ruskem. Mezitím dokázaly jednotky Al-Káidy znovu získat starou sílu, obnovily koalici s Tuaregy a několikrát porazily ISIS, které je od té doby spíše druhotnou silou. Jejich nový cíl byl jasný. Svrhnout vládu, ovládnout stát a udělat z Mali opěrný bod pro další islamistickou expanzi v okolních zemích, tzv. pásmu Sahelu.
Rok 2022 byl momentem plného obnovení bojů, kdy se koalice Tuaregů a islamistů rozhodla opustit dřívější partyzánský odboj a vrhnout se proti státním silám. Junta v Bamako, hlavním městě Mali, nasadila jak své vlastní síly, tak tisíce Wágnerovců z Ruska, již rozpoutali sérii brutálních masakrů, které měly povstalce zastrašit. To pouze vedlo k rozpoutání série protiútoků, které se vládní moci plně podařilo zastavit až v následujícím roce. Rozpory mezi islamisty a Tuaregy však vedly k oslabení protivládních úderů a roku 2023 tak junta mohla spustit sérii vlastních ofenzív, jež stabilizovaly situaci na frontě.
Následující tři roky by se nejlépe daly popsat jako houpající se sedačka vraždění, ve které měla pokaždé na pár měsíců převahu jedna strana a pak zase ta druhá. Konec západní pomoci znemožnil juntě plně zničit islamisty a ruská podpora začala postupně oslabovat kvůli válce na Ukrajině, ale povstalecká nejednotnost neumožnila ani jim zvítězit. Pravý obrat přišel roku 2025, kdy čím dál slabší Rusko stáhlo většinu svých zbývajících sil a ponechalo v Mali pouze malou jednotku.
Toho v dubnu letošního roku plně využily opoziční síly. Při nové ofenzívě dokázaly téměř kompletně obklíčit hlavní město Bamako, které je domovem 4 milionů lidí. Zbývající ruské síly zašly tak daleko, že odmítly bojovat a přijaly nabídku povstalců, aby se samy stáhly z fronty. Tento podraz vedl k prudkému zhoršení situace vojsk junty, jež sice nadále drží hlavní město a rozsáhlá území, ale je čím dál méně schopná vzdorovat novým nepřátelským úderům. Islamisté a Tuaregové jsou tak k dnešnímu dni na cestě vstříc kompletnímu dobytí Mali.
Utíkající Sahel
Mezinárodní organizace už začaly bít na poplach. OSN otevřeně mluví o tom, že samo Mali už nyní hostí statisíce uprchlíků z okolních států a kolaps země by tak nutně spustil vlnu další migrace. K těmto lidem by se definitivně připojily statisíce či miliony místních občanů, již dnes čelí obležení a hladovění. Hlavním důvodem, proč ještě neutekli, je náročnost překročení velké Sahary a pokračující naděje v to, že konflikt brzy skončí. Tato situace však vzhledem k obležení města Bamako nemůže dlouho vydržet a nová uprchlická krize je tak pouze otázkou času. A kdo bude jejím hlavním cílem? Samozřejmě Evropa.
Mali navíc není osamoceným příkladem. Okolní státy jako Niger či Mauretánie čelí vlastním islamistickým hnutím, které by díky kolapsu Mali získaly zcela ideální základnu a zdroj podpory. Bojovníci a zbraně by rychle začali překračovat staré hranice a jednotlivé režimy subsaharské Afriky by mohly začít padat jako domeček z karet. Tyto státy navíc ve většině případů během posledních pár let kompletně ukončily své vztahy s Francií, jež byla ochotna podporovat jejich přežití. Nahradily ji Ruskem, které se však ukázalo jako zcela neefektivní spojenec a dnes své africké partnery nechává na holičkách.
Ironií osudu tak největší překážkou islamistických režimů nebudou stávající vlády či zahraniční intervence, ale vnitřní spory. V Mali se už několikrát otevřeně střetli Tuaregové a jejich dosavadní spojenci z Al-Káidy, jejichž spojenectví udržuje při životě pouze existence společného nepřítele. V případě reálného vítězství nad juntou rozhodně nepřijde éra míru a jakýkoliv nový islámský stát bude nejprve muset dlouhé roky čelit lokálním povstáním a ideologickým rivalům, což je pravděpodobným scénářem pro většinu hnutí v regionu. Evropa se tedy nemusí bát nějaké nové islamistické mocnosti, ale spíše faktu, že tento pokračující stav války způsobí rostoucí uprchlickou vlnu.
Díky příchodu nových krizí se téma uprchlíků naštěstí poněkud zmenšilo a dnes ho hlavně prosazují extrémisté z SPD, ale nová vlna z Afriky může toto téma plně oživit. Do Česka asi mnoho uprchlíků nezamíří, ale obzvlášť západní Evropa bude opět muset čelit těžkým otázkám z roku 2014, kdy této krizi původně čelila. Může to být živá voda pro místní radikály, ale i reálná hrozba pro stabilitu ekonomiky a společnosti, jež jen těžce zvládly původní verzi. U té současné si ještě nikdo není jistý, kolik přesně lidí může zamířit do Evropy, ale vzhledem k tomu, že v pásmu Sahelu žije 400 milionů osob, se může jednat o skutečnou tsunami.
A není jasné, co se dá reálně udělat, aby k této situaci nedošlo. Evropa se z Afriky stahuje už dlouhé dekády, USA o ni nemají zájem, Čína je ochotna spolupracovat s každým a Rusko ukázalo svou neschopnost. S kým navíc jde spolupracovat? Junty, které dnes regionu vládnou, nesou velký podíl na současné krizi a zbývající demokracie v regionu musejí vynakládat všechny dostupné zdroje na vlastní přežití. Utrpení Afriky pokračuje dál a svět neví, jak ho zastavit. Jakou tragédií je, že tuto větu lze pronést v každém roce z posledních několika století.
Zdroje a další četba:
Doukhan, David: Conquest of Mali and Takeover of Bamako by the JNIM: Possible Scenarios, Reichmann university, 7. 1. 2026, Online: https://ict.org.il/conquest-of-mali-jnim/
Négoce, Nicholas: ‚How are we going to get back home?‘ Islamist group tightens blockade on Mali capital, BBC, 30. 4. 2026, Online: https://www.bbc.com/news/articles/cg4pq3zxnpqo
Events in Mali test Russia’s role in Sahel, ISIS enters the fray, The Arab Weekly, 29. 4. 2026, Online: https://thearabweekly.com/events-mali-test-russias-role-sahel-isis-enters-fray
Mazou, Ramatoulaye: Mali: The forgotten crisis, OCHA, 10. 2. 2026, Online: https://www.unocha.org/news/mali-forgotten-crisis
