Článek
Vítr vane, studený téměř tak jako sníh jenž zahaluje nedaleké horské štíty. Malá skupina, která ji obývá má však o jevy přírody pouze malý zájem. V podmínkách jaké se zde vyskytují se pohybují od svého dětství. Shlíží na nedaleké vesnice, rozkládající se pod nimi. Často místa kde vyrůstali. Domovy, jenž dva roky zpátky museli opustit. Domovy, do nichž se v současné době nemohou vrátit. Domovy, v nichž žijí rodiny za jejichž budoucnost jsou ochotni bojovat až do hořkého konce. Sami, s chabou výzbrojí a tak dlouho jak bude potřeba. Svět na ně sice zapomněl, ale oponenti Talibánu stále bojují. Mají šanci na úspěch? Či jsou pouze poslední výkřik ztracené éry?
15. Srpen 2021. Poslední tři měsíce provádí hnutí Talibán ofenzívu, s cílem plného ovládnutí Afghánistánu. V únoru toho samého roku uzavřelo dohodu, podle které se intervenční síly západních zemí stáhnou ze země. Přes ujištění o schopnosti Afghánské národní armády bránit se samostatně proti Talibánu, jimiž se především Američtí představitelé zaštiťovali, došlo k rapidnímu kolapsu vládní kontroly, nejprve ve vesnicích (kde měl již předtím Talibán silnou přítomnost) a následně v regionálních městech.
Jednotlivé jednotky Afghánské armády a skupiny spojené s Kábulskou vládou byly buď poraženy, nebo se bez boje vzdaly. Ve finále došlo na Kábul. Jednotlivý členové Afghánské vlády utekli, většinou do zahraničí. Na Kábulském letiště došlo k chaotické evakuaci. Talibán se po téměř 20 letech vrátil k moci.
Ne všichni Afgánci byli ovšem ochotni přestat bojovat. V Pandžšírském údolí, severně od Kábulu, se začali shromažďovat ti stále ochotni bojovat. Bývalý vice-prezident Amrulláh Sálih se prohlásil za prozatímní hlavu státu a spolu s místním vůdcem Ahmadem Masúdem začal shromažďovat novou armádu, tvořenou z místních dobrovolníků, přežívajících členů Afghánské armády a veteránu předchozích konfliktů. Jejich nová Fronta národního odporu měla podle prohlášení svých vůdců 9000 ozbrojenců, a ze začátku dobyla několik nedalekých měst.
Následovalo několik pokusů o jednání a krátké příměří uzavřené s Talibánem, ale 31. Srpna zahájilo hnutí plnou ofenzívu na Pandžšírské údolí. Po 10 dnech válečných operací bylo údolí a okolní území obsazeno, vůdci odboje zahnáni do Tádžikistánského exilu, a jejich bojovníci ustoupili do vysokých hor.
Následují dva roky se vyvíjely v duchu zmaru. Kromě horských skrýší a malých odlehlých vesnic se nedaří odbojovým skupinám dlouhodobě držet území. Kromě Masúdovi Fronty se zformovalo několik dalších opozičních skupin, například Afghánská svobodná Fronta jenž velí bývalý náčelník Afghánského generálního štábu Yasim Zia. Opoziční politici a velitelé se dvakrát setkali ve Vídni, ale kromě prohlášení o jejich vizi pro svou zemi ničeho důležitého nedosáhli. Žádná cizí země jim nedává vojenskou podporu, a Talibán bystře hlídá hranice. Ahmad Masúd se snaží při častých cestách získat zahraniční podporu, ale chuť na nové „Afghánské dobrodružství“ v současné době ne-existuje.
Proč opoziční snaha dopadla takto neslavně? V 90. letech Masúdův otec, Ahmad Šáh Masúd známý jako „Lev z Pandžšíru“, dokázal po ústupu z Kábulu držet sever země 5 let, předtím než byl Talibánem zavražděn. Jeho Severní aliance následně tvořila převážnou většinu sil jenž v roce 2001 dočasně porazily Talibán. Ale roku 2021 byl Talibán silnější, jednotnější a především poučený. Sever Afghánistánu byl jedním z prvních cílů jejich ofenzivních operací, aby zabránili stejné situaci jako v 90. letech, kdy mohl Masúd starší počítat plnou podporou několika provincií. Jeho syn tak musel vsadit pouze na relativně malé a osamocené Pandžšírské údolí.
Vše není ztraceno. Opoziční skupiny se poučili z prvních měsíců bojů, a místo dlouhodobého držení území se nově soustřeďují na bleskové útoky, jenž mají Talibán oslabit a získat pro vzbouřence nové zbraně. Talibán sice vládne tvrdou rukou, ale lásku mnoha svých nových poddaných, obzvláště ve městech, si nezískal. Afghánské ženy již několikrát protestovali za práva, o která je režim připravil. V zahraniční politice sice uzavírá různé dohody s Čínou, ale čím dál víc si zhoršuje vztahy s většinou svých sousedních zemí (například s Íránem vedli několik pohraničních střetů).
Talibán v roce 2001 zkolaboval přišel o kontrolu většiny země extrémně rychle. Na několik let byl rozprášen a přinucen ustoupit do hor. Trvalo mnoho let než se znovu stal hrozbou. 20 let než znovu získal moc nad většinou země. Je možné, že se mu nyní podaří moc si podržet dlouhodobě. Nebo ho může potkat stejný osud, který sám připravil Afghánské republice. Pouze čas a síla oponentů režimu rozhodne, co bude osud Afghánistánu.
Martin Vacek
Zdroje informací:
MASSARO, Chris. 2 years after US withdrawal Afghanistan resistance group yearns for Western help as they take on Taliban Dostupný na WWW: https://www.foxnews.com/world/2-years-us-withdrawal-afghanistan-resistance-group-yearns-western-help-take-on-taliban
Afghan resistance ready for conflict but prefers negotiations Dostupný na WWW: https://www.france24.com/en/live-news/20210822-afghan-resistance-ready-for-conflict-but-prefers-negotiations
HARDING, Thoimas. Afghan opposition unites in vision for future government Dostupný na WWW: https://www.thenationalnews.com/world/2023/04/27/afghan-opposition-unite-in-vision-for-future-government/
NRF claims killing 2 Taliban forces in Takhar province Dostupný na WWW: https://kabulnow.com/2023/08/nrf-claims-killing-2-taliban-forces-in-takhar-province/
GALL, SANDY. Afghan Napoleon: The Life of Ahmad Shah Massoud. Haus Publishing, 2021.
