Článek
Po říjnových volbách 2025 to vypadalo, že ANO, SPD a Motoristé sestavili vládu s pohodlnou většinou a jasným rozdělením rolí. Jenže první volební modely po nástupu kabinetu ukazují něco jiného, než mnozí čekali, a právě tady začíná příběh možného opakování „osudu ČSSD“.
ANO drží blok voličů, partneři krvácí
Na tabuli výsledků po říjnových volbách a prvním povolebním modelu svítí jedno dominantní číslo. Hnutí ANO získalo ve volbách v říjnu 2025 34,51 procenta hlasů a 80 mandátů a podle oficiálních výsledků na serveru volby.cz se usadilo bezpečně v čele Poslanecké sněmovny.
Lednový model agentury Kantar mu připisuje prakticky totožných 34,5 procenta podpory. ANO tedy nepadá ani neroste, jen si dál drží stejný blok voličů, který mu zajistil říjnový triumf.
Jeho partneři startovali na papíře pohodlně. SPD brala ve volbách 7,78 procenta a 15 mandátů, Motoristé sobě 6,77 procenta a 13 křesel. Lednový Kantar ale ukazuje SPD už jen na 6,5 procenta a Motoristy přesně na pěti procentech, tedy na hraně vstupu do Sněmovny.
Volební model samozřejmě jen zachycuje náladu v jednom okamžiku, ale trend je zřetelný. ANO stojí, menší koaliční strany ztrácejí, a to už v prvních měsících po nástupu vlády Andreje Babiše.
Paradox je přitom v číselné převaze kabinetu. Koalice ANO, SPD a Motoristů drží 108 hlasů ve Sněmovně, takže nejde o slabou ani menšinovou vládu, ale o pohodlnou většinu. A právě v téhle komfortní většině se začíná rýsovat scénář, který kdysi rozdrtil ČSSD.
Koaliční trest: příběhy ČSSD, Zelených a Věcí veřejných
Český volič už jeden velký pád po vládním angažmá zažil. Sociální demokracie vstupovala do vlády s ANO po volbách 2013 s výsledkem 20,45 procenta. V následujících sněmovních volbách se propadla na 7,27 procenta a v roce 2021 skončila s 4,65 procenta mimo Sněmovnu, bez jediného mandátu.
Stejný vzorec známe i z menších stran. Zelení po vstupu do Topolánkovy vlády klesli z zhruba 6,3 na 2,44 procenta. Věci veřejné získaly v roce 2010 10,88 procenta, ale v dalších volbách z dolní komory úplně zmizely.
Společný jmenovatel je zřejmý. Koalice často neodměňuje, ale trestá hlavně menšího partnera, který je vidět méně než lídr, ale nese většinu konkrétní nepopularity.
Mechanismus je jednoduchý a česká praxe ho potvrzuje. Menší strana vstoupí do vlády, převezme viditelné a konfliktní resorty, je nucena prosazovat i nepopulární kroky a ve volbách pak sklízí účet od zklamaných voličů.
Podle dohody o rozdělení ministerstev má dnes SPD v rukou obranu, dopravu a zemědělství. Motoristé sobě obsadili zahraničí, kulturu, nového ministra pro sport, prevenci a zdraví a dočasně také životní prostředí v rukou Petra Macinky. Právě v těchto resortech se soustřeďuje většina každodenní vládní zloby, která se časem promítá do volebních čísel.
Jak přesně to vypadá v praxi, je vidět hlavně na silnicích, u mýta a na českých dálnicích, kde se politický efekt koaličního trestu materializuje nejrychleji.
Dálnice, mýto a každodenní vztek na vládu
Dopravci platí rekordní částky na mýtném. Stát zároveň zdražuje elektronické dálniční známky, takže roční kupon vyjde v roce 2026 na 2 570 korun. K tomu pokračují opravy klíčových úseků D1, která se opakovaně mění v dlouhé kolony.
Běžný řidič přitom nesleduje složitou koaliční matematiku ani to, kdo v zákulisí prosadil jaké rozpočtové opatření. Vnímá hlavně to, kdo řídí dopravu a kdo je spojený s mýtem a dálničními známkami.
V realitě to znamená, že SPD a Motoristé slouží jako hromosvody, na které se vybíjí frustrace z dopravních omezení, cen i oprav. Na cedulkách a v médiích stojí právě jejich jména, a s nimi se proto spojují každodenní stížnosti.
Stejný efekt se může kumulovat i v zemědělství nebo v bezpečnostní oblasti, kde nespokojenost roste pomaleji, ale bývá vytrvalá. A právě tady se začíná lámat původní image stran, které do vlády vstupovaly jako hlas „proti starým pořádkům“.
Protest ve vládě: když se značka SPD a Motoristů láme
SPD si budovala značku dlouhé roky hlavně na protestu proti „tradičním politikům“. V okamžiku, kdy vstoupila do vlády a převzala konkrétní odpovědnost, část jejích voličů začala v diskusích mluvit o „zradě protestu“.
Čísla tomu odpovídají. Po nástupu do vlády SPD klesá z volebních 7,78 procenta na 6,5 procenta v lednovém modelu Kantaru. Z protestní síly se tak postupně stává normální vládní strana, která platí daň za každodenní kompromisy.
Podobné riziko dnes zažívají i Motoristé. Lednový Kantar jim přisuzuje přesně pět procent. Metodika průzkumu ale připouští statistickou chybu kolem jednoho až tří procentních bodů, takže reálná podpora se může pohybovat jak lehce nad hranicí vstupu do Sněmovny, tak i pod ní.
V praxi to znamená, že Motoristé nebalancují na pohodlné pětiprocentní linii, ale spíš na tenkém laně, které může „koaliční trest“ velmi rychle přeříznout. A do hry navíc vstupuje ještě jeden moment, který před vznikem vlády mnoho voličů čekalo v úplně jiném gardu.
Kdo skutečně platí účet za návrat ANO k moci
Ještě před sestavením vlády ANO, SPD a Motoristů se část veřejnosti domnívala, že hlavním poraženým budou jiní soupeři ANO. Často se spekulovalo, že silné ANO „sežere“ především Piráty nebo STAN a že právě tyto strany zaplatí politický účet za návrat Andreje Babiše do Strakovy akademie.
Data ale ukazují jiný obrázek. ANO má v lednovém modelu Kantaru 34,5 procenta, tedy prakticky stejný výsledek jako ve volbách. Hnutí STAN se podle téhož modelu posouvá z volebních 11,23 procenta na 14 procent.
Naopak SPD klesá z 7,78 na 6,5 procenta a Motoristé z 6,77 na 5 procent. Podle všeho tak skutečný „koaliční účet“ neplatí bývalí soupeři ANO, ale právě jeho noví menší partneři.
Stačí si vybavit poslední delší jízdu po českých dálnicích. Řidič sáhne hlouběji do peněženky kvůli dražší známce, v koloně nadává na mýto, opravované mosty i nekonečné zúžení na D1 a tenhle vztek si spontánně spojí s těmi, kdo dnes řídí dopravu a mění poplatky.
To je v českých podmínkách podstata koaličního trestu. Pro SPD a Motoristy to znamená něco velmi konkrétního. Jejich loga stojí na dveřích nejčastěji proklínaných resortů, a právě tam se dlouhodobě zapisuje nálada voličů.
Současná čísla navíc nejsou jednorázovou výkyvem. Vedle Kantaru mluví o stabilně silném ANO a slábnoucích Motoristech i další volební modely, například průzkumy agentury Ipsos z roku 2025. V těchto datech lze vidět potvrzení vzorce, který už definoval osud ČSSD, Zelených i Věcí veřejných.
Otázka z titulku, zda Motoristy a SPD čeká stejný osud jako sociální demokracii, tak není lacinou hrozbou. Je to velmi konkrétní varování, které příští sněmovní volby mohou buď potvrdit, nebo definitivně vyvrátit.
