Babiš chce dětem odepřít to, bez čeho sám neumí být. Pomůže ale zákaz sociálních sítí něčemu?

Video z 8. února 2026, v němž Andrej Babiš oznamuje, že chce sociální sítě zakázat všem pod 15 let, se šíří právě po těch platformách, které mu samy vozí miliony zhlédnutí. Jak se jeho apel potkává s platnými zákony i realitou dětí, ukazují zkušenosti Austrálie, Francie a českých škol.

„Musíme ochránit naše děti,“ říká Andrej Babiš do kamery ve videu z 8. února 2026 a mluví o zákazu sociálních sítí pro všechny pod 15 let. Ve stejný moment ale tentýž politik oslovuje voliče právě přes Facebook, Instagram, X a TikTok, kde si pečlivě buduje obraz „normálního chlapa online“.

Bez těchto kanálů by se k lidem ani zdaleka nedostal v takovém objemu. Tady začíná paradox, který jeho nový apel odhaluje víc než jakýkoli opoziční projev a který si říká o detailnější pohled.

Podle údajů, které z dat agentury TK Media cituje server Marketing & Media, sám Babiš mluví až o 15 milionech zhlédnutí týdně napříč svými profily na Facebooku, Instagramu a TikToku. Na síti X sleduje jeho účet kolem 475 tisíc lidí, na TikToku přibližně 199 tisíc uživatelů. Redakce v těchto číslech nevidí jen marketingový úspěch, ale hlavně existenciální závislost jednoho politika na algoritmech, které chce zároveň dětem „vypnout“.

Současný český zákon přitom pracuje s úplně jiným principem. § 7 zákona č. 110/2019 Sb. říká, že dítě od 15 let může samo souhlasit se zpracováním osobních údajů u online služeb, mladší dítě potřebuje souhlas rodiče. Ministerstvo průmyslu a obchodu označuje věk 15 let jako „digitální věk souhlasu“ a spojuje ho výhradně s ochranou dat, ne s plošným zákazem používání sociálních sítí.

Když tedy Babiš mluví o zákazu, posouvá debatu od ochrany dat k možnému odstřižení celé generace od běžného online prostoru. A přesně v tomto bodě má smysl podívat se, jak podobné nápady dopadly v zemích, které si bere za vzor.

Austrálie už tvrdý režim zavedla a míří přímo na velké platformy. Podle materiálů australského ministerstva infrastruktury musí od 10. prosince 2025 tzv. „age restricted social media platforms“ jako Facebook, Instagram, TikTok, Snapchat, X nebo YouTube podniknout „rozumné kroky“, aby uživatel mladší 16 let účet neměl.

Jinak jim hrozí pokuta až 49,5 milionu australských dolarů, tedy zhruba 720 milionů korun. Úřad eSafety Commissioner zároveň zdůrazňuje, že stát postihuje firmy, ne děti a rodiče, a za falešné pokuty kvůli věku dokonce hrozí pachatelům postih.

Pokud se Babiš odvolává na Austrálii, míří na model, který trestá velké technologické korporace. Česká debata se ale často tváří, jako by stejný zákon především „zkrotil“ samotné děti, což je klíčový rozdíl v očekáváních.

Francie postupuje podobně, jen s hranicí 15 let. Zákon č. 2023‑566, tedy francouzský zákon o digitální většině, zavedl „digitální většinu“ právě v 15 letech. Sociální sítě musí bez souhlasu rodiče odmítnout registraci mladšího dítěte a mají ověřovat věk i souhlas podle mechanismů, které připravují úřady ARCOM a CNIL.

Francouzské Národní shromáždění navíc začátkem roku 2026 schválilo návrh, který má sociální sítě pro děti pod 15 let v podstatě úplně zakázat a který nyní posuzuje Senát. I tady stát znovu cílí na platformy, ne na rodiče či děti, a přesto v Paříži nikdo vážně netvrdí, že mladí Francouzi najednou zmizí z online světa.

Česká čísla přitom tenhle opatrný optimismus boří ještě dřív, než jakýkoli „babišovský“ zákon vůbec vznikne. Safer Internet Centrum ČR uvádí, že „téměř 80 %“ českých dětí mladších 15 let už účet na sociální síti má, často v rozporu s věkovými limity platforem a bez vědomí rodičů.

Výzkum „Čeští žáci v online světě 2025“ ukazuje, že u dětí mladších 13 let dochází k „téměř 99%“ porušování věkových limitů, hlavně u WhatsAppu, Instagramu a TikToku. UNICEF zároveň varuje, že samotné věkové zákazy děti neochrání a spíš je vytlačí na anonymnější, méně regulované platformy.

Učitelé, s nimiž jsme v redakci mluvili, popisují úplně obyčejné ráno v české třídě: dvanáctiletí žáci se ještě před prvním zvoněním dívají do mobilů, kontrolují TikTok, Instagram a třídní chat, takže některé školy zavedly povinné odevzdávání telefonů po příchodu.

Online svět je už dnes normální součástí dětství. A pokud ani Austrálie s Francií děti od sociálních sítí skutečně „neodstřihnou“, je na místě otázka, proč tolik věříme, že v Česku to zvládne ještě přísnější paragraf.

Rodiče, kteří s námi své zkušenosti sdílejí v diskusích, často upínají naděje právě k australskému modelu. Vnímají ho jako zdánlivě jednoduché řešení: stát jedním podpisem sociální sítě dětem zakáže a výchova dostane záchranné kolo.

Australská vláda přitom ve svých materiálech o „social media minimum age“ otevřeně přiznává, že zaměřuje regulaci na firmy a že děti dál používají další aplikace, hry a komunikační nástroje. Průzkumy ukazují, že se pro tamní zákaz vyslovilo asi 77 % Australanů. Jako redakce proto vnímáme, jak snadno politika nabídne „tvrdý zákon“ jako psychologickou berličku pro unavené rodiče.

Do stejné kategorie spadá i český „digitální věk souhlasu“ 15 let. Článek 8 GDPR dal členským státům prostor nastavit hranici mezi 13 a 16 lety, Česká republika ji zvolila na horní hranici a vtělila do zákona č. 110/2019 Sb. Mnoho lidí tak přirozeně nabude dojmu, že stát už problém vyřešil: pod 15 bez rodiče nic, nad 15 plná svoboda.

Ve skutečnosti ale ten paragraf řeší jediné, a to kdo smí dát souhlas se zpracováním osobních údajů. Vůbec neříká, jestli dítě reálně tráví večer na TikToku, nebo čte knihu v posteli, a jak vypadá jeho každodenní digitální život.

Data Safer Internetu v tom dělají jasno. Stejná kampaň, která varuje, že „téměř 80 %“ dětí pod 15 let už sociální sítě používá, připomíná i masové obcházení věkových limitů u dětí mladších 13 let. Papírová hranice tedy nefunguje ani dnes a další zákaz by spíše přidal další nápis na ceduli než skutečnou bariéru.

Když Babiš volá po odstřižení dětí od sítí, které mu samému přinášejí až 15 milionů zhlédnutí týdně, podkopává důvěryhodnost celé veřejné debaty. Jestli má ochrana dětí v Česku opravdu něco změnit, musíme začít u toho, jak my dospělí, v politice i doma, s online světem žijeme, ne u dalšího jednoduchého zákazu, který slíbí víc, než může splnit a jehož skutečné dopady teprve uvidíme.