Babiš se znovu zamotal do tématu obrany a války a byl z toho další trapas. Proč se neumí poučit?

Při tiskové konferenci v mnichovském sále po setkání s bavorským ministerským předsedou Markusem Söderem se potkaly dvě reality: německý tlak na vyšší výdaje na obranu a český premiér, který znovu vsadil na rétoriku „nemám rád válku“. Právě v tomhle střetu se ukazuje, proč Babišovo téma obrany vyvolává tolik otazníků, a proč se tenhle příběh v české politice pořád opakuje.

Scéna vypadala nevinně. Moderátorka Irene Esmann položila v sále Bavorského rozhlasu otázku k Meloniové, obraně a novému kurzu NATO. Andrej Babiš se nadechl, ale místo věcné odpovědi na zbrojení vypálil: „Nemám rád válku, vy máte ráda válku?“

Vedle něj Markus Söder mluvil o obranném průmyslu jako o „nutném zlu“ a o Bavorsku jako o budoucím obranném hubu Německa, který má táhnout evropské kapacity vzhůru. Kontrast mezi oběma politiky byl slyšet i bez tlumočení.

Před českými kamerami Babiš přepnul na svůj oblíbený trik se smlouvou NATO. Mával papírem a opakoval, že „v chartě je devětkrát slovo mír“, takže aliance má z principu odmítat zbrojení. Stejnou linku použil už ve Sněmovně v březnu 2024, kde citoval článek 1 Severoatlantické smlouvy a mír povýšil na hlavní obsah celého dokumentu.

V ten moment ale nezaznělo jediné slovo o tom, že ta samá smlouva už v dalších článcích mluví o povinnosti budovat sílu. Originální text opravdu zmiňuje mír opakovaně v preambuli a v prvních článcích. Článek 3 však zároveň ukládá každému státu povinnost „rozvíjet individuální i kolektivní schopnost odolat ozbrojenému útoku“ a článek 5 popisuje závazek kolektivní obrany včetně vojenské pomoci napadenému spojenci.

Redakce tento rozpor ověřila v oficiálním českém i anglickém znění smlouvy i v právní databázi ASPI. Analýzy Babišových výroků mu sice dávají za pravdu, že slovo „mír“ se v textu skutečně objevuje devětkrát, zároveň ale připomínají, že článek 5 výslovně připouští použití síly na obranu spojence a staví „mírové“ formulace do jedné věty s konceptem odstrašení.

Babiš tak nepůsobí jako čistý pacifista, ale jako politik, který vytahuje pravdivý detail z dokumentu, jenž v celku mluví o míru drženém z pozice síly, a to se mu v další části mnichovského programu tvrdě vrátí.

Právě na tento rozpor narazí Babiš v okamžiku, kdy se řeč stočí k penězům. Markus Söder už dva roky posouvá Bavorsko do role „obranného hubu“ Německa. Po jednání se zbrojaři v Mnichově v květnu 2025 otevřeně mluvil o tom, že Německo musí dát na obranu minimálně 3,5 % HDP, ideálně až 5 % HDP, a takový skok označil za splnitelný a nutný pro sílu NATO.

V Haagu mezitím alianční debata míří k „pětiprocentnímu cíli“ pro celou bezpečnost, tedy 3,5 % HDP na armádu a 1,5 % na infrastrukturu, jak popsal hlavní český vyjednavač Jan Jireš. Německý partner tak před kamerami obhajuje přesně to, co aliance po Evropě chce.

Babiš do stejného sálku přichází s větou „budoucnost Evropy nemůže být vojenský průmysl“. Mluví o „stovkách miliard vydělávaných na válce“ a vyvolává dojem, že kdo podporuje obranný sektor, vydělává na lidském neštěstí. Neříká to ale občan v hospodě, nýbrž premiér země v NATO vedle politika, který právě z obranného byznysu dělá bezpečnostní páteř Bavorska.

Český rozpočet mezitím dělá pravý opak toho, co Babišova rétorika naznačuje. Ministerstvo obrany oficiálně uvádí, že výdaje v roce 2024 dosáhly asi 2,09 % HDP a Česko tak poprvé po dvaceti letech splnilo alianční závazek dvou procent. Pro rok 2025 resort počítá s výdaji kolem 2,02 % HDP a s částkou zhruba 171 miliard korun, přičemž Babiš v prosinci 2025 veřejně ujišťoval, že závazek opět naplní.

Ve stejné době ale v televizních debatách peskuje plánovaný „pětiprocentní cíl“ jako nesmyslné zbrojení, přestože předchozí vláda Petra Fialy už schválila i scénář postupného růstu ke 3 % HDP do roku 2030. Slova a činy se tak začínají nebezpečně rozcházet.

Tvrdá ekonomická data celý paradox ještě zvýrazňují. Podle přehledu institutu SIPRI o stovce největších zbrojařských firem vzrostly zbrojní tržby české skupiny Czechoslovak Group v roce 2024 meziročně o 193 % na 3,6 miliardy dolarů, převážně díky dodávkám pro Ukrajinu a tzv. české muniční iniciativě. Colt CZ Group ve výsledcích za prvních devět měsíců roku 2023 uvádí výnosy 9,9 miliardy korun a prudký růst prodejů zbraní pro ozbrojené složky v Česku i spojeneckých zemích.

Český byznys tak vydělává na přesně tom trendu, proti němuž premiér v Mnichově řečnicky brojí, a z trapné situace se stává problém obrazu celé země, který se nevyřeší jedním vystoupením.

Mnichovský výstup nepřišel z čistého nebe. V prezidentském duelu České televize v lednu 2023 byl Babiš dotázán, zda by v případě napadení Polska nebo Pobaltí poslal české vojáky. Odpověděl: „Ne, určitě ne. Já chci mír, nechci válku.“ Následně čelil kritice z Pobaltí, kde zazněly obavy o to, jak pevně stojí za článkem 5 alianční smlouvy.

V roce 2025 pak v rozhovorech vysvětluje, že 5 procent HDP na obranu považuje za „nesmysl“ a že dvě procenta podle něj stačí. V kombinaci s mnichovským „nemám rád válku“ tak nevzniká série náhodných přeřeků, ale konzistentní vzorec nepochopení logiky kolektivní obrany.

Spojenecké vlády tyto signály sledují pozorněji než české domácí publikum. Debata v NATO už v tuto chvíli neřeší, zda 2 % HDP ano, nebo ne, ale jak rychle se Evropa přiblíží ke kombinaci 3,5 až 5 % HDP a jak rozběhne vlastní obranný průmysl, včetně programu EDIP, který má nastartovat evropskou výrobu zbraní a munice.

Pokud premiér členské země veřejně zpochybňuje samotnou logiku těchto výdajů, jeho partneři si logicky kladou otázku, jak pevně mohou spoléhat na jeho politickou vůli v krizové chvíli. Nejde přitom o akademický spor, ale o reputační dluh, který Česko postupně sbírá.

Domácí nálady Babišova rétorika zároveň posiluje. Průzkum Medianu pro Český rozhlas ukazuje, že téměř polovina Čechů považuje současný dvouprocentní podíl na obranu za dostatečný a jen zhruba třetina podporuje další zvýšení, i když většina lidí vnímá válku na Ukrajině jako zásadní hrozbu. Část společnosti tak používá větu „válka je zlo“ jako univerzální argument proti každé koruně na armádu, přestože Rusko dál útočí na Ukrajinu a aliance otevřeně říká, že právě posilování kapacit má válce zabránit.

Od předsedy vlády členské země NATO je možné chtít víc než líbivou větu do titulku. Může jasně říct, že válka je zlo, a zároveň vysvětlit, proč články 3 a 5 Severoatlantické smlouvy vyžadují vyšší výdaje, moderní techniku a funkční průmysl, jinak mír nevydrží. Dokud ale český premiér učí veřejnost, že členství v alianci znamená hlavně „nemít rád válku“ místo být připraven bránit sebe i spojence, zůstane Česká republika pro partnery otázkou a pro sebe sama zbytečným rizikem, které se každým dalším podobným výrokem ještě prohlubuje.