Bude Petr Pavel znovu usilovat o zvolení na Hrad? Rozhodne se podle této věci

Petr Pavel otevřeně říká, že druhý mandát není samozřejmost. V sázce je jeho zdraví, nálada ve společnosti i tvrdé termíny z Ústavy a volebního zákona. Jak se tyto tři linie mohou protnout a kdy musí padnout konečné slovo?

Václav Havel, Václav Klaus i Miloš Zeman si o Hrad řekli dvakrát a dvakrát uspěli. Každý prezident samostatné České republiky tedy druhé funkční období nejen zkusil, ale také získal.

Petr Pavel tenhle nepsaný zvyk láme. Už dnes otevřeně říká, že automat na druhý mandát u něj neplatí. Obhajobu připouští jen tehdy, pokud splní několik podmínek, a jednu z nich sám označuje za naprostou červenou čáru.

Tu svou „těsnící gumu“ pojmenoval 23. ledna 2026 při návštěvě Prostějova. Pokud bude cítit dostatečnou podporu a zájem veřejnosti, o obhajobě uvažuje, ale „důvodem, proč by zcela určitě do něčeho takového nešel“, jsou zásadní zdravotní důvody jeho samotného nebo někoho z rodiny. Podpory si tedy váží, ale za rozhodující „tuto věc“ označuje zdraví, osobní i rodinné.

Právě tím odpovídá na otázku z titulku a zároveň rozbíjí dojem, že prezident prostě „musí“ kandidovat dvakrát. Když projdeme dostupné materiály z 23. ledna 2026, nenajdeme žádnou jinou výslovnou stopku než zdravotní stav. Veřejnou podporu a „situaci v zemi“ popisuje Pavel jako nutnou podmínku, ale také jako proměnnou, kterou společnost může změnit.

Zdravotní limit však stojí mimo politický provoz: jakmile do něj vstoupí on sám nebo někdo blízký, debata o druhém období podle jeho slov končí. A právě tady se osobní čára střetává s neúprosným volebním kalendářem, který mu nechává jen omezený manévrovací prostor.

Ústava v článku 57 odst. 2 dovoluje stejnému člověku dvě po sobě jdoucí období a až třetí pokus výslovně zakazuje. Podle přísných pravidel Ústavy České republiky a zákona o volbě prezidenta republiky musí předseda Senátu vyhlásit volbu tak, aby případné druhé kolo proběhlo nejpozději 30 dnů před koncem mandátu (článek 56 odst. 7 Ústavy, § 3 volebního zákona).

Mandát Petra Pavla skončí v březnu 2028, takže druhé kolo musí proběhnout zhruba v únoru a první kolo kolem ledna 2028. Zákon zároveň ukládá kandidátům doručit kandidátní listinu nejpozději 66 dnů před prvním kolem (§ 21 zákona č. 275/2012 Sb.), což v minulých volbách znamenalo termín 8. listopadu 2022.

V praxi tak Pavel musí sladit zdraví, podporu a svůj vnitřní pocit s faktickým deadlinem někdy kolem listopadu 2027, kdy už nebude prostor na velká dilemata, jen na definitivní volbu směru.

Do chvíle, kdy se bude rozhodovat, už dnes patří velmi specifická politická scéna. Vláda Andreje Babiše vznikla v koalici s SPD a hnutím Motoristé, což je pro prezidentskou roli úplně nový kontext.

Volby do Poslanecké sněmovny 3. a 4. října 2025 přinesly hnutí ANO 34,51 procenta hlasů a první místo. Na tomto výsledku pak 9. prosince 2025 prezident Pavel jmenoval Andreje Babiše premiérem a 15. prosince 2025 také vládu složenou z ANO, SPD a hnutí Motoristé.

Motoristé Filipa Turka a Petra Macinky tak vstoupili do kabinetu, který část společnosti vnímá jako nejtvrdší zkoušku prezidentské role od zavedení přímé volby. Jenže právě v této éře Pavel připouští i dobrovolný odchod z role protiváhy, a nebuduje si povinnost „zůstat za každou cenu“.

Už 21. srpna 2025 totiž v rozhovoru vysvětlil, že o obhajobě rozhodne „řada faktorů“, včetně zdravotního stavu a výsledků sněmovních voleb. A dodal, že pokud preference obyvatel jasně směřují jinam, než jak „vidí svět“ on, kandidatura v roce 2028 „by asi nedávala smysl“.

Prezident tedy neříká: „musím zůstat, abych držel Babiše a Turka pod kontrolou“. Spíš vymezuje hranici, za níž sám uzná, že se společnost od jeho stylu nerozlučně odklonila a on nemá důvod bojovat o druhý mandát, i kdyby vláda byla sebevíc kontroverzní.

Paradox ale je, že čísla zatím vyprávějí jiný příběh. Průzkum STEM/MARK, který 30. června 2025 zveřejnila ČTK, přisoudil Pavlovi v případné obhajobě „značné šance na znovuzvolení“ a „žádnou vážnou konkurenci“. Respondenti nejčastěji spontánně jmenovali jeho, s odstupem Andreje Babiše a Karla Havlíčka, část dotázaných by zvažovala i Marka Ebena.

Další průzkum STEM/MARK na podzim 2025 ukázal, že Pavla by „určitě nebo možná“ volilo přibližně 58 procent lidí. Z grafů vychází prezident jako favorit, zatímco on sám opakuje, že sleduje dlouhodobý trend, ne jednorázovou vlnu popularity.

Ještě jinak vyhlíží situace z ulice. Na protestech „za veřejnoprávní média“ slyšíme tisíce hlasů skandujících „Pavle, vydrž“, ale zároveň je cítit únava lidí, kteří už několikátým rokem hájí Českou televizi a Český rozhlas.

Podobnou atmosféru bylo možné pozorovat už 14. března 2018 na Václavském náměstí při akci „Zemane, ČT nedáme“, kde se sešlo zhruba čtyři tisíce lidí. Nová vláda ANO, SPD a Motoristů mezitím oznámila záměr zrušit koncesionářské poplatky a převést financování veřejnoprávních médií do státního rozpočtu, takže se Václavák znovu plní.

Pražské demonstrace ale stále zastupují jen nejaktivnější část společnosti. O tom, zda Petr Pavel skutečně obhájí mandát, nakonec nerozhodne pár tisíc hlasitých lidí v centru Prahy, nýbrž většina všech Čechů, kteří se voleb v roce 2028 zúčastní.

Ve veřejné debatě dnes často slyšíme jednoduchý příběh: Petr Pavel stojí v čele odporu proti vládě ANO, SPD a Motoristů a podle míry střetu s Andrejem Babišem či Motoristy se rozhodne, zda do toho půjde znovu.

Když ale vedle sebe položíme jeho výrok z 21. srpna 2025 a slova z ledna 2026, vyvstává jiný obrázek. V srpnu mluví o tom, že kandidatura „nedává smysl“, pokud preference obyvatel míří jinam, než jak on vidí svět. V lednu 2026 pak znovu akcentuje tři parametry, které se v jeho vyjádřeních neustále vracejí:

Kandidaturu spojuje hlavně se „zájmem“ a „silnou podporou“ společnosti, ne s chutí podráždit konkrétní kabinet. Klíčovou roli tedy nehrají konflikty, ale preference a širší stav společnosti, do nichž se konkrétní vláda pouze promítá.

Na sociálních sítích však často stačí věta „Pavel kandidaturu nevyloučil“ a následuje vlna komentářů typu „kampaň už běží“. Český právní rámec přitom nastavuje jasnou hranici mezi politickým signálem a oficiálním startem boje o Hrad.

Zákon č. 275/2012 Sb. o volbě prezidenta republiky ukládá v § 21 kandidátům povinnost doručit kandidátní listinu Ministerstvu vnitra nejpozději 66 dnů přede dnem prvního kola. Ministerstvo proto u volby v roce 2023 přijímalo kandidátní listiny do 8. listopadu 2022, tedy přesně 66 dnů před prvním kolem konaným 13. a 14. ledna 2023.

Teprve ve chvíli, kdy úřad listinu přijme a zaregistruje, vzniká kandidát v právním slova smyslu. Všechno předtím představuje jen sérii náznaků, úvah a testování nálad, nikoli skutečný vstup do volebního klání.

Samotná kandidátní listina navíc vyžaduje něco úplně jiného než lajky a potlesk na náměstích. Zájemce o Hrad ji musí buď podepřít peticí s minimálně 50 000 podpisy občanů, nebo podpisy 20 poslanců, případně 10 senátorů, jak shrnují metodiky Ministerstva vnitra a Portálu veřejné správy.

Petr Pavel proto nemůže postavit druhé období na pocitu z jedné demonstrace ani na jednorázovém průzkumu. Musí sledovat, zda společnost dlouhodobě vytváří tak silnou a stabilní poptávku, aby se vyplatilo podstoupit náročný proces shánění politické či občanské podpory právě v čase, kdy mu volební zákon skutečně otevře dveře.

Když to všechno spojíme, rýsuje se poměrně jasný rámec odpovědi na otázku, zda bude Petr Pavel znovu usilovat o Hrad. Na jedné ose stojí zdravotní stav jeho a rodiny, jediná výslovná stopka, kterou 23. ledna 2026 pojmenoval jako důvod, proč „zcela určitě“ nekandidovat.

Na druhé ose leží skutečná, nikoli domnělá poptávka voličů, kterou naznačují průzkumy typu STEM/MARK, ale teprve rok 2027 ji prověří v dlouhodobém trendu. A třetí osu kreslí kalendář napsaný v Ústavě a volebním zákoně, jenž tlačí finální rozhodnutí k listopadu 2027.

Pokud se tyto tři linie protnou ve správném bodě, kandidatura dává smysl, pokud se ale rozjedou každá jiným směrem, zůstane druhé funkční období u Petra Pavla jen hypotézou a nikoli automatickou výsadou prezidentské funkce, jak jsme ji dosud znali.