Článek
Výdaje na obranu se držely hluboko pod aliančním závazkem a modernizační projekty stagnovaly či vázly v byrokracii. „Česko dlouhodobě neplnilo závazek výdajů ve výši dvou procent HDP na obranu. To bohužel bylo znát na vybavení naší armády,“ přiznal premiér Petr Fiala. Jenže ani dramatické zhoršení bezpečnostní situace – od války na Ukrajině po rostoucí agresivitu Ruska a dalších autoritářů – nás zatím zcela neprobudilo. Modernizace armády postupuje bolestivě pomalu a politici dál svým jednáním udržují veřejnost v nebezpečné apatii.
Současná vláda si klade za cíl armádu zásadně přezbrojit, ale reálné tempo změn je žalostné. Nákupy klíčové výzbroje a výstroje se vlečou roky. Dokonce i tak banální věc jako pořízení nových batohů trvala neuvěřitelných šest let.
Náčelník Generálního štábu Karel Řehka si na nedávném velitelském shromáždění posteskl, že „věci jdou šíleně pomalu“ a armáda se při akvizicích potýká se zdlouhavými procesy a spory dodavatelů.
Ano, vláda Petra Fialy schválila zásadní nákupy – například amerických stíhaček – a zákonem garantovala 2 % HDP na obranu. V praxi však stále není vidět dostatečný posun. Chybí rychlá realizace, mnohé projekty jsou teprve na papíře a armáda dál používá techniku, která měla být už dávno ve šrotu. Kritici se ptají, zda kabinet Fialy neupadá do stejné letargie jako jeho předchůdci. Ti přitom promarnili roky. „Investovat musíme do modernizace… Vláda v posledních letech promarnila mnoho času,“ varoval už před časem Petr Fiala coby opoziční lídr.
Dnes, ve vrcholné funkci, musí sám předvést, že to myslí vážně. Zatím ale veřejnost místo činů slyší hlavně slova a sliby.
Nečinnost hnutí ANO
Nemalý díl odpovědnosti za současný stav nese i minulé vedení státu. Bývalý premiér Andrej Babiš sice svého času ujišťoval spojence, že „Česko… zaspalo ve zbrojení“ a je nutné armádu „masivně“ posílit, ale konkrétní skutky tomu neodpovídaly. Když šlo do tuhého, jeho vláda klidně osekala rozpočet armády o 10 miliard korun, jen aby si zajistila podporu komunistů pro státní rozpočet.
Modernizační projekty za ANO váznuly a podfinancování přetrvávalo. Ještě horší je však postoj hnutí ANO nyní, v opozici. Místo sebereflexe předvádí populismus a cynismus, který podrývá odhodlání bránit se. Předseda ANO Babiš během prezidentské kampaně strašil občany plakáty „Nezavleču Česko do války. Jsem diplomat, ne voják,“ čímž skrytě vykresloval vládu jako válečné štváče a sám sebe jako zachránce míru.
Místopředseda ANO Radek Vondráček zase na obrazovkách horuje pro okamžité příměří za každou cenu. „My nechceme nic jiného, než zastavit palbu a aby se začalo jednat,“ prohlašuje Vondráček a apeluje, že mír se musí uzavřít i s agresorem. Taková slova znějí líbivě, ale fakticky kopírují teze ruské propagandy o „ukončení války“ – tedy kapitulaci Ukrajiny – a podrývají domácí podporu pro obranu proti skutečným hrozbám.
Korunu tomu nasadila Alena Schillerová, šéfka poslanců ANO, když zpochybnila samotnou potřebu budovat obranu. „My se nechceme připravovat na válku. My chceme žít v míru,“ prohlásila a doporučila raději stavět dálnice. Takový postoj jí vynesl nálepku kolaborantky a „hlásné trouby“ kremelské propagandy nejen od vládních politiků.
Není se čemu divit, podobná vyjádření jsou krajně nezodpovědná. U veřejnosti vzbuzují dojem, že nejlepší obranou je nedělat nic a tvářit se, že se nás válka netýká.
Musíme si otevřeně přiznat, že žijeme v nebezpečném světě, kde se rovnováha může zhroutit ze dne na den. Stačí se podívat na Ukrajinu: Ještě včera běžný život, dnes boje o holé přežití. Proberme se z iluze bezpečí! Není větší hazard než spoléhání na to, že „u nás se nemůže nic stát“. Mír není zadarmo ani navždy dán.
Pokud teď neinvestujeme do obrany a nebudeme brát bezpečnost vážně, riskujeme svoje životy i způsob života. Každý z nás by si měl uvědomit, že svoboda a klid, které považujeme za normu, mohou velmi rychle vzít za své. Je načase chtít po vládě i opozici skutečné činy pro obranu země, a ne plané řeči. Naše budoucnost může záviset na tom, zda se zbavíme pohodlné letargie a začneme se starat o vlastní bezpečnost dřív, než bude pozdě. Nezáleží na tom, jestli je člověk důchodce, mladý student nebo zda je v produktivním věku. Odpálená raketa si v podobě Ruska nevybírá.
